Když zavoní bytem vůně svátků,
a stromek se jasem rozsvítí,
když pod ním je náhle kupa dárků,
víme, co přijde za chvíli.

Topení sálá, františek doutná,
koleda bytem tiše zní,
máma už smaží, táta si brouká,
přichází večer vánoční.

Salát a kapr, pití a svíčka,
všichni jsou spolu u stolu,
zazvoní zvonec zavřete víčka,
Ježíšek běží do schodů.

Pod stromkem nejmladší dárečky zkoumá,
copak mu Ježíšek letos dá,
prskavky srší, jen chvilka pouhá,
nejhezčí chvíle rodinná.

Štědrý den končí radost však u nás,
nezmizí hned do vyhnanství,
jsme totiž spolu, máme se rádi,
a to je největší bohatství..

Pršelo...Kapky se skoro zdály jako dlouhé spletené provazce, bubnující na promáčenou zem. Mlha a přítmí, že by psa nevyhnal...typický podzimní den. Koukal jsem na to dopuštění z okna a s prázdným výrazem pozoroval, jak se krajina najednou mění v bahnitej blivajz. Ale je to pohoda, doma u topení a s přílivem muziky mě to chvílema i baví. Nezáviděl jsem těm lidem, co se v tom dešti trmáceli sem a tam jako mravenci, stavějící si svoje obydlí. A nechápal jsem ani jí..zase tam stála, na tom samém místě jako vždycky a byla úplně promočená. Ne, že by to bylo takhle přesně vidět, ale půl hodina v tomhle slejváku nemůže na člověku nechat nitku suchou. A ona si ani deštník nevzala. Nevím, co od toho čeká, ví, že nepřijdu, že jí nepoběžím vysvobodit z toho světa venku, jako dřív. Chvílema si myslim, že to dělá i schválně, abych jí stále vnímal, abych jí litoval, vážně nevím, co od toho čeká.. Je pozdě a ona to dobře ví, tak proč sama sebe takhle drží v tý kleci.. Chvílema se tomu musím i smát..přijde mi to vtipný. Dřív byla tak nad věcí, pevná a charismatická osoba, kterou jsem zbožňoval, miloval, jako ještě nikoho...a teď? Je mi ukradená, i v tuhle chvíli, když tam stojí v tom dešti jako zmoklá slepice a doufá v cokoliv. Možná ani netuší, jakej teď jsem, kam chodím a jak se chovám..ale ne, ví to a možná si i myslí něco navíc a já nevím, co to ve mně je, ale dělá mi to dobře. Vypnul jsem hudbu a poslouchal bubnování deště o parapet a zatáhl záclonu, doma mi bylo fajn a měl jsem dobrou náladu. Zlatý lidi kolem mě, ve škole i jinde..možná bych se v tom ještě plácal, ale jsem ještě dost mladej na to, abych se vázal k někomu, kdo za to ani nestojí..Nestojí a nestojí... Bože, to je počasí..nezaprší a nezaprší..chvilkama jukám z okna a nejen kvůli té nevlídné meteorologické situaci...stále tam stojí..je to blázen...snad mě vážně tak miluje, jak říká..jo asi jo, snad tomu už i věřím, ale to je tak všechno...zklamala mě a teď si myslí, že s ní zase můžu bejt? Nemůžu a nechci...mám už v hlavě jiný věci a lidi a docela se těším, co přijde.. Ale na druhou stranu....to co dělá, i když je zbytečný, tak je hezký... Co bych za to dříve dal... Nedá mi to jí nesledovat a nepozorovat..čistě ze zvědavosti.. Jsou chvíle, kdy bych se za ní rozeběhl a už nepustil, jo, vím, že už by byla jiná, ale to už nejde, hned se z toho proberu. Jsou lepší, než je ona.. A já už taky vím, že se holkám líbím a že není problém si někoho vyhlídnout.. A bez skrupulí dodávám, že mě to baví a dodává sebevědomí a pohodu. A vlastně i ona mi dodává dobrej pocit..asi je to divný, ale to všechno, co dělá a jaká je, mě celkem nabíjí...asi paradoxně, ale jo, je to tak.
