Změna prospívá.....   15.Duben 2007


Je to dobré když se člověk změní kuli někomu když ví že tomu druhemu bude dobře a bude šťastný a když člověk někoho miluje tak je schopen objetovat svojí lásku pro lásku toho milovaného. napsal/a: Jariska 16:56 | Link komentáře (0)



Já se nevzdávám....   09.Duben 2007


Asi to zní neuvšřitelně ,ale i mě se zdá že život má konečně smysl. Postupně se smiřuju s tim že sem ztratila svou jedinou lásku ,ale zdá se že člověk dokáže být i bez lásky natolik šťastný aby se citil užitečny. Už si nepřipadám uplně sama je to od určité doby co sem změnila sve chovani a přstup pomalu ,ale jistě se smiřuju stim ze moje jediná láska bude chodit po boku jiné slečny co dělat nedá se nic. Poslední dobou se ,ale cítím jako člověk co si ten život vážně chce užít nepřemejšlí jen o tom zlem hledam v každe situaci kousky světla i muj nejlepší kamarád se mnou konečně začal komunikovat a bavit se. Citím že něco z té holky co tam byla kdysy dávno se probouzí a pořád doufá v jeden nesplnitelný sen. ,Ale čim dal víš si časem začínám myslet ,že i když člověk přijde o svojí lásku neměl by se vzdávat a bojovat za každou cenu a neotravovat svejma problemama jiný lidi oni na to taky většinou vubec nejsou zvědavý a jejich názor bývá občas take hodně kruty. Člověk by měl za každou cenu za lasku bojovat pokud stojí za to a když jí přesto ztratí tak všechno hned nevzdávát a hledat na každé chvily co se stane neco krasneho a mileho hledat na lidech kteří se zdají odepsaní pro ostatní ten kousíček dobra a světla a ne koukat se na celej svět černě a na každeho z vysoka sr....t. Prostě člověk se nesmi nikdy vzdávat i když si myslí ,že se mu zbořil celý svět diť když už je to nejhorší tak přece už to bude jen lepší........... napsal/a: Jariska 03:04 | Link komentáře (0)



Dva lidi v jedné osobě....   14.Březen 2007


Znám člověka co má dva lidi v jedné osobě není to nemoc ,ale spíš druh projevování se k lidem. 1. člověk je laskavý ,starostlivý , hodný , milý , vzrušijící , sexy;) , je to člověk co má pochopení co tě vyslechne když seš na dně a psychicky tě podrží brání tě a dává najevo své city. 2.člověk je však přesný opak je sobecký snad ani nechce vyčuranej jak mraky až to není možný přemejšlí jak vydělat na někom a že muže ublížit ho už moc nezajímá neřeší cizí problemy ani promlemy svých přátel tenhle člověk je ztracený ve zradě tohohle světa je neupřímný lže jak když tiskne dokiže lhát i do očí a to není zrovna moc dobře...

A já si pokládám pořád jednu otázku když milujete toho prvního ,ale ten je někde hluboko ve vnitř v té osobě a převládá ten zlý a neupřímný a vy pořád doufáte že jednou ožije ten hodný a milý kterého ste znali a odo kterého ste se zamilovali . Otázka je má cenu tajně doufat že ten člověk jednou přijde a že si vás jednou také p5 všimne? Kdo ví jestli už ten člověk není dávno mrtvý a v té osobě je už jen zlost lež nenávist lhostejnost klam a zrada...

Mám pocit že tento člověk má v sobě nějakou vnitřní bolest a nedokáže se sní vyrovnat a sám si to nepřizná proto utíká do takového světa a ten hodný člověk takhe nemá šanci. Mrzí mě že existujou lidé co by mu s tím chtěli pomoct ,ale on je stále odmítá a pohrdá jimi. napsal/a: Jariska 11:48 | Link komentáře (0)



Jak plyne čas...  


