Láska je nejkrásnější věc na světě, dovede zahřát, povzbudit i udělat člověka šťastným a lepším. Ale někdy taky bolí, moc bolí. Ze všeho nejhorší je, když si tvé srdce nemůže pomoct a stále po tvé milované osobě touží, přestože víš, že už nic nebude jako dřív. Nech srdíčku vybásnit se ze svého žalu...

Chtěla bych vrátit čas,

vrátit ho do doby,kdy se netrápil

ani jeden z nás.

Na začátek něčeho,co vlastně ani

nemělo příležitost vzkvést.

Tak rychle se můj krásný sen rozplynul.

Jak jsi mohl být tak bezcitný?

Nechat mě trápit bez jedinného slůvka vysvětlení?

Copak to všechno byla vážně jenom hra?

Jenom nudná zábava?

Já ti věřila,tak proč teď musím pít ten

šálek hořkosti,bolesti a smutku až do dna?

Čas bych hnala dozadu,

na místo,kde jsem o tobě neměla jedinnou zprávu.

Vrátit se a nepustit se střemhlav do tvé náruče.

Nenarazila bych.

Tenkrát bych se řádně přesvědčila,

zda s tebou chci vážně být.

To je teď můj nový sen,

nežít v krásných představách

a spadnout zpět do reality na pevnou zem.

Připlul mrak a začal plakat.

Jeho slza dopadla na mou tvář

a smísila se s mou vlastní slzou.

Vzhlédla jsem a i přes

závoj smutku na mých

očích spatřila jsem oblak.

Byl velký a smutný,

byl mým zrcadlem,

mým přítelem,

z jeho slz jsem cítila porozumění.

Sklopila jsem oči,

NE,nemohl mi rozumět,

nemohl chápat čerstvou

ránu v mém srdci

v němž zhasl plamínek naší lásky.

Kdy jsi šeptal:,,Miluji tě.”

A já ti věřila.

Jak snadno vyměnils naši

lásku za jinou.

Zhroutila jsem se na zem

uprostřed opuštěné ulice

a nechala se laskat

kapkami deště.

Budu tu ležet,budu snít

a budu doufat

v nemožné…navěky.

Velká hvězda ve tmě září,

já doma ležím na polštáři.

Smutně koukám z okna ven,

byl to všechno jen zlí sen.

Byli jsme spolu,jen ty a já

a ta láska převelká.

Já byla šťastná,tys však lhal

a moji lásku pošlapal.

Zmizels mi v dáli s jinou ženou,

mé slzy v žáru s tou tmou splynou.

Zlomils mi srdce a ty to víš,

ale už to nespravíš.

Velký měsíc ve tmě září,

slzy tečou po mé tváři.

Smutně koukám z okna ven,

vážně to byl jenom sen…

Proč???

Proč na tebe musím myslet jen?

Proč dívám se na tebe celý den?

Proč nechápu co se děje?

Proč mé srdce pláče i se směje?

Proč tak daleko musíš být?

Proč já tě v mysli stále musím mít?

Proč nikdo neodpoví na mé otázky?

Proč zbývá mi jen koukat na tvoje obrázky?

Proč se musím pořád ptát?

Proč tě proboha musím znát?

Slzy mi tečou po tváři

a pak se vsáknou v polštáři.

Tys řekl mi,že má láska je ti fuk

a já tak dlouho věřila,že jsi skvělej kluk.

Nestojím ti za to,aby ses na mě podíval,

nejspíš Janu jsi jedinou miloval.

Jinak je tvé srdce jako kámen

a já své lásce říkám ,,amen”.

Amen to je přece konec,

tak tě prosím odejdi.

Na starém hradu, za černé noci,
s životem hraju,jako ti vlci.
Bylinky sbírám při měsíci,
za všechny mrtvé zapálím svíci.
Před sluncem skrývám se,
mučí mě,sžírá,
po každém paprsku-v mým srdci díra.
Před oltářem v černém plášti
kouzlím proti zlu a zášti.
Pentagramy po zdech maluju,
sem tam nějakou věc obětuju.
Nesnáším noc a přece v ní žiju,
nenávidím slzy a přece je piju.
Možnost lásky karty nevidí
a tak se straním pryč od lidí.
Určitě se stala někde chyba,
a proto se mi teď tak špatně dýchá.
Chápu tvé představy mylné,
ale já nejsem kouzelnice Kirké.
Já jsem ta s kterou si život hází,
jsem ta kterou si přived do nesnází.
Pomstu však připravovat nebudu,
ani se kvůli tobě nedám na Vúdú.
Jela jsem na čertovi,
skočila mu do sedla,
to už je dávno pryč,
už nejsem posedlá.
Nikdo už nemá plány,
nikam už nemíří,
a když jsi sladká jak med,
žerou tě upíři.
Už jsem si na smutnej život,
už jsem si navykla,
ani mi nevadí otravný strašidla.
Teď žádám tě,
otoč se,
usměj a stůj,
chci ti dát krátké sbohem,
jdu k padlým andělům.

Jsi pro mne jako slunce,
co teple hřeje a něžně hladí mou tvář,
jsi jako vítr,co bloumá nocí
a svými polibky mě objímáš.
Jsi jako voda plná svěžesti,
jsi jako noc plná neřesti.
A já chci jít s tebou životem a lásku ti dát,
až bude Ti nejhůř u srdíčka tě hřát.
Jsi slunce
, co pořád svítí,
jsi louka a v ní luční kvítí.
Jsi dešť, který krásně kape,
jsi sníh, který láskou taje.
Bez nebe obloha není a
bez Tebe?
Bez Tebe můj život není uplný.
Proto děkuji, že jsi
proto děkuji, za to jaká jsi.
Proto děkuji, že stojíš při mě,
Proto děkuji, že s tebou slunce zase výjde.

TY a JÁ - to je… Naše zachumlané ráno, kdy za oknem štěstí prší…Každá
minuta dne,která se s  tebou stává kouzelnou… Čas, kdy spolu stoupáme až
do nebezkých výší… Miluji každou chvíli s tebou , chvíli nádhernou!!!

Umíš mě pohladit, umíš se semnou smát, umíš mě oprawdu upřímně
milovat… Jsi moje světýlko, jsi moje naděje, jsi moje sluníčko co mě vždy
zahřeje… Vážím si Twého já , vážim si Tebe, když tě mám daleko srdce
mě zebe… Chci ti říct lásko má, že Tě moc miluji, za vše co pro mě
děláš, mockrát ti děkuji!!!