Věř jen lidem, kterým se dá věřit,
kterým se můžeš se vším svěřit.
Tito lidé pro nás přátelé jsou,
naše břemena s námi ponesou.

Některá přátelství jsou slepou uličkou jen,
proto se někteří netěší na nový den.
Že je celý svět zradil jim připadá,
že si s nimi jen osud pohrává.

Proč se někteří chovají jako divá zvěř,
netuší co znamená slovo "VĚŘ"!
Pohrávají si s námi jako kočka s myší,
spíše nám ublíží, než úzkost ztiší.

Stačí se kolem sebe rozhlédnout,
lehko se dá přetvářka přehlédnout.
Někteří to dávají tolik znát,
že to co řekneš, mají v plánu dále dát.

Nepřestala jsem tě milovat, jen jsem se naučila bez tebe žít.
Nebylo to snadné, ale bylo to snazší než zapomenout.


Nenávist mezi blízkými příbuznými bývá obvykle nejprudší.


Příbuzné nám uštědřuje osud. Ještě štěstí, že přátele si můžeme volit sami 


Příbuzní jsou jako horská krajina. Nejlepší dojem dělají z dálky.


Příbuzní - to je prostě společnost lidí, kteří netuší ani v nejmenším, jak se má žít, ani nemají dost taktu, aby ve vhodnou dobu umřeli.


Touhu lidského pokolení po ráji nutno pokládat především za horoucí přání žít jednou, alespoň jednou klidně, bez rodiny.

Aby sis uvědomil
cenu sestry
zeptej se někoho
kdo ji nemá

aby sis uvědomil
cenu deseti let
zeptej se nově
rozvedeného páru

aby sis uvědomil
cenu čtyř let
zeptej se maturanta

aby sis uvědomil
cenu jednoho roku
zeptej se studenta který
propadl u závěrečné zkoušky

aby sis uvědomil
cenu devíti měsíců
zeptej se matky, která dala život dítěti, které se narodilo mrtvé

aby sis uvědomil cenu
jednoho měsíce
zeptej se matky
která dala život
předčasně narozenému dítěti

aby sis uvědomil
cenu jednoho týdne
zeptej se redaktora týdeníku

aby sis uvědomil
cenu jedné minuty
zeptej se člověka
který zmeškal vlak, autobus, letadlo

aby sis uvědomil
cenu jedné sekundy
zeptej se člověka
který přežil nehodu 

Čas na nikoho nečeká.

Važ si každé chvíle, kterou máš.

Budeš si jí vážit ještě víc, když
to budeš moci sdílet s někým zvláštním. 

Aby sis uvědomil cenu přítele nebo člena rodiny:
Ztrať jednoho

A pamatuj

Drž se pevně těch, které miluješ!

Tyhle citáty jsou nejenom pravdivý ale natolik se mi líbili , že jsem je sem musela hodit

Kdo jedenkrát Tě líbal, kdo v náručí Tě měl,
ten zapomenout nemůže, i kdyby stokrát chtěl...

Krásu lidských očí nesmíme hledat v barvě,
ale v Tom, čí jsou!

Říkává se, že děti, blázni a filozofové mluví pravdu.
Proto děti bijí, blázny zavírají a filozofy nechápou

Když se papírek zmačká, už nikdy nebude jako dřív...

Život je smutné jeviště a člověk musí hrát, když mu srdce krvácí  musí se umět smát

,,Mám Tě moc rád ... neboj se nikdy mě neztratíš, budu stále při Tobě ať se stane cokoliv, můžeš se na mě spolehnout, jsem tu pro Tebe. Mysli na to prosím, nechci o Tebe přijít .... , po těchto slovech ji objal ... jemně, chvíli spočinula v jeho náručí, štastná že má tak skvělého přítele. Štastná, že konečně našla někoho komu na ní záleží