Čas letí lidé stárnou a čím dál víc moje myšlenky mě na špatnou cestu táhnou. Bojím se jak to jednou skončí jestli odolám nebo ne. Jestli skončím na te cestě jako moje sestry nebo snad babička utápějící se v lihu. Doufám že jediné mě uspokojení nebude v těchto věcech že budou lepší věci za ,které stojí za to žít. Koukám kolem sebe všude začíná se rozvíjet láska začínají se lidi kolem mě párovat a do starých vztahu štěstí začíná svítat. Čekám tu pořád čekám tu stále na sveho prince doufam že jednou mě najde a bude mě mít rád. Čekám na něj a budu stále dokud mě život neposune dále chtěla bych už opět štěstí lásky poznat a ne stále doufat a osatatním závidět sledovat že všude kam se hnu tak lidé převážně chodí ve dvojcích spolu a za ruce a já jen chodím kolem nich v tajně jim závidím jak sou spolu šťastní. Jak tak plyne ten čas a já sem starší myslela sem si že mě moje zamilovanost přejde a bude klid.... ,ale nějak se nestalo a v noci občas brečím s myšlenkou co všechno se muže stát a copak asi protovádí ta dotyčná osoba a co sem udělala špatně a proč sem se dostala k jeho srdíčku jen tak nakrátko.... Jak tak plyne čas sleduju lidi kolem sebe jak si hlídá každý sám sebe ve škole to není o moc lepší jen ta lež a nevěra a zlost a neupřímnost už není tolik vidět tak se zdá jak se všichni mají rádi ,ale skutečnost je malinko jiná většina lidí neříkám že všichni využívají se navzájem. Někdy je to vidět někdy se to schová jak člověk k druhemu se chová...... napsal/a: Jariska 11:38 | Link komentáře (0)



Opět sama...   13.Březen 2007


Znala jsem člověka on byl muj život pak přišla rána a něco ve mě zemřelo střelil mi do srdce šíp a to se rozpadlo smíšek náhle přišel o svůj smích a začal vnitřně krváce a pomalu i chuť k životu ztrácet

Všechno se zdálo ztracené a prohrané pak ,ale přišel člověk ,který mu otevřel oči kterému na mě záleželo i když mě nemohl zbavit mého trápení možná i mohl ,ale samotnému se mu nechtělo čekat tak poohledl se jinde aby nemusel čekat usmyslel si že to riskne že třeba k novému startu jeho srdce pískne.
napsal/a: Jariska 21:04 | Link komentáře (0)



Hledám...   27.Listopad 2006


Hledám něco co mi poskytne záchranu v mé nekonečné samotě přijdu si jak odpad společnnosti všechny věci mi přicházejí k zlosti. Jaký je život bez lásky když ona dělá jenom samé vrásky myslela jsem si že bez citů je život snašží jenomže se podívám kolem sebe a vidím všechny jak jsou spolu a zdolávají spolu nepřekonatelnou horu. Je mi špatně z nenávisti a hlavu mám plnou závisti. Kam se kouknu samé sklamání život se ode mě odklání. Chci milovat jako dřív a být milována nechci být je stále za něco obviňována. Jeden čas sem se zkoušela řídit svými city ,ale samá žárlivost od jiných umlčela muj smích. Hledám lásku svého života možná našla sem z mé strany jen čekám až ten druhý pochopí že sem vždycky pro něj tady a že nikam neutíkám ,že jenom jemu patřím a obětuju pro něj svojí duši. Hledám společnost ve ktere bude mi fajna nebude mi připomínat muj životní klam. žiju ve světě který je všem cizí. Vidím že nic kolem není jako zlato rizí když se vrátím zpět do normálního světa je to jako kdybych z nebe do pekla slétla. Všude spousta nenávisti a žárlivosti , závisti. I já sem se zkazit nechala abych aspoň na chvily zapadala ,ale tenhle kolektiv mě ničí vidím jak jeden na druhého opět kříčí. Hledám lásku a porozumění to snad není přece až takové umění. Mám pocit ,že jsem ztracená v tomhle podivuhodném světě jak veliký vřed co by nescházel ani mojí tetě. Hledám svět plný lásky a důvěry a věřím že i v tomhle světě se najde láska která kvete jen sama to nemužu zvládnout nemužu sama tu tíhu ze sebe stáhnout snad jednou najde se člověk co mě vysvobodí a na cestu za láskou mě vyprovodí tam potkám svojí velkou lásku a život už nebude jak na provázku já poznám opět štěstí ve svem srdci a nebudu si pak připadat jako člověk uzavřený v kleci. Tak hledám a čekám až to jednou přijde až si mě dotyčná osoba jednou také všimne.... napsal/a: Jariska 18:06 | Link komentáře (0)



