Jan Kmoníček (Za Hranicí;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

1. básnická sbírka - Reborn

Co je to Idealita
jak relativní otázka
každý jinak
vnímáme světlo světa

pro někoho cesta klikatá
pro druhého přímá
z nějakého důvodu
každý jinak se na ni dívá

kde jsou ty časy
neambiciózních souhlasů
kam se poděly doby
čerstvě rýsujících se osudů

je to už tak dávno
z pohledu dítěte
kterým to sotva mávlo
a ocitlo se v pubertě

avšak z pohledu života
je tohle jen pouhá dřímota
před skutečným zrozením
jak fyzickém tak duševním
kdy konečně zmizí naše dětská slepota

čím více se blížíme samostatnosti a rozumu
tím více naděláme blbostí
a navrch nasadíme nevinnou korunu

neschopni odpovědnosti
všeobecně správných rozhodnutí
stejně tak význam loajálnosti
je nám cizí

ve snaze žít život dospělých
dopouštíme se chyb a nesmyslností
a proč vlastně ?
protože to tak dělají ostatní ?

Jsme zároveň nevinní i zlí
jdenou odpouštím,podruhé se mstím

Tak závistiví a chtiví
tak manipulativní a křiví

záleží nám na tom co si o nás myslí ostatní
ale jakým způsobem ?
chceme aby nám byli oddaní
tak to přece má být když my se rozhodnem

jenže co když totéž chtějí po nás oni
oběť dokážeme brát
ale rozdávat ?
vtipům ostatních se smát
ale vlastní vykládat ?

A pokud odpověď zní "ano"
nelžeme tím sami sobě ?
položme si otázku
kolikrát někomu řekli jsme "záleží mi na tobě"

A kolikrát mysleli jsme to vážně
ať s dobrými úmysli či zlými
lež zůstává lží i s důvody vlastními

uvnitř skutečný názor slyšíme
ale to co říkáme,doopravdy tak cítíme ?

snažíme se být vzor ostatním
být obdivovaní
navenek "cool" ale uvnitř spoutaní

a přitom neusilujeme o to působit problémy
jen hledáním smyslu v nesmyslech jsme zmatení
zbabělí i odvážní
pokaždé stejní a přece jiní

Kvůli malichernostem propadáme depresím
nevíme jak dál při výběru mezi masem skopovým nebo telecím
ale takoví bohužel jsme
a to jen díky svým bouřlivým emocím

protimluvně podporujeme
a po sléze za totéž odsuzujeme
nevíme sami
zda špatně či dobře se rozhodujeme

ubližujeme milovaným i milujícím
bez možnosti ukázat jim své rozpaky
říct jim o svém uvažování
stále se měnícím
když každá věta zní "na to kašlu taky"

jsme děti bez ohledu na věk
černé tričko nebo oblek
chaos v hlavě máme všichni

Naše přehnané sny a přání
tak zvláštní
až ke změnám názorů naś dohání
zanechávají v nás nejistotu
ponořenou do krůpějí potu

Co když řeknu "ano"
co když řeknu "ne"
avšak obava konce rozhodne
rozhodnu se ráno
až opojení přestane

Tomu kdo se dočetl až sem děkuju za čas a doufám že se dokázal alespoň minimálně ztotožnit s mým názorem.

Každopádně se omlouvám za chyby nechce se mě,všechn oto procházet a opravovat :D