V tenhle den mám 19. narozeniny   ... říkám si co bych za to dala aby tu byl se mnou a slavil je se mnou... vím že to tady bez táty bude hodně moc těžký a bude mi tu moc scházet .... ale taky od tohodle dne začíná tzv. "svaťák" ...  jenže myšlenky se mi ubíhají jiným směrem a za týden mám maturovat .... říkám si dokážu to? nebo nedokážu ?

V těchto dnech nevnímám jestli je sobota nebo úterý  jen přemýšlím co bude dál ... nechce se mi do ničeho... nic mě nebaví tak jako dřív ... ale na druhý stránce mám tu své přátele, které mám ráda a vážím si jich  vždyť bez nich bych tu už asi nebyla ...  v tuhle chvíli jsem byla moc ráda že mám takovéto přátele kteří byli mou oporou a jsou ještě do dnes ... nesmírně si toho vážím a mám je moc ráda a nechci je nikdy ztratit   

...................................................................................................................................................................

Opravdové přátelství je jako světluška - svítí tím víc, čím větší je kolem tma.

Přátelé jsou ti vzácní lidé, kteří se zeptají, jak se ti daří, a počkají i na odpověď....

Přátelství je setkání mezi těmi, kteří se hledali, aniž by o tom věděli, protože jeden druhého potřebovali.

Pokládala jsem si stále otázku proč on?  vždyť to byl hodný člověk, vždyť na všechny byl milý a velmi hodný.... byl člověkem klidným, pracovitým, plánujícím, spolehlivým, svědomitým, obětavým, upřímným vždy s čestným jednáním a hlavně starostlivým a milujícím jak manželem tak i tátou .... Neměl nikdy rád lež a podvody jako já...  stále si říkám proč zrovna on ?

Jenže čas již nic nevrátí a mně zbude jen a jen ta pouhá vzpomínka  ....  můj život jde dál a to bez osoby, která ze mě udělala to, co jsem dnes  Jsem hrdá na to, jaký to byl člověk  ... V mých vzpomínkách zůstane navždy nejsuprovějším tátou kterýho jsem měla ráda strašně mocinky a nikdy mi ho už nikdo nenahradí i kdyby se snažil sebelíp   ... byl to totiž táta k nezaplacení a takovejhle se nenajde na každým rohu

Druhý den jsem si říkala že to byl pouhý sen... ale když jsem taťku hledala a nenašla ho pak teprve teď jsem si uvědomila, co se stalo  Je konec... Je se vším konec...  Co teď bude? Co bude s mojí školou co s maturitou? Jakým směrem se teď bude odvíjet můj život? Sedím na židli a brečím jak malá holka, slzy mi stékají po obličeji a nejdou zastavit...

Tenhle den začal nevinně jako každý jiný druhý den, tolik jsem se těšila až přijdu ze školy domů a ze všeho nejvíc až taťka přijde z práce domů...   ale netušila jsem že zrovna tenhle den se mi zapíše černým dnem   a taťka už se mi nikdy nevrátí domů   V ten den se mi svět obrátil naruby a zhroutil  přišla jsem o to nejdražší co jsem kdy měla  ... Zemřel mi v náručí ač jsem o jeho záchranu života tolik prosila a tolik se snažila mu pomoct :( ... ptám se proč mi ho vzali ?