Připlul mrak a začal plakat.

Jeho slza dopadla na mou tvář

a smísila se s mou vlastní slzou.

Vzhlédla jsem a i přes

závoj smutku na mých

očích spatřila jsem oblak.

Byl velký a smutný,

byl mým zrcadlem,

mým přítelem,

z jeho slz jsem cítila porozumění.

Sklopila jsem oči,

NE,nemohl mi rozumět,

nemohl chápat čerstvou

ránu v mém srdci

v němž zhasl plamínek naší lásky.

Kdy jsi šeptal:,,Miluji tě.”

A já ti věřila.

Jak snadno vyměnils naši

lásku za jinou.

Zhroutila jsem se na zem

uprostřed opuštěné ulice

a nechala se laskat

kapkami deště.

Budu tu ležet,budu snít

a budu doufat

v nemožné…navěky.