Na hřbitov dívka chodila,
na hrob své rodiny kytky nosila.
Veselou tvář nikdy neměla,
nemohla si smát i kdyby chtěla.
Potkala na hřbitově chlapce smutného,
ba i docela mladého.
Seděl u vedlejšího hrobu,
držel v ruce přívěšek z kovu.
Zemřela mu rodina, nemá s kým ted být,
neví co má chtít.
Po ulicích celé dny toulá se jen sám,
dívka se sama sebe ptá? "Jít za ním teď mám?".
Přistoupila k němu blíž,
v ruce držel kříž,
rodina mu zemřela,
po tváři slza se mu koulela.
Podala mu kapesník
a z ničeho nic začal padat sníh.
Zvláštní pocit to byl,
nikdo z nich ho nepochopil.
Věděli, že potkal je stejný osud,
že nebude to již tak jak dosud.
Dívka ho objala
a tím ho dojala.
Stali se z nich přátelé,
ikdyž jejich sny byly vzdálené.
Potkali se na hřbitově,
pak spolu žili snově.
Stali se z nich milenci,
po smrti měli svá jména společně na věnci.
na hrob své rodiny kytky nosila.
Veselou tvář nikdy neměla,
nemohla si smát i kdyby chtěla.
Potkala na hřbitově chlapce smutného,
ba i docela mladého.
Seděl u vedlejšího hrobu,
držel v ruce přívěšek z kovu.
Zemřela mu rodina, nemá s kým ted být,
neví co má chtít.
Po ulicích celé dny toulá se jen sám,
dívka se sama sebe ptá? "Jít za ním teď mám?".
Přistoupila k němu blíž,
v ruce držel kříž,
rodina mu zemřela,
po tváři slza se mu koulela.
Podala mu kapesník
a z ničeho nic začal padat sníh.
Zvláštní pocit to byl,
nikdo z nich ho nepochopil.
Věděli, že potkal je stejný osud,
že nebude to již tak jak dosud.
Dívka ho objala
a tím ho dojala.
Stali se z nich přátelé,
ikdyž jejich sny byly vzdálené.
Potkali se na hřbitově,
pak spolu žili snově.
Stali se z nich milenci,
po smrti měli svá jména společně na věnci.