Pocítila sem to na vlastní kůži..
včera sem na chvíli vypla founíka, protože sem objevila čtečku a chtěla sem stáhnout z karty do počítače fotky..vyndám kartu, stáhnu fotky, zandám kartu a zapnu foun..zadám PIN, chvíli počkám, než se všechno zpracuje..když tu náhle mi přišly dvě SMSky..ani nevim od koho byly, protože se ten inteligent vypnul ještě než sem je stihla přečíst..normálně sám od sebe se vypnul..
zapínám ho tedy znovu..znovu zadávám PIN..znovu se načítá..a znovu se vypíná..tentokrát už ani nenačítá tapetu..prostě divnej zvuk a černo..už sem začínala být vytočená..
znovu sem ho zapla..znovu sem naťukala PIN a situace se opakovala..furt sem to zkoušela..pořád a pořád..a nic..bylo to marný..dycky se vypnul..
po nějaký době si asi řek, že už je to trapný a ohraný, a že by měl udělat něco jinýho..esi si myslíte, že se rozhod, že se zapne, tak ste na véééélkym omylu..rozhod se, že se omezí a bude po mě chtít Kód pro omezení telefonu..když sem to viděla, tak málem letěl oknem..co si to o sobě vůbec myslí?? si asi připadal děsně důležitě..mě už ale timhle svym chováním vytáčel do neuvěřitelný vrtule..
několik dalších (marných) pokusů ho oživit..zkusila sem ho dát na kapačky, ale taky nic..ani nezaregistroval, že je v síti..vykašlala sem se na něj a šla spát s hrůznou představou, že se ráno vzbudim a ještě nebude fungovat..
spím..spím..spím..spím...spím..
najednou budík..budík na mobilu..nechápavě sem ho zamáčkla, vylezla a chystala se do school..dokonce sem se odhodlala dát founovi ještě jednu šanci..zkusila sem ho znova zapnout..zadala sem PIN a nic..vyletěl mi z ruky na zem..rozpad se na tři kusy (baterka, kryt od baterky a zbytek)..tohle si ke mě dovolovat nebude..
zvedla sem ho, vzala papír a tužku a napsala tatůnovi vzkaz..podrobně sem mu vylíčila, jak mě foun zlobí..odjela sem do školy..byl to děsnej den..i ty tři hodiny němčiny za sebou byly naprosto v pohodě..ale den bez mobilu..sem myslela, že to nepřežiju..připadala sem si, jako kdybych někde nechala hlavu..všechno důležitý mám totiž v ňom..a zrovna dneska sem potřebovala napsat docela dost zpráv..
doma na mě čekal lístek od táty, že ho vzal do opravny..tak snad mi ho tam uzdravěj..a brzy, protože další den už bych asi nedala..

když nad tim tak přemýšlím, tak jednu výhodu to přeci jen má..
už si pamatuju PIN