Nešťastný život
10.Prosinec 2007, napsal HotJane v 19:19
Černé mraky plují po nebi,
co stalo se všichni jsme věděli.
Dívka to byla překrásná,
avšak její tvář byla nešťastná.
Po tvářích slza jí tekla,
co si myslí všechno řekla.
Svojí bolest vykřičela,
na svůj život zapomněla.
Neměla nikoho, kdo by jí měl rád,
nikoho, kdo by jí mohl milovat.
K samotě byla odsouzena,
všechna pravidla byla porušena.
Života svého se pro vždy vzdala,
v jezeře se utopila.
Teď už nemá proč být smutná,
už nikdy nebude samotná.
Setkala se po smrti se svou rodinou
a lásku našla tam svou vysněnou.
 
Komentáře (0)
Můžem
09.Prosinec 2007, napsal HotJane v 22:10
Když padají kapky deště na zem,
cítím se jak ten blázen.
Co touží po svém vysněném světě,
co touží po jediné pěkné větě.
Svět nikdy nebude takový jaký ho chcem,
můžeme se jen s nadějí dívat za sluncem.
Můžeme toužit po štěstí svém,
můžeme navždy chtít zůstat dítětem,
můžeme doufat, že vše bude jak chceme,
že štěstí v životě nalezneme.
Ale život není takový, jaký si ho vysníme,
kolikrát ještě narazíme?
I věci zlé se můžou stát,
můžeme jich velice litovat,
nezměníme však už nic,
splétáme si vlastní bič,
který nám bude rány zasazovat
a my se z nich budeme poučovat.
Proto žij teď život svůj
a ničeho už nelituj.
 
Komentáře (0)
Smrt ze zoufalství
08.Prosinec 2007, napsal HotJane v 19:26
Života užil si jen půlku,
prohnal si hlavou kulku,
nikdo že prý ho neměl rád,
nikdo nebyl jeho kamarád.
Nevěděl co měl dělat dál,
nevěděl komu by zavolal.
Manželka mu zemřela,
milenka ho nechtěla,
nevěděl co dělat dál,
proto si život vzal.
Na hrob chodí mu teď plakat dívka,
byla pro něj víc než pouhá vzpomínka.
Měla ho velice ráda,
po večerech masírovala mu záda.
Co bude dělat sama dál to neví,
jestli bude se jí chtít dál život žít, kdo ví?
Na poslední polibek jeho vzpomíná,
byly to časy na které se nezapomíná.
Milovala ho hrozně moc,
teď může mu popřát jen krásnou nekonečnou dobrou noc.
 
Komentáře (0)
Realita
napsal HotJane v 19:23
Pravda bolí,
pravda však i rány hojí.
Do očí se říkat má,
dobrý je ten kdo jí povídá.
Lež má ale také své plusy,
zjemnit pravdu kolikrát musí.
V lásce je občas lež lepší,
vztahy mezi lidmi někdy zlepší.
Neodsuzuj proto malou lež,
nestav ze svých snů vysokou věž.
Dolů můžeš jednou spadnout
a nechat světlo svých dnů zhasnout.
Je lepší v další lásku doufat,
než si pořád jenom zoufat.
Někdo nový se určitě objeví
a lásku svou ti projeví.
Musíš doufat v lásku stále
a v naději věřit neustále.
 
Komentáře (0)
Lesní tajemství
napsal HotJane v 19:18
Lesní cestou temnou jdu,
strach už z ní nikdy víc mít nebudu.
Je sice temná jako noc,
ztrácí však nade mnou svou moc.
Jednou jsem se v tom lese ztratila
a na všechny její kouzla narazila.
Potkala jsem lesní zvěř,
strašlivě vypadající keř.
Nebojím se ho však víc,
strach z něj mít už nemajíc,
jdu dál tou cestou tajemnou,
lesní zvěř jde stále za mnou.
Jsou to moji strážci,
jsou to moji brášci,
Chodím je tam krmit,
ať se nemusí lidským masem dál už živit.
Chrání mě před světem zlým,
a já proto v ně pevně věřím.

 
Komentáře (0)
Hřbitovní láska
28.Listopad 2007, napsal HotJane v 11:23
Na hřbitov dívka chodila,
na hrob své rodiny kytky nosila.
Veselou tvář nikdy neměla,
nemohla si smát i kdyby chtěla.
Potkala na hřbitově chlapce smutného,
ba i docela mladého.
Seděl u vedlejšího hrobu,
držel v ruce přívěšek z kovu.
Zemřela mu rodina, nemá s kým ted být,
neví co má chtít.
Po ulicích celé dny toulá se jen sám,
dívka se sama sebe ptá? "Jít za ním teď mám?".
Přistoupila k němu blíž,
v ruce držel kříž,
rodina mu zemřela,
po tváři slza se mu koulela.
Podala mu kapesník
a z ničeho nic začal padat sníh.
Zvláštní pocit to byl,
nikdo z nich ho nepochopil.
Věděli, že potkal je stejný osud,
 že nebude to již tak jak dosud.
Dívka ho objala
a tím ho dojala.
Stali se z nich přátelé,
ikdyž jejich sny byly vzdálené.
Potkali se na hřbitově,
pak spolu žili snově.
Stali se z nich milenci,
po smrti měli svá jména společně na věnci.
 
Komentáře (0)