Iwu3ka

Oblohou se snáší bílé pírko,co tiše
usedá na jezírko, je to posel smutných,
andělských tváří, které slzami do tmavé
noci září. Všimne si někdo nebohého pírka?

Vždyť pro jeho záchranu stačí jen chvilka.
Neviděno, neslyšeno však mizí kdesi v dáli,
kde každé slovo hluboce pálí. Přichází bouře
pírko se ztrácí. Láska mizí ze srdcí lidí,
všechnu jejich bolest andělé vidí.

Proto hořce a hluboce pláčí, vždyť nad osudem
lidí se tmavě mračí. Příjemnou lásku mít za
společnici svou, to by bylo jednou jejich
záchranou.

Kolik je nocí a kolik dnů,
tolik je lásek, tolik snů.
Kolik jen řek si teče k moři,
tolik ohýnků v srdcích hoří.

Jen k čemu je radost, když je zrada
a smutná dívka zůstala tu sama?
K čemu jsou řeky a na co moře,
když srdce bolí, plné hoře?
K čemu jsou noci, k čemu dny.
Už nemáš lásku, natož sny?
A proč jsou pěsti, když jsou dlaně,
jenž hladit by mohli plaché laně?

A proč jsou oči uplakané…

K mořím a řekám žal svůj přidej,
každou tou slzou prolitou.
Ke dnům a nocím navrať snění,
do srdce radost, žádný bol.
Pro touhu, pro sen, pro naději,
svírej dál v pěstích víru svou.

Tak osuš již oči a dál se vydej,
pro lásku novou i nové snění.
Ohýnek vzplane v okamžení,
tak už se neptej, čas vše změní…

V očích mám teď slzy,v srdci tebe
a tak pořád myslím na nebe,
na den, kdys odtamtud spadl,
když ti zbylí andělé přichystali zradu,
když tebe k lidem poslali
a my dva jsme se poznali.
Když jsem s tebou jsem štěstím bez sebe,
pořád ale musím myslet na nebe,
jestli máš opravdu rád,
zdalipak může anděl milovat?

Když srdce bolí...

Když srdce bolí, duše pláče a žít mě nebaví,
pak vzpomínky na to krásné se mi vybaví.
Když žít je těžké a vzdálené,
pak láska má tíhu kamene.
Co víc ještě psát...
Máš či nemáš mě ještě rád?
Láska chodí kolem nás jak víla zakletá,
jsme plní hořkosti a nebo je to prokletí...?

Když člověk šťastným není,jeho
život se velmi změní. Barvy ble-
dnou, hudba utichá z krásného
smíchu upadá do ticha.

Po tváři stékají mi slzy vše
špatné, co udělál ho velmi mrzí.
Chce napravit své chyby,ale jsou
to jen slova-jenom kdyby...

Naučila jsem se, že nejlepší učebna je minulost staršího člověka, než jsem já...
Naučila jsem se, že stačí, aby jeden člověk řekl: ,,Cítím se s Tebou dobře", abych se cítila dobře...
Naučila jsem se, že každý, koho potkáš, si zaslouží být pozdraven s úsměvem...
Naučila jsem se, že úsměv je nejlevnější způsob jak zlepšit svůj vzhled...
Naučila jsme se, že čím méně času musím ztrávit prací, tím více věcí udělám...
Naučila jsem se, že být přátelská a laskavá je více než mít pravdu...
Naučila jsem se, že jestliže jsi naplněn trpkostí, štěstí zakotví někde jinde...
Naučila jsem se, že všichni někdy potřebujjí držet v dlani něčí ruku a srdce, které jim rozumí...
Naučila jsem se, že právě malé, denní události dělají život velkolepým...
Naučila jsem se, že peníze nedělají postavení mezi lidmi...
Naučila jsem se, že každý by měl svoje slova udržovat jemná a něžná, protože zítra se k němu mohou vrátit...
Naučila jsem se, že každý by chtěl být na vrcholu, ale všechno štěstí a růst se uskutečňuje při cestě tam...
Naučila jsme se, že si nemohu vybrat, jak se cítím, ale mohu si vybrat, co s tím udělám...
Naučila jsem se, že nejlepší je dávat rady jen ve dvou případech: pokud jsi o ně požádán, nebo při nebezpečí ohrožení života...
Naučila jsem se, že nejlehčí cesta vyrůst jako osobnost, je obklopit se lidmi chytřejšími než jsem já...
Naučila jsem se, že že pod tvrdou schránkou každé osobnosti se skrývá někdo, kdo potřebuje být oceněn a milován...
Naučila jsem se, že ignorování skutečnosti nemění skutečnost jako takovou...
Naučila jsem se, že když plánuji společnou cestu s někým, dávám mu součastně možnost, aby mi ublížil...
Naučila jsem se, že láska ne čas zahojí všechny rány...
Naučila jsem se, že nikdo není tak dokonalý, dokud se do něj nezamiluješ...
Naučila jsem se, že když si zamilovaný, jde to na Tobě vidět...
Že život je tvrdý... ale já jsem tvrdší...
A že šance... nejsou nikdy ztraceny... napsal/a: Iwu3ka 00:15 | Link komentáře (0)

