Vyjeli jsme už ve středu dopoledních hodinách, abychom se nesetkali s návalem lidí ve čtvrtek. I tak když končila středa, tak kolem nás už bylo pole poseto stanama v dost hojném počtu. Stavění stanu jsem přenechala Zuzce (já stavěla asi podruhé v životě stan), ale jak jsem si myslela, že kluci jsou zdatnější v tomle, ukázalo se, že jediný kdo zvládl bravůrně postavit pevně a rychle stan byl Arra. Gratulace.Po zabydlení jsme se rozhodli projít okolí a tak jsme se vydali do města. Nejbližší hospůdka byla naša. Strávili jsme tam celé odpoledne. Popili pojedli využili ještě čistých záchodků a odebrali se zpět ke stanům (myslím, že bylo docela už k večeru - prostě byla tma). A ejhle, Terezka mi zavolala, že se počkáme u mostu a že se na mě těší. ..V té chvíli vědět, jak dopadneme(obzvláště já) tak si hodně rozmyslím, zda začít pít tu její vodku. Lžu, stejně bych do toho šla. No, seděli jsme s Tejou, Michalem a Zuzkou na patníku před mostem a popíjeli a seznamivali a křičeli . Potom jsem se rozhodla zajít pro mou vodku - obávám se, že to byly Stalinovy slzy, ale už si fakt nejsu jistá. Po doslova vyžahnutí i mé vodky jsi už bohužel nic nepamatuji. Teda já si už npamatuji ani to, že jsme ji vypily s Terezkou. No co vím od té chvíle je jen z doslechu:
    Takže jsme prej ještě stáli i stánku a dávali ruma, já jsem potom byla předána pod ochranu Karlose (mého zlatíčka ze zlína),lítala jsem za chlapama,řvala jsem, kříčela lítala všude, odprovodili mě do stanu, potom jsem se Zuzkou šla čurát, přičemž jsem zbourala asi 8 stanů. A potom jsem dobrovolně šla spát ke Kubovi s tím, že cituji: "Chci šukat Zuzko." A sebrala jsem si deku spacák a šla do vedlejšího stanu. No ráno bylo dost kruté teda. Ještě že to byl festival a pivo bylo pár metrů od nás. Okamžitě na spravku a hlavně ZJISTIT, CO JSEM DĚLALA A ŘÍKALA.. Takže první den byl úžasnej, jen si ho ještě pamatovat.....