Till I Die (poprvé před smrtí)
hahahaha, uvidíme se v pekle xD
Poprvé before i die xP
Znáte takové ty články nebo knihy, kde lidé mluví o naprosto nepřirozených věcí, jako by to byly ty nejvíc přirozené věci !? Nějak takhle to zamýšlím hahaha, napadlo mě to dneska, když jsem...
Ale to už patří k prvnímu článku :)
____________________________________________________________________
Na dotaz kolik je hodin, mi odpověděl optimistický kolega : "8:45"
-Byl to jediný optimismus-
Rekapitulace
Bylo 8:45 a já jsem seděl na kostičkovaných kachličkách, po kterých dlouhá léta přecházela smrt.
Bylo 8:45 a mě se pomalu zavírali oči.
Čekali jsme. My všichni co jsme tam byli, jsme čekali.
Já jediný jsem seděl.
Já jediný jsem seděl na té kostičkové dlažbě, jež byla cítit samotou a a bezformým pasivním smíchem.
Nepatřil jsem k nim a přesto patřil.
Všichni jsme čekali.
Čekali jsme, než zničíme to místo, kde všechno končilo.
Čekali jsme, než naplníme černobílé kachličky oranžovým optimismem.
-lačnost-
Čekali jsme na začátek konce.
Čekali jsme, než skončí to místo, kde končí ostatní.
Oni byli diváci...
-paranoia-
Bylo 8:45 a mé oči přemohla únava.
To poslední, co jsem na několik dlouhých hodin osamělýma očima spatřil,
byl malý nápis na bílých dveřích.
-centrální sterilizace-
_______________________________________________________________________
:D
» Přidej komentář
NOVÝ PŘÍSPĚVEK | NASTAVENÍ |
Tenhle blog už taky nepoužívám :D sorry))
Till I Die (poprvé před smrtí)
Poprvé before i die xP
Znáte takové ty články nebo knihy, kde lidé mluví o naprosto nepřirozených věcí, jako by to byly ty nejvíc přirozené věci !? Nějak takhle to zamýšlím hahaha, napadlo mě to dneska, když jsem...
Ale to už patří k prvnímu článku :)
____________________________________________________________________
Na dotaz kolik je hodin, mi odpověděl optimistický kolega : "8:45"
-Byl to jediný optimismus-
Rekapitulace
Bylo 8:45 a já jsem seděl na kostičkovaných kachličkách, po kterých dlouhá léta přecházela smrt.
Bylo 8:45 a mě se pomalu zavírali oči.
Čekali jsme. My všichni co jsme tam byli, jsme čekali.
Já jediný jsem seděl.
Já jediný jsem seděl na té kostičkové dlažbě, jež byla cítit samotou a a bezformým pasivním smíchem.
Nepatřil jsem k nim a přesto patřil.
Všichni jsme čekali.
Čekali jsme, než zničíme to místo, kde všechno končilo.
Čekali jsme, než naplníme černobílé kachličky oranžovým optimismem.
-lačnost-
Čekali jsme na začátek konce.
Čekali jsme, než skončí to místo, kde končí ostatní.
Oni byli diváci...
-paranoia-
Bylo 8:45 a mé oči přemohla únava.
To poslední, co jsem na několik dlouhých hodin osamělýma očima spatřil,
byl malý nápis na bílých dveřích.
-centrální sterilizace-
_______________________________________________________________________
Vloženo: 11.Červenec 2008 v 12:00.
O autorovi
4. dubna 2010 Na libku jsem právě dnes poprvé po půl roce a naposled, proto veškeré potencionální zájamce o můj kontakt přesouvám na můj facebook : www.facebook.com/miroslav.konecny
Koukni na můj profil
Kategorie
Poslední články
Archív
Přátelé
Návštěvy
© 2006 Tenhle blog už taky nepoužívám :D sorry)) | Blogger Templates by Gecko & Fly.
No part of the content or the blog may be reproduced without prior written permission.
Learn how to Make Money Online at GeckoandFly