Odstoupili od sebe a na chvíli se zadívali do očí , v jeho temně zelených očích se zračila upřímnost... snad i jakási láska... vzal ji za ruku a šli, všude byla tma ...  jedna z takových těch ponurých podzimních nocí... začínala být docela zima, ale ona si toho vůbec nevšimla ... byla štastná ... povídali si ... cítila se jako v jiném světě... pryč od rodiny a starostí s ní, pryč od přátel, ke kterým má ted velmi zvláštní vztah... konečně pryč od všeho pro ni bolestného...  jako zlý sen se teď zdály ty marné probrečené noci ...  byla s ním... on ji poslouchal... poradil a snažil se být s ní... přála si, aby to nikdy neskončilo... jenže už došli k jejímu baráku ... zastavili se pod vysokou lampu u zadního vchodu.. chytil ji oběma rukama, zadíval se jí dlouze do očí.. byl tak blízko...  tiše řekl ,,Nezapomeň, mám Tě moc rád..., už po druhé jí vrhkly slzy do očí a zašeptala: ,,Nezapomenu... Moc mi na Tobě záleží... děkuju za všechno, dal jí pusu a rozloučil se ...  šla domů...
stejně jako teď s každým schodem z ní opadávalo štěstí, a nastával strach...smutek...bolest...


Jenže ted je všechno jiné... jakoby se jeho slova ztratila někde v šeruminulosti ... jakoby byla pohřbena dolů do toho nejlubšího hrobu... chtěla je vyhrabat... připomenout... vrátit ty krásné chvíle, ale hradby bolesti ji nepustili ... je uvězněná sama v sobě ... svůj vlastní vězeň ... otázkou co se vlastně stalo se přestala zabývat, odpověd nenalezla... žije ve vzpomínkách...  každý večer má velkou chuť mu napsat, omluvit se mu za všechno... udělat cokoliv proto, aby jí odpustil...  jenže co jí má odpustit?? za co se mu ona má omlouvat?? když je to on kdo ji zranil... ale ví že on se nikdy neomluví...

Za neustálého přemýšlení a vzpomínání došla domů, odemkla dveře bytu a vešla ... slékla bundu a boty a šla do svého pokoje...  už je tady zase...sama... zavřená ve své komnatě bolesti... bolesti která neuniká ani dlouho otevřeným oknem... V dálce vysvitlo sluníčko...konečně po dlouhé době...  když se tak dívala ven, napadlo ji že ješte včera byla štastná... myslela na svého kluka a bylo jí krásně.. jenže všechna ta radost, kterou jí láska dávala zmizela.. ted zas musí vzpomínat na ztracené přátelství...musí přemýšlet o tom co se děje s jejími kamarádkami...proč ji přijde že se od ní vzdalují ? neumí věřit ... od té doby co ho ztratila se uzavřela sama do sebe... a do její nedůvěry proniklo víc lidí ... a její kluk a její nejlepší kamarádka, jediná která ji chápe a pro kterou se ona snaží udělat cokoliv ... jenže.. je s nima štastná..ale nedokáže se ubránit myšlence že jí udělají to samé co on..zradí ji a nechají na okraji propasti... pomalu se propadat dolů do bezedného žalu...  někdy cítí, že se jim vzdaluje ... má kolem sebe přátele ... jenže ji všechno bolí... už dávno zjistila že předstírat štěstí je blbost ... ted už to nedělá.. žije tak jak žije....

Zajímavé co -  nemyslíte? nepřipomíná vám tohle někoho koho dobře znáte? ti, kteří mě znají možná ví co tím mám na mysli...


Proč existují věty jako: Mám Tě rád ...  Nezapomenu na Tebe... Nikdy mě neztratíš... Budu vždy při tobě...  Mysli na mě...  Jsem s Tebou ...  Nechci Tě ztratit ... a další a další....
Stojí ty štastné chvíle jaké prožijeme při jejich prvním uslyšení za tu bolest co nastane potom až tu osobu co je vyřkla ztratíme??
Už nikdy nikomu neuvěří ... kvůli pár písmenkům ... kvůli minutám štěstí ... jsou jejím životem slzy...

               /U  o\___o
              /  \_,,,,,,,,,/    
       ,,   /,,   /
    /'/  /   /\ \            __..
    \ \/        \ \ ,,,,--- -U o\__o
      \      \=D    __   \_,,,,,,,,/  
      /  / /    /,, /      \ \\      
     / /,/,  ,  \ \,,       \ \\,,,