Nad tímto filmem by se měl každej alespoň zamyslet... přestože "myslet" je dneska činnost takřka nežádoucí

Sme byli kalit v lomu někde u Vranova... moje kamera nesměla chybět :-)

Loňská dovolená v Toskánsku... konečně sem to dostříhal. Pozdě ale přece (né že bych byl línej, ale stávkoval mi počítač.... dlouho :-)

Cože? Málo lítám v transu. Už 2 dny sem si nedal dávku antidepresiv.... absták hadr!! Halušky kam se podíváš! Potřebuju dávku!! Nebo mi z toho pukne varle! Nebo hlava? Haha... hlava. Všechno mi tu přijde tak cizí, jako bych sem ani nepatřil... jako by mym domovem byl spíš tenultra-mega-blázinec ze kterýho sem se probudil... cože jako takovej sen? Takhle výpravnou podívanou sem ještě neviděl ani v tom nevíc mega bijáku od špílberga! Jako nejdřív sem na dovolený, pak je ze mě želva ninža, aniž by mi to přišlo podezřelí, následně putujem za dobrodružtvim, kde musíme porazit zlí transformery tim, že k zemi malim radarem postavenym z kostek lega přivoláme černou díru, která ale vysajen jen ty zlí? Ale vyhráli sme, juchů! Ve víru bujarých oslav sem se dokonce líbal s Larou Croft! Já chi zase usnout!
Tyjo já musim už za tim psychyatrem, pro ten recepísek, pro ty prášečky... potřebuju další dávku, a to jako rychle! Mam little bit závratě... nikdy sem si nepřišel takhle velkej, ale když sem se ted postavil na svoje pačmáky, dolů k mýmu palci u nohou to byl nákej ten kilometřík... a místo toho abych upalovalt pro prášky (všechny mi totiž už došly, proč já kurva všechno nechávám až na poslední chvíli??) tak tu sedim u kompu a píšu blafy.. blaf blaf blaf blaf blaf.... mě se ten stav vlastně poměrně líbý.... poměrně dost! Kdyby nehrozilo že se z toho muj orga(ni)smus sesype, zustal bych takhle krásně mimoňovky mimo! Nafurt...možná by mě ten život už konečně začal bavit... zatim je to dost vopruz, ale snad se to ke konci rozjede... ne počkat, tohle neni film, tohle je život.... ten můžu ovlivnit. Hej jako já už du, reproduktory u kompu  vypadaj jako by se na mě dívali a něco mi řikaly, což je jasnej důkaz že již nemužu dále otálet a musim vyhledat lékařskou pomoc... zatim pápá, mám vás rád, pusupusupusu mlask blemc slint vrrrrr

No to sem si na sebe uplet pěknej bitch. Smáznout všechny starý články a rozhodnout se nepsat sem žádný depresivní citový výlevy. Ale co psát jinýho? "Můj milý blogísku, dneska se stalo tohle a tohle a já sem z toho takovej a makovej" ?  To fakt ne. A citový výlevy, pokud nejsou depresivní, tak je nemá cenu sdělovat veřejnosti. Proto sem to dělal, vědomí že moje problémy čtou různý lidi mě pomáhalo odlehčit srdíčku. Teda ne že by sem někdo chodil a čet to :-) vlastně si tu píšu tak nák sám pro sebe a nikoho to vůbec nezajímá... vlastně ani to co ted píšu. Taková samomluva :-D No co, poslouchám ted už asi po padesátý Jablonskyho soundtrack k Transformers (fakt nářez!) a to mi vždycky udělá dobře. A co při poslechu hudby dělat bohulibějšího než psát. Týjo =-O Koukám že už sem zplodil docela solidní článek, a to píšu pořád jen o tom že nevim co psát :-D Timhle si tu návštěvnost fakticky vylepšim. OK, tak to přece jen zkusim:
Už cca měsíc chodim na Univerzitu mezinárodních vztahů. Je to tam docela fajn... ehm. Hlavně teda jsou tam fajn  lidi, teda co sem zatim poznal. A že sem jich už poznal vcelku hafec. I když zatim převážně holky, kluci mi poslední dobou nák neseděj, ale o tom někdy jindy v samostatnym článku (hele, a téma je na světě!). Tak si to snažim užívat, než začne první zkouškový a vyletim :-D Jinak se neděje nic zvlášť převratnýho, kromě toho že už nejsem tak nešťastnej. Nevim jestli to mam na sebe prásknout... ale proč ne. Mam za sebou 6ti týdení skupinovou psychoterapii v Bohnicích, pavilon 19 :-) Pomohla mi zbavit se mojí sociální fobie takovim stylem, že sem to ani nečekal. Ale bylo to fakt náročný. Cejtim se ted jak novej člověk, nedělá mi problém bavit se s kymkoli. Za 4 roky na gymplu sem se tam bavil s bratru 2 lidma. To sem na mý současný škole překonal hned první den! Ani to ne, už na imatrikulaci sem se seznámil asi s pěti lidma! Sem z toho upe v eúfórii! ááá! :-D
Ale sem ted už konečně štastný? Nevim, nikdy sem to nezažil, tak nevim jak se to pozná. Má to náký fyzický příznaky? Nevim, uvidim...

PS: jo a už nejsem panic :-P

Tááákže jsem udělal tlustou čáru za minulostí, všechny předešlé články jsou smazány, začínám znova. Už nejsem ta zadepkovaná troska, která si ani trošku nevěří. Nene, už ne. Uvědomil jsem si spoustu věcí. Změnim se. Musim, jinak to nejde. Bude to těžký... moc těžký. ale já to zvládnu