už vám někdy bylo jako kdyby vám vyrvali srdce z těla? já se tak cítím právě teď myslela jsem že ho nikdy nemůžu ztratit byla jsem si jím jistá a nevážila si toho že ho máám...přitom to bylo to nejskvělejší co mě mohlo potkat a já si to nechala tak jednoduše sebrat...po tom co jsem se chovala jak naprostej idiot se ani neni čemu divit...ztratila jsem půlku svýho srdce a bez ní se mi špatně žije moc špatně...:(

Zase tu jednou sedím a jsem v depkách...jak jinak využije člověk kterej se nemá komu vypovídat komu vybrečet svůj weblog...aaaano přesně takhle...napíše to do něj...ted jsem dočetla článek jedný osůbky kterou mám moc ráda a je mi ještě hůř uvědomila jsem že ani já nejsem šťastná, člověk jako je ona se trápí a je v koncích a navíc asi poslední člověk kterej mě potřeboval aspoň na slovo útěchy to už nejspíš nepotřebuje dřív jsem byla vrba všech studnice mudrosti a byla jsem ráda jiný by to obtěžovalo ale mě to těšilo pomoc jim poradit a pak slyšet jak moc jsou rádi že jsem jim pomohla a teď si uvědomuju jak strašně jsem už nedůležitá jak mě nikdo nepotřebuje protože je šťastnej se svou láskou a nebo už má jiný studnice, dřív jsem byla za hvězdu mezi svejma ale jak mám za ní bejt když už nejsou, rozprchli se všude, jak mám hýřit láskou když ten koho bych měla milovat nezaplňuje celé mé srdce a mě strašně chybí ten pocit někoho milovat a být schopná vzdát se kvůli němu všeho obětovat pro něj svůj volnej čas nebo dokonce i celej svůj život...bude mi 20 a já si připadám jak kdyby můj život neměl cenu i když pořád ještě pár přátel mám ač už je tak často nevídám mám rodinu kluka...ale k čemu to všechno když mě to nětěší a přeju si jen aby to bylo všechno jako dřív...takhle sama mezi spousty lidí které znám ve svém rodném městě jsem se ještě nikdy necítila :(:(:(

No tak jako tyhle narozky se opravdu povedli...a to jsem nechtela jit zacalo to nudne...ale Lucka to rozsekavala uz po prvni sklenicce vina:D No a pak to sano ty panaky vino pivo...no fuj a hlavne to nalejvani ze Luci a Myško...vy jste mi teda dali...zatrsali jsme si zazpívali jsme si a s Myškou jsme si střihly krásnej duet že? Lojza a Lízinka...no ostatní z nás prostě nemohli...jako díky všem za tuhle přehnanou kalbičku Myško Mirane Lucí Andy Martine Zuzí Domí Míšo Leni a miláčku můj...samo taky Myšky rodičům trochu nám zavřeli pusu když přišli ale pak jsme se rozkecali...samozřejmě ved Míša Davidů a naše haldy na pánskejch hajzlech i když i na těch dámskejch:D naše schůzování :D a nošení skleniček no my víme proč...no prostě psala bych to tady sto let...ale díky za tuhle noc...prostě se to povedlo...muck:-* 

Asi bych si teď neměla stěžovat...mám konečně lásku kterou jsem si tak moc přála...takovou za kterou můžu být ráda a nemusim denně ronit slzy zato že jsem zase udělala chybu...mám rodinu...mám kde spát co jíst...atd...jiný nemaj ani čtvrtinu toho co já a já si jdu stěžovat...jo jdu protože mi něco strašně schází a to to na čem jsem si vždycky zakládala nejvíc...nejlepší přítel...jo mám spoustu kamarádů...mám s kym si povídat s kym chodit pařit i komu se svěřit ale ne tolik jak bych chtěla...už nemám svojí Mišičku mojí princeznu s kterou jsem byla každej den a mohla se jí se vším svěřit...už to neni jako dřív a nebude...protože jsme obě jinde ona má svoje lásky a já? nemám nikoho s kym bych mohla zajít na kafe do města a každej den něco...jenom ty kalby nás všechny držej pohromadě...ani svýho brášku nemám ten už je taky někde jinde a má jiný zájmy než poslouchat svojí ségru...neni to jako před tim že jsme si sedli a rozebrali nás...už ne...a právě to mi tak moc chybí někdo komu bych řekla jak mi je...co cítím a co se mi honí hlavou...ach jo...

Vymazala všechny starý články...zhodnotila svůj dosavadní život...a začíná znovu...o kom mluvim??? No přece o sobě...za posledních pár měsíců jsem udělala pár zásadních chyb...který mi až moc nepříjemně ovlivnili život...ale čas zpátky nevrátím i kdybych sebevíc chtěla...a tak konečně přestávám brečet kvůli někomu kdo na mě už dávno zapomněl a komu jen zbytečně schovávám své srdce...přestávám se trápit nad ztracenými přátelstvými...a litovat chyb...jelikož chyba je vždycky na obouch stranách a nejen na té mé...takže dovolte abych sepředstavila je tu úplně nová Iris která má dost společnýho s tou která tu byla před tou zchátralou kostrou...těšilo mě...