Už přestává...a, zpráva...a měl jsem pravdu, když jsem v duchu hádal, od koho je...píše mi ona...Asi u toho přemejšlela, protože je to napsaný hezky a chápu, jak to myslela... Stačilo by se jen usmát nebo naznačit a zobala by mi z dlaně, ale to jí neudělám, i když mě to někdy napadne... možná by to vážně pak nezvládla, jako už několikrát. Ale co, její boj, mě se taky nikdo neptal a dostal jsem ránu pod pás. Stejně jí to jednou přejde, až si někoho najde. Ale bude to divnej pocit jí vidět s jiným, přece jenom, i když jí nenávidím, úplně jedno mi to asi nebude. Stejně...jednou už tu postávat nebude, vymaže všechno jako já a prostě přestane..jako teď přestalo pršet.. Už odešla.... a já mám divnej pocit. Ale proč...ne..nemyslet na ní, není už důvod, je tolik věcí, co se mi na ní nelíbí. Jsou lepší, než je ona...Ale stejně...
Vysvitlo slunko a krajina se najednou rozsvítila, jako když ráno vychází slunce u moře..všechno se třpytilo a vypadalo najednou tak nějak líp, hezky...sice bylo všude mokro, ale takhle ozářeně to vypadalo všechno úplně jinak, mnohem líp.. A ona už tam nestála, zmizela a já se usmívám, je mi líp.. 
Druhý den ráno jsem vstal jako už skoro každý den, byl víkend a venku jasno, měl jsem docela nabitej program a den mě hned začal bavit. Bavilo mě bejt středem zájmu, oblíbenej a úspěšnej a přišlo mi, že tohle období právě nastalo. Šel jsem ven a vnímal všechno kolem mě..keře a jejich barvu, pobíhajícího psa, i tu starší paní, co se na mě lehce usmála, bavil mě vítr, co mi cuchal vlasy a i pohledy těch dvou holek, co kolem prošly a dívaly se na mě.. Bylo to fajn...a víc než to... Všechno bylo najednou až moc skvělý.. 
Jenže.... mě prostě někdy ve chvílích, kdy slunce nesvítí, baví pozorovat padající kapky vody, co bubnujou o plechovej parapet a mění krajinu zase tak, aby pookřála a dostala opět novou barvu, oživila se...
Baví mě se vracet k oknu a s pohodou sobě vlastní pozorovat to zamračené jinotajné běsnění...třeba tam zase bude stát...třeba se u ní nic nezměnilo...a třeba změnilo...
A obloha je furt jasná a po mráčku ani památky... Chci, aby pršelo a i když je mi to jedno, jsem zvědavej.
O pár dní později, obklopen pozitivní náladou, zapnul jsem hudbu a i když ten den nepršelo, ona tam byla..zase a stála na tom samém místě...Čím šel čas dál od té chvíle, kdy jsem se všechno dozvěděl, jakoby, ač postávající stále tam, kde vždycky, by mi byla vzdálenější.. Ale věděl jsem, že ztratit se úplně nikdy nedokáže. a pak...začalo zase lejt. Kapky se skoro zdály jako dlouhé spletené provazce, bubnující na promáčenou zem. Mlha a přítmí, že by psa nevyhnal...typický podzimní den...

