Tohle se stalo celkem nedávno. Moje nej kámoška se zamilovala do mladšího kluka a konečně se rozhoupala mu poslat dopis a hodila mu ho do skříňky. Když jsme byly netrpělivé, co odepíše, tak jsme každou přestávku chodily do šatny, jestli náhodou už neodepsal. Jasně, ale mohlo nás napadnout, že to tam půjde hodit o velké přestávce, jenomže to nám jaksi nedocvaklo. Tak jsme o svačinové přestávce šly do šatny a já si potřebovala něco vzít ze skříňky a kámoška se jukla, jestli jí neodepsal. Najednou moje kámoška skočí za skříňky a ptá se vyšším hlasem než obvykle: ,,Tak co? Už ti zavolal?". Já si říkám, co to plácá za nesmysly, ale ona se zeptá znovu a to už jí odpovím:,,Co to plácáš?!". Otočím se na ní a ona mává rukama, jako že tam neni. V klidu si zamknu, držím klíč v ruce, otočím se.......a co nevidim. Armáda kluků v čele s jejím vyvoleným, jak drží v ruce kus papíru a zírá  jak péro z gauče! Já se vzpamatuju a říkám jim:,,Máte tady skříňku nebo co?!". Oni fakt nevěděly která bije a pořád jim kmitaly očíčka na skříňky a za skříňky, kam hupsla moje kámoška. No, musím říct, že ta moje kámojda zbytek dne nevystrčila nos ze třídy.......