Zase tu jednou sedím a jsem v depkách...jak jinak využije člověk kterej se nemá komu vypovídat komu vybrečet svůj weblog...aaaano přesně takhle...napíše to do něj...ted jsem dočetla článek jedný osůbky kterou mám moc ráda a je mi ještě hůř uvědomila jsem že ani já nejsem šťastná, člověk jako je ona se trápí a je v koncích a navíc asi poslední člověk kterej mě potřeboval aspoň na slovo útěchy to už nejspíš nepotřebuje dřív jsem byla vrba všech studnice mudrosti a byla jsem ráda jiný by to obtěžovalo ale mě to těšilo pomoc jim poradit a pak slyšet jak moc jsou rádi že jsem jim pomohla a teď si uvědomuju jak strašně jsem už nedůležitá jak mě nikdo nepotřebuje protože je šťastnej se svou láskou a nebo už má jiný studnice, dřív jsem byla za hvězdu mezi svejma ale jak mám za ní bejt když už nejsou, rozprchli se všude, jak mám hýřit láskou když ten koho bych měla milovat nezaplňuje celé mé srdce a mě strašně chybí ten pocit někoho milovat a být schopná vzdát se kvůli němu všeho obětovat pro něj svůj volnej čas nebo dokonce i celej svůj život...bude mi 20 a já si připadám jak kdyby můj život neměl cenu i když pořád ještě pár přátel mám ač už je tak často nevídám mám rodinu kluka...ale k čemu to všechno když mě to nětěší a přeju si jen aby to bylo všechno jako dřív...takhle sama mezi spousty lidí které znám ve svém rodném městě jsem se ještě nikdy necítila :(:(:(