Jak bolí láska?

Proč?Proč zrovna já?Asi nemůžu mít všechno,co chci.Ale tohle miluju víc než cokoli na světě.Víc než psaní,víc než hudbu,ten jediný ton,který jsem slyšela,utichl.Ale co když nechci?Co když chci,aby ten ton zněl dál a dál?Nemůžu psát,nemůžu dýchat,svírá se my žaludek a v hlavně mám plno myšlenek a otázek,na které neznám odpovědi.Proč jsem se už hodně dlouho nepovažovala za Šťastnou?Můžu za to já?Nebo on?Nebo za to může ten ton,který tak strašně miluju?Samé otazníky a žádné odpovědi.Zkuste se ted vážně vložit do toho,co píšu,a prožívat to semnou.I když vám to nepřeju,nechci v tom pocitu bát sama,nemám samotu ráda.Stačil jediný pohled,jediní slovo a jediný polibek a naše láska byla na světě.První problém,potom hádka a na konec nenávist.Ale mezi tím silná láska.Silná jako vlny,krásná jako květ a sladká jako med.Bolest?Ta k lásce patří,ale proč tak bolí?Víte,jak bolí láska?Poznali jste někdy lásku?Láska je jako slza,zrodí se v oku a padá k srdci.Někdy si říkám,kde se ta slova ve mne berou,ale to ona.Láska.

Tak jsem se rozhodla...Že budu žít věčně a umřu jenom jestli mi to newíjde....Měla bych tu pár otázek...

Co vidíte když zavřete oči???Muže mi někdo vysvětlit slzy???Jak se v našem oku ocitne něco mokrého co teče po našich tvářích s názvem slzy??nechci psát o bolesti jenom proto že k bolesti slzy patří,ale nemyslíte že slza je zázrak?tak jako sny..jak je možné vidět se zavřenýma očima a ještě k tomu spát???

No asi mi hrabe ale někdy na tyhle otázky neznám odpovědi..

No tak to zkouším teda jako newím co mě to napadlo ale nuda dělá divy....Přemejšlím o tom že bych sem mohla psát všechno co sem dosud naspala páč Líbimseti.cz je už taková moe Droga....Tááákže bych začala tím že už konečně budou Jarní prázdniny a já vubec netuším co budu dělat to už bych byla ve škole než abych se nudila...a taky sem už přemejšlela o tom že napíšu něco co by se mohlo dát do nějaký písničky...no kdo ví třeba ze mě bude jedou spisovatelka...ale to je trošku blbost páč píu jak debil a ještě se stydim to někomu číst asi bych sem měla něco dát aby jste si nemyslely že jsem magor a píšu si tady že budu spisovatelka když píšu trapnosti....No tak jsem zkoušela napsat příběh dostala sem si totiž do hlavy nějakým způsobem že napíšu něco delšího než muj pocit nebo nějakou uvahu....Zatím ještě newím jak se to bude jmenovat a ještě na tom pracuju ale jedno wím jistě..a to,že vás to už určitě nebavíí císt teda jestli si to někdo čte...no budu končit tak se mějte a Nebrečte za mnou.