Teď, když je bouřka,
vzpomínám na tebe,
na Tvoje oči, jak bloudí po mé těle,
na Tvoje ruce, co pálí jak oheň od ďábla,
na Tvoje ústa, jak sladce mi chutnala.

Teď, když paprsky od blesku
osvětlují moji tvář,
vzpomínám na Tebe,
na oči, v ktrerých vidím krásnou zář.
Vzpomínám na těla naše,
jak ve tmě se objímají,
vzpomínám na blázny,
kteří až za svítání usínají.

Vzpomínám na Tebe,
vím, že plné srdce tě mám,
jsi jako lék,
s tvou přítomností ožívá.
Jsi jako krásný sen,
co zdá se mi i v nejbělejší den.

Vzpomínám na Tebe,
a láska stále sedí vedlě mě.
Vzpomínám na Tebe
a těším se, až zase budeš sedět vedle mě.
Ty, lásko!