IvankaKLADA

Chtěla bych vypnout!!!
Chodím už bezmyšlenkovitě po světě a nic se neděje. Jen tak zakopávám o životní smůly ale štěstí se mi stále vyhýbá. Už to bude rok, ale já to cítím jako by se to stalo teprve včera. Pomalu si ani nevybavuju tvůj úsměv. Je to špatně!!! Já nechci zapomenout! Včera mě napadla myšlenka... Byla tak zvláštní ale já se v ní vzhlédla. Chtěla jsem se proletět k mrakům, spatřit tvou tvář a poslat ti vzdušný polibek... Jo kéž by to nebyl jen sen...
Kdyby aspoň mě nepodrazil ten, o kterého jsem se  mohla vždy tolik opřít. Ten na kterém mi tolik záleží. Ten komu už jen přítel mohu říkat ve vzpomínce. Proč?! Měl své zásady a teď je porušuje.
Možná jsem moc přátelská a  důvěřící, lae co jinak mám dělat? Mám jen chodit po světě a jen tak si z každého střílet. Jednou se s ním smát a pak na něj navždy zapomenout? Ne to nejsem potom já! Jsem jiná, tak zvláštní, ale přeci svá... Tajemná a stále zranitelná...