Myšáčkovo..

Je zvláštní,když řekneš,že ležíš v pelíšku s Danečkem a nic Ti nechybí,že tak jsi šťastná.
Já ležím celé dny v posteli s Aaronem a chybíš mi tu Ty a Daňulka..
Není tomu tak dávno,kdy jsi se z mého pelíšku nechtěla ani hnout.Jen tak jsme leželi,
dívali se na sebe,já Tě rozmazloval hlazením ve vlasech,líbáním na krku a šeptáním sladkých vět.
Když jsme byli doma úplně sami,tak jsme se mazlili trochu hlouběji a to byly další chvíle,které se mi nikdy nevymažou z paměti..
Můj život před Tebou byl prázdný..Jen tak jsem si proplouval,nezkušený,nikdy nezamilovaný a ničím nevázaný.
Pak jsi přišla Ty a Tvůj obraz změnil můj život od základu!Začal jsem o sebe více dbát(vždyť sakra-nebudu dělat ostudu jen sobě),velice jsem přibrzdil,ve svých alkoholových dýcháncích,začal naslouchat ostatním a především Tvým přáním.Plynuly dny,během kterých jsme se sbližovali,poznávali a já věděl,že něco není v pořádku.Nemyslím tím v našem vztahu,ale se mnou..
Vždyť já jsem se zamiloval!!Doopravdy miluju!!Bože,já to taky umím!!!
Ano,tím to vše začalo..
Čím délé jsme byli spolu,tím víc jsem věděl,že až jednou tenhle nádherný příběh skončí,skončí tím vše.Moji nádherní motýlci z břicha odletí,ty si pujdeš po svých a já nebudu vědět,kde se vypíná ta voda,ketrá se mi žene z očí.Že skončí můj život..
Přál jsem si,aby tento den nikdy nepřišel a byl jsem sobecký,protože Ty jsi mladá,nevylítaná slečna,která svůj život nechce zasvětit otrhanci,jako jsem já.Jsi chytrá,nádherná,milá a umíš zlobit-co víc si přát.
Jenže ten den se pomalu blížil a já a nic netušil..Netušil jsem,že Tvá láska začíná vyprchávat,jako bublinky z otevřené láhve sektu..Dál jsem pil,ale Ty už jsi mi nechtěla nalít další sklenice..
"Co bude dál?" to byla jediná otázka,kterou jsem měl v hlavě..Jenže nepokládal jsem ji sobě,ale v duchu Tobě.."Bude to chtít čas,má pochybnosti,potřebuje si odpočinout.."Dal jsem ti pár dnů a doufal,že vše bude v pořádku..Další den ráno jsem ti psal a volal a když jsi to konečně zvedla a já se doslechl tu větu,chtěl jsem to okamžitě položit a volat si záchranku,protože moje oslabené srdce to nemohlo vydržet.Motala se mi hlava,omdlíval jsem,ale pořád jsem si říkal"To není pravda,není to pravda.."
Bohužel to byla pravda..Ještě ten den jsem v noci v práci vyzpovídáván kolegyní zkolaboval..Padl jsem ji do náručí a vzbudil se až cestou na pohotovost..Poručili mi se konečně najíst a vyčistili mi oko,ve kterém jsem cestou na zem musel nasbírat nepořádek..Byla jsi to ty,kdo mi strhával na zastávce ten tampon z oka..
To se stalo a já musel začít žít s realitou,že jsem sám,nemám tu svoji úžasnou slečnu,která mi vždy nasazovala úsměv na mé kamenné tváři.Cítil jsem se jako Ježíš..Zrazen,opuštěn a ukřižován.Nyní jsem za sebou táhl už jen vlastní kříž-ne náš společný.
Vím,že v tom má do jisté míry prsty i Tvůj tatínek.Už od první chvíle jsem mu nesedl a můžu ho ujistit,že není jediný člověk..Opravdu nejsem typ člověka,který by vycházel s každým,i když by rád..Vypěstoval si na mě averzi,která jen kvetla a kvetla a kvetla...Jako by ji zasadil na krásném,slunném místě s půdou bohatou na živiny a dobře zavodněnou..Ať jsem se snažil,jak chtěl nikdy jsem se do přízně nikoho z Vaší rodiny nevetřel..
Ale i když mi to uvnitř trhalo orgány,stále pro mě zůstávalo nejdůležitější,že Tě mám,že mě miluješ,že mi věříš a dáváš mi příležitost stát se lepším člověkem.Moc jsi mi s tím pomáhala,byla má velká podpora a doufám,že tohle Tvé usilí nepřišlo jen tak nazmar,že jsem se opravdu polepšil a smetl tím svou minulost ze zaprášeného stolu.
Moc bych si přál,aby se tenhle následující odstavec dostal i k Tvé mamince,kterou jsem měl hrozně rád,opravdu každá z mých nic netušících obětí před Tebou mě pohotově představovalo svým rodičům..Nebyl jsem nadšený,já je svým rodičům také nepředstavoval..Nikdy jsem jim nepřikládal takovou důležitost v mém životě,aby je musely znát i moji rodiče,ale Tebe jsem představil již po pár týdnech a mamka s taťkou si Tě opravdu oblíbili!!Věř,že Tvůj strach podívat se Petře do očí je úplně zbytečný!!
Mamka to celé prožívá se mnou,věří,že dostaneš brzy rozum a vrátíš se,protože jak sama řekla "Tahle holka je jiná..Já se Tě snažím vychovávat 19 let a bez úspěchu,ona Tě vzala do svých opratí a během pár málo měsícu jsi přesně takový,jakého jsem si Tě přála mít!!"
Tuhle básničku tedy skládám nejen pro Tebe,ale především pro Tvojí milou maminku,protože
ona si ji zaslouží,neodepsala mě a já se odměnit umím!!

Libý zvuk z úlu lesních včel,
které nektar sbírají.
Já pro Vaši dceru kraj světa bych šel,
abych našel její štestí.

Libý zvuk malého potůčku,
který cinká o kameny v cestě.
K Tobě má milá cupitám po krůčku,
abych nerušil Tě ve snech.

Dorazím k Tobě a za okny,
tři lidé a pejsek stojí.
Sledují,jak Tě uspávám
šeptám Ti báseň mojí.

Teplou dekou Tě přikryji
naposled na čelo políbím,
Už tvrdě spinkáš,já zvedám se,
za těmi lidmi odcházím.

Nevíš,kdo to je
a neklidně se vrtíš.
Ze spánku mé jméno vykřikujes,
Neboj má lásko,ja Ti nezmizím!

Neopustím nic krásného,
co s Tebou jsem do teď budoval.
Vím,že mě miluješ celého,
to kvůli Tobě jsem se mnou stal!!

Děkuji za slunce,děkuji za déšť,
Tvé milé mamince,děkuji též.
Ač nejspíš netuší,byla mi podporou,
díky ní věřím si a stojím na nohou.

Nesuďte knihu podle přebalu,
tohle stará pravda je...
Vždyť uvnitř krásné může být,
co z venku je nahnilé..

Usínám a rukou šátrám..Kde Tě mám?!
Umírám..Když Tě teď nevídám!!
Vše díky mé zbrklosti a špatným tahům..
Ukradl jsem inspiraci,všem mladým vrahům..

Umírám..A jsem sám..
Děkuji!!Ti,za vše co mám!!
Byla jsi štěstím a touhou mou,
které se neztrácí a vydrží dlouho...


Miluju Tě!!!

Autor Honza.182 on 01.Prosinec 2008 at 01:12 | Permalink