Kdo jsem sama nevím   26.Listopad 2006


Byla jsem holka co měla ráda lidi a odpouštěla všem jejich bolestivé chyby. Byla sem slepá nebo se tak změnil svět? Za tu dobu co ubíhalo těch pár let. Teď tady píšu tyhle řádky a přemýšlím jaké mám ještě kamarádky. První ročník na škole EDUCHEM nastoupila sem a všechno se zdálo být dobré až pak najdenou sem se stávala terčem jejich smíchu. Utíkala sem před světem zlým a zkaženým jenže sem neměla kam doma nikdo oporou nikdo nevyslyšel moje volání volala sem hlasitě a pořád ,ale nikdo nepřišel po večerech zapalovala svíčky ať už se vše změní žádná změna jen mé snění. Bum další rána konec roku chmel přišel a já si myslela jak sem se uplně co nejvíc zamilovala že sem našla člověka ,který mě zachrání ,ale mýlila sem se potkala sem se jenom s sexuální chtivostí a absolutní žárlivostí to nebyla ta záchrana ,kterou já jsme čekala sama jsem opět utekla a cele to skončila další rok bohužel znovu první ročník ,ale nové lidi vidím ve třídě s nima sedím. Přijdu si tam navíc odmítnutá všemi všem jen pro smích a tak se vrací posedávání na wc na bobku se slzami v očích šikana??? Otázka názoru to je. Zjistila sem jak mě nechtějí zařadit do společnosti jak sem jiná od ostatních a jak mě nechtějí přijmout všem sem jen pro smích. Každý ve mně viděl jenom využij a zmiz sama si pak řikám proč to dělám možná touha po komunikaci s lidmi. Lidi s někým se bavím byl tam jeden člověk kterého mám moc ráda taky se nám ,ale změnil už to není tak jak to bylo z něj se lecos vyklubalo ,ale jsem tomu člověku vděčná v prváku se mnou v lavici seděl a nechal mě se dusit nenávistí ostatních díky němu byl snad slyšet i můj smích. Mesíce běží čas letí a najednou už přestáváme být dědi druhák další ročník. Holka sedí ve třídě a vidí jací jsou lidi okolo ní vidím samou přetvářku a lstivost podraz a chtivost od prváku na jednu osobu mrkám mám pocit že i ona si mě všimla zareagovala jsem na jmeno jsem se šla zeptat a najednou strašná pověst jeho z vrchu na mě spadla veřit sem tomu nechtěla ,ale čas ukazal že pravdivá byla ,ale ten člověk má v sobě také trápení mám pocit že také utíká jenomže nemá kam utect tak to řeší zpusobem který není zrovna nejlepší od prváku na něj koukám v druháku však utekl mi a teĎ už vím že jsme mohli být spolu kdybych já neodešla k jinému stolu. Přišla další osoba o který sem si myslela že ze světa mě zachrání já zamilovaná rok a pul šťastná byla aspoň chvily pak opět nespokojená když jsem procitla ze zamilovanosti zjistila jsem že tohle není moje záchrana. A sama sem nás pohřbila tak zle jak je cela naše škola. Zase sama celá nešťastná celý vztah pohřbený kuli jedné osobě na kterou koukám už od prváku a kdyby náš společný strach nebyl tak velký mohli jsme být teĎkon jinde ta osoba přinesla štěstí jiné dívce a já tu osamělá zase nevěděla jak mám žít chuť k životu se strácí teď už vím že on je moje jediná láska co znám největší co sem dosud poznala ,ale takového sklamání to rači prožít život bez lásky dostala sem ránu velkou jak velký zamračený hustý mrak dostala sem jí přímo