Tenhle příběh sem jenou našla na netu a četla ho po telefonu jedné milované osobě a do dnes nemůžu zapomenout ani na příběh ani na toho člověka... Zkuste si ho přečíst a možná si uvědomíte, to co sem si tehdy uvědomila já...

Před dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka: dobrá nálada, smutek, vědění a kromě ostatních různých pocitů i láska. Jednoho dne se pocity dozvěděli, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova. Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle. Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc. Na luxusní lodi plulo kolem lásky bohatství. Zeptala se: Bohatství, ,,můžeš mě vzít sebou?" ,,Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro Tebe není místo." Tak se láska zeptala pýchy., která projížděla kolem na přenádherné lodi: ,,Pýcho, můžeš mě vzít sebou?" ,,Já tě, lásko, nemůžu vzít odpověděla pýcha. Tady je všechno perfektní, mohla by si poškodit mou loď." Láska se tedy zeptala smutku, který jel kolem: ,,Smutku, prosím, vezmi mě sebou." ,,Ach, lásko, já jsem tak smutný, že musím zůstat sám." Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni láska volá. Najednou řekl nějaký hlas: ,,Pojď lásko, já tě vezmu." Byl to nějaký stařec, kdo promluvil.Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel. Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se vědění: ,,Vědění, můžeš mi řícft, kdo mi pomohl?" ,,To byl čas," odpovědělo vědění. ,,Čas?" Zeptala se láska. ,,Proč mi pomohl čas?" A vědění odpovědělo. ,,Protože jen čas ví, jak důležitá je v životě láska." napsal/a: Iwu3ka 23:15 | Link komentáře (0)

Jsi kus oblohy, kterou vidím z okna ve vězení,
Jsi ráno, co se záhy v pozdní večer změní,

Jsi moje minulost a vzpomínka ze starých časů,
Jsi ozvěna v mé hlavě z tvého hlasu,

Jsi nůž, který mi tepny podřezává,
Jsi moje výčitka a strach, když tu spím sama,

Jsi tam, kam já marně hledám cestu,
Jsi dlouhé čekání, pak vášeň v jednom ze snů,

Jsi touha, která zemře v naplnění,
Jsi stálá bolest, která můj život mění,

Jsi ostrá tráva, po níž běžím bosa,
Jsi uvnitř mě a přesto mimo dosah,

Jsi vášeň, která svádí mě i pálí,
Jsi místo, kde jsme naposled se smáli,

Jsi ticho před bouří, co obklopí mě,
Jsi mráz a led v dlouhé ruské zimě,

Jsi můj začátek i konec, moje snění,
Jsi to, co ve mě stále je a není. napsal/a: Iwu3ka 17:53 | Link komentáře (0)

Růže a víra
-pomalu vadnou
Je cítit síra
-Tvé city chladnou.

Polibek ve vánku
-je pouhý kýč
Úleva ve spánku
-láska je pryč.

Přijde a odchází
-někdy se vrací
Zklamání nachází
-iluze ztrácí.
napsal/a: Iwu3ka 17:15 | Link komentáře (0)

Iwu3ka

Kroměříž

Achojte lidičky:-). Jsem upřímná a stále usměvavá holčina, která se do všeho vrhá po hlavě a v životě je pro mě nejdůležitější pravé přátelství a věrnost... A jak tvrdí spousta lidí, jsem velké zlobidlo, takže na mě pozor:-))).

zobrazit profil

Poslední články

• Pírko lásky
• Kdo odpoví...
• Odpověď
• Anděl
• Když...
• Kdyby...
• Naučila jsem se...
• Pro Tebe... Aneb bylo nebylo...
• Jsi...
• Růže a víra

Archiv

• 2007 Říjen (7)
• 2007 Červen (1)
• 2007 Březen (1)
• 2007 Únor (2)
• 2006 Prosinec (3)
• 2006 Listopad (6)
• 2006 Říjen (2)
• 2006 Červen (1)

Blogy přátel

• Tady je Mrazikovo
• OByseeek