Já se nevzdávám.... 09.Duben 2007
Asi to zní neuvšřitelně ,ale i mě se zdá že život má konečně smysl. Postupně se smiřuju s tim že sem ztratila svou jedinou lásku ,ale zdá se že člověk dokáže být i bez lásky natolik šťastný aby se citil užitečny. Už si nepřipadám uplně sama je to od určité doby co sem změnila sve chovani a přstup pomalu ,ale jistě se smiřuju stim ze moje jediná láska bude chodit po boku jiné slečny co dělat nedá se nic. Poslední dobou se ,ale cítím jako člověk co si ten život vážně chce užít nepřemejšlí jen o tom zlem hledam v každe situaci kousky světla i muj nejlepší kamarád se mnou konečně začal komunikovat a bavit se. Citím že něco z té holky co tam byla kdysy dávno se probouzí a pořád doufá v jeden nesplnitelný sen. ,Ale čim dal víš si časem začínám myslet ,že i když člověk přijde o svojí lásku neměl by se vzdávat a bojovat za každou cenu a neotravovat svejma problemama jiný lidi oni na to taky většinou vubec nejsou zvědavý a jejich názor bývá občas take hodně kruty. Člověk by měl za každou cenu za lasku bojovat pokud stojí za to a když jí přesto ztratí tak všechno hned nevzdávát a hledat na každé chvily co se stane neco krasneho a mileho hledat na lidech kteří se zdají odepsaní pro ostatní ten kousíček dobra a světla a ne koukat se na celej svět černě a na každeho z vysoka sr....t. Prostě člověk se nesmi nikdy vzdávat i když si myslí ,že se mu zbořil celý svět diť když už je to nejhorší tak přece už to bude jen lepší........... 
napsal/a: Jariska 03:04 | Link