Přemýšlím už zase,
proč je všechno pasé,
proč je všechno pryč,
proč má na mě bič,
asi je to proto,
že má svoje motto..

..ser na city lepší sou pocity..

tak to zkusím taky,
jít se někam zkalit,
sbalit třeba osmnáctku,
pozvat jí pak na vycházku,
užívat si "jinak" lásku..

Užít si a vyprat mysl,
jinak bych v tom asi zkysl,
jinak bych se udusil,
kdybych zas žít nezkusil,
sex je vášeň to se ví,
s tím se vážně netajím,
budu nežný budu prase,
budu to chtít zas a zase,
lepší než se trápit žalem,
používat tělo šmahem,
budeš moje budu tvůj,
no tak Kájo, ještě stůj:)

Ono se to lehce řekne,
snad rozhodnost neobměkne,
a teorie bude pak,
realita v rytmu šmak,
zabijeme lásku,
oběsíme na provázku,
sejmeme jí z těla ven,
výzva pro rej chtivých žen..

přemýšlím proč asi,
je tímhle nutný to vše hasit,
je to vůbec normální,
štěstí to spíš odhání,
proč je lepší lidičky,
vybít hřebík hřebíčky,
proč je v hlavě zas a zase,
proč je smutek často v hlase,
proč občas a potají,
oči smutek vydají,
proč jí mám a není moje,
proč podléhá tvrdé zlobě,
proč jsou věci těžký tolik,
proč mě její slova bolí,
proč a proč tu píšu city,
proč a proč tu stále jsi ty,
proč tě volám i když nejsi,
proč teď žárlím nevím kde jsi,
proč mi hraješ smutný tóny,
proč mám k tobě silný sklony,
proč jsem tvůj i když už vím,
že jsi jinde, že jsi s ním.. 
 

Přemýšlím proč asi,
jsou to blbý časy,
proč se hlava točí,
kolem jejích očí,
proč se vrací stále,
a má mě za krále,
možná je to nutný,
abych byl teď smutný,
možná je to její přání,
mý osoby fakování,
možná je to pomsta,
nebo mě chce dostat?:)))
Asi má svůj důvod,
má to drsnej původ,
asi sem byl hajzl,
na mě si dej majzl,
nebo jenom nesnáší,
když jí někdo podráží,
kdyby chyba byla,
že jen pro mě žila,
kdybych si jen hrál,
a byl fakt ten král,
nebylo by lásky,
zmizely by vrásky,
nepadaly slzy,
žilo by se dobře brzy,
jenže ouha ona chyba není,
když myslíváš v lásce na mě v podvečer i v rozednění,
když se těšíš a jsi šťastná,
když je láska tolik jasná,
když se směješ i když pláčeš,
když mě hladíš, když mi kážeš,
když mě držíš, když mě líbáš,
když se jinam nepodíváš,
když máš v očích jiskru svou,
když jseš jen a jenom mou,
tam kde dříve láska byla,
a neříkej malá jiná,
tam kde patřil jsem ti jen,
vyháníš mě prudce ven,
asi je to osud,
co nechápu doposud,
asi je to jiné znění,
nerozumím tomu chvění,
chvění když mi napíšeš,
strach co mi zas nabídneš,
možná je ta láska krásná,
až to s námi div nepráská,
možná že je šílená,
jako teďka chvílema,
volám, píšu, trápím sebe,
rozesmívám holka tebe,
chodím s tebou spát i vstávám,
mluvím s tebou, sny ti dávám,
tvůj obrázek kouká na mě,
tvoje tvář i oči hravé,
krásný je být zmýlený,
je mi pak líp chvílemi,
přemýšlím proč asi,
mi voní tvoje vlasy,
mě hřeje tvoje kůže,
proč nechceš další růže,
proč jsi zůstala v mým srdci stát,
když já z tvýho odešel a prý rád...

Oznamujeme, že již zítra se zruší stínový profil pod jménem Pišta Hufnaagl. Tímto žádáme všechny zájemce o zbylá fota nebo články, ať si neprodleně zmapují vše, co chtějí, neboť zítra už bude jakože pozdě, že!:)
Co se týče článků, jejich smazáním se definitivně ztratí, jelikož si je nikam neukládám. Ovšem jejich obsah platí nadále a to tak že na maximum! Pokud by k tomu někod něco měl nebo chtěl, ať to zkusí:) Ale prosimvás ne už tam jo, ale spíš sem jako sem, čili na můj, ale ne tamten, ale tenhle!Jasný?..Dobrý!:)
Tak konec hlášení a dole ještě něco staršího pro zasmání:)

http://www.youtube.com/watch?v=0jGrvrmugtY

Zdroj: http://www.novinky.cz/clanek/154574-zamilovanost-se-vsim-vsudy-muze-trvat-i-desitky-let.html

O zamilovanosti a romantické lásce mnozí soudí, že trvá maximálně dva roky, a pak následuje vystřízlivění. Podle týmu psychologů, neurologů a antropologů z New Yorku je to ale mýtus, který lze odborně vyvrátit. Díky magnetické rezonanci mozku se podařilo odhalit, že i páry žijící spolu dvacet let mohou být stále zamilované, a to i takto dlouhou dobu.
 

