Když padají kapky deště na zem,
cítím se jak ten blázen.
Co touží po svém vysněném světě,
co touží po jediné pěkné větě.
Svět nikdy nebude takový jaký ho chcem,
můžeme se jen s nadějí dívat za sluncem.
Můžeme toužit po štěstí svém,
můžeme navždy chtít zůstat dítětem,
můžeme doufat, že vše bude jak chceme,
že štěstí v životě nalezneme.
Ale život není takový, jaký si ho vysníme,
kolikrát ještě narazíme?
I věci zlé se můžou stát,
můžeme jich velice litovat,
nezměníme však už nic,
splétáme si vlastní bič,
který nám bude rány zasazovat
a my se z nich budeme poučovat.
Proto žij teď život svůj
a ničeho už nelituj.
cítím se jak ten blázen.
Co touží po svém vysněném světě,
co touží po jediné pěkné větě.
Svět nikdy nebude takový jaký ho chcem,
můžeme se jen s nadějí dívat za sluncem.
Můžeme toužit po štěstí svém,
můžeme navždy chtít zůstat dítětem,
můžeme doufat, že vše bude jak chceme,
že štěstí v životě nalezneme.
Ale život není takový, jaký si ho vysníme,
kolikrát ještě narazíme?
I věci zlé se můžou stát,
můžeme jich velice litovat,
nezměníme však už nic,
splétáme si vlastní bič,
který nám bude rány zasazovat
a my se z nich budeme poučovat.
Proto žij teď život svůj
a ničeho už nelituj.