do srdce nikdo nechápe jak mě to ničí. Nemám chuť žít bez něj nechci existovat bez toho že on by mohl být se mnou. Byla sem schopná vsadit za něj svůj vlastní život ,ale přišel podraz a velké slamání teĎ sama nevím kde city mám ani kdo sem byla sem holka z dobré rodiny kterou netrápili absolutné žádné problémy. Teď sem ,ale jak nějaké stvoření které žije v neustále naději. Tahle škola je ještě tak zlá má třída se spikla proti mně já byla ta nejhorší a ona i jedna členka mě chtěla zmlátit. Bála sem se chodit do školy bála sem se lidí utíkala sem do světa chlastu myslela sem si že snad najdu tam klid a bude mi líp. ,Ale chlast není řešení všechno jenom oddálí když je problem sám neodejde když někoho miluješ jentak na něj nezapomeneš i kdyby si sebevíc chtěl. Pila sem každý den opilá chodila i na hodiny všichni na mě koukali jak na nějakou otrokyni chlastu. Tahle holka na začatku šťastná byla a co z ní tahle škola vytvořila na konci druheho ročníku si ruce pořezala chtěla se potrestat za to jak jí všichni nenávidí za to do jakého se dostala sklamání. Třeťák: prázdniny uběhly chvilka samoty a klidu ,ale bolest v srdci se pomalu hojí přišla do školy viděla všechny ty lidi a zjistila jak jí to zas bolí první den kino škola zaslechla hned jak jí někdo volá otočila se a viděla smích jak se jí ostatní jen posmívají a jeden člověk i sám jí řekl „s tímhle budu chodit do třídy no to mě poser“ ta holka nevěděla co má dělat do jakeho světa má utect ve škole na chodbě viděla jak se milenci oblézají už jí to taky nějakou dobu leze krkem protože by sama chtěla ,ale nemůže a oni se ještě budou předvádět. Tak tu chodím po chodbách a koukám co vlastně mi zbylo a co sem kdy měla co mi tahle škola vlastně dala. Dospěla sem k názoru že mi toho spíš víc vzala vidím jak se mi smějou sice se mi už podařilo celkem se zapasovat a vytvořit si svoje místo ve třídě ,ale ta nenávist je všude cítit i vidět ve třeťáku sem se konečně spřátelila s osobou kterou jsem měla ráda vždycky ,ale ona mě neviděla nevím jestli byla slepá nebo jestli o nás nestála ,ale po čase jí došlo asi že existujou klady. Chodím a bloudím tady v našem městě a přemýšlím na jaké sem cestě přijdu si ztracená a nevim kdo jsem co je lepší jak to bylo předtím nebo teĎ je lepší bejt ta malá holka co všem všechno odpouštěla nebo jako teĎ holka co se do rozporu mezi sebou dostala a toužila po pozornosti a všechny co předtím měla od sebe odháněla pak zjistila že jí tahle škola časem vzala i to málo které měla. Závěrem s toho vyplívá že škola EDUCHEM je to nejhorší co sem kdy viděla učitelé někteří sou pjěkný svině nespravedlivý a zaujatý žákum i když problemovým šanci málokdy dají a pořád jim svoje pravdy vnucují. Žáci žádna změna na té škole je to samá hyjena nedá se tam věřit najít si tam kamarada je hodně těžké je to škola neduvěry nenávisti a podraz samej krádeže pomlouvání šikana nic jiného nikdo na té škole neumí vyjimky jsou ,ale ty zustavaji v zadu aby nestratili to svoje štěstí který tahle škola zaručeně pohřbí!!! napsal/a: Jariska 20:11 | Link komentáře (0)