Tým neuropsychologů z New Yorku v čele s Arthurem Aronem zjistil, že mozek dvou partnerů žijících v páru jednadvacet let vykazuje stejnou aktivitu jako mozek čerstvě zamilované dvojice.

Všechny sledované páry však patřily do skupiny lidí, kteří i po desítkách let soužití hovořili o tom, že jsou do svého protějšku stále bláznivě zamilovaní. Skenování magnetickou rezonancí to potvrdilo. A zároveň vyvrátilo mnoha vědci přijímanou teorii, že zamilovanost nemůže trvat déle než několik měsíců.

„Jsme si jisti, že to tak skutečně je. To nám prostě ukázalo skenování mozku. Lidé tohle prostě falšovat nemohou. Spousta výzkumů stále říká, že romantická láska končí po dvanácti či patnácti měsících. Naše studie naznačuje, že to nemusí platit,“ uvedli autoři profesor Arthur Aron ze State University of New York-Stony Brook a docent Richmond Thompson z Bowdoin College.

„Když se zeptáte lidí na celém světě, jestli romantická láska může trvat, začnou koulet očima a řeknou, že pravděpodobně ne, a mnoho učebnic tvrdí to samé. My jsme dokázali, že se mýlí,“ tvrdí antropoložka Helen Fisherová z Rutgers University, která na výzkumu spolupracovala.

Páry zamilované stále i po dvaceti letech vnímaly svého partnera jako nejdůležitější věc svého života, neustále požadovaly blízký vztah s ním a napojení na něj a udržování sexuálně živého vztahu.

Marek Ztracený  a Ztrácíš se..

http://www.youtube.com/watch?v=tyn4qauJdAk&feature=related


Někdy lidem zbyde jenom víra,
co se ztrácí při pohledu na svět.
A milovaný lidi mizej v černých dírách
a někdo doufá, že se potkaj cestou nazpět.
A když ostatní jenom přihlížej
na smutný oči, který vyhlížej

A některý věci nejsou v lidský moci,
hrdě obětuju tvoje mlčení.
I když jsem sám, jsem s tebou ve dne v noci
a tiše doufám ve vysvobození.
A když ostatní jenom přihlížej a ty spíš,
čas pluje dál, doufám, že víš.

R: Ztrácíš se z mojí paměti
a lidi od nepaměti se znovu scházej, jéé
A doufám, že stihnem těch pár vět,
že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej, jejé

A někdy všichni žijem jenom vírou,
to když nám mizí život mezi prsty.
Jsme jako dutý stromy pod života tíhou,
všichni tušíme kam míří naše cesty
A když ostatní jenom přihlížej a ty spíš,
čas pluje dál, doufám, že víš, jéé

R:

Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a marně doufá
Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a ke dnu stoupá, ke dnu stoupá

Stoupám vpřed a vzhůru,
vzhůru vodou pluju
svůj pocit tiše křičím,
že jsi pro mě vším a ničím
Stoupám vpřed a vzhůru,
opouštím tvoje vody
Bortím tvý hráze, stoupám,
v lepší život doufám, jéé

R:
R:

Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a marně doufá
Já přece vím, že jsem ten, co chybuje,
a ke dnu stoupá, ke dnu stoupá

Takže přátelé, kdybyste chtěli ještě navštívit moje stránky jako Pistuhufnaagla, tak vězte, že tak můžete učinit do posledního listopadu, od prvního prosince už bude Pišta úplně smazanej..Jojo...Joseole jea uje:)

Jesss jsem zase zpátky, začínám znova a od nuly a takhle mě tady máte..!:)
Čo bolo bolo, těrasky som v procesu změn, který jsou nutný...
Hlavní motto: POHODA!!!
 
A básnička pro dnešní den ej:)

Kanály

Kanály sou důležitý,
odtok vody je tam okamžitý,
bydlej tam i krysí rodiny,
třeba Jerry od Toma z dědiny,
když hodně prší, kanály to tuší,
začnou se hned napejpat,
a vody si přihejbat,
někdy je to nutný,
mít potopu by bylo smutný,
chudáci pak sklepy,
pepky by je kleply!
Já to říkám pořád,
kanál není neřád,
problém je když nemá kryt,
padat dolů není hit,
prostě kanál to je vodní blázen,
je to lepší než mít bazén,
je to velká mánie,
kdo nemá kanál, nežije!