Jan Kmoníček (Za Hranicí;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

1. básnická sbírka - Reborn

Nejlepší přítel (cz)


ležím na dně oceánu
hledíc vzhůru
v duši krvácející mám nejednu ránu
ne jednu,mám jich fůru

Cítím jak se má kůže mění v prach
kolem hlavy proplouvá mi lístek růže
lístek jež do vody hodil vrah

vrah mé duše,mého těla
jde to říci suše
ona to tak chtěla

Pomalu zavírám oči a loučím se
avšak ať stane se co stane se
zanechávám po sobě tu sílu lásky
lásky k ní bez nadsázky

Ach Gabrielo,vykřikuji ze sna
bez možnosti probuzení
do srdce vrývá se mi střela přesná

Znovu křičím do temna
neslyší mě nikdo kromě jej
říká kašli na to a jen se směj

Avšak ta bolest utahuje mi pouta pevná
volá na mě : zbav se toho,jen to chtěj
přecejen jednou pro sebe něco udělej

A já ten hlas poslechnu

seberu všechnu sílu
naposledy vydechnu

A pak jen vstát a bojovat
čelit všem a nikdy to nevzdát

jen vítězit,získavat a nikdy neprohrát

Náhle hladinu vody nade mnou ruka čeří
táhne mě ode dna
ze zad trčí jí mohutné peří

Vypadá jako anděl
avšak to jen blouzním
mého podvědomí to byl úděl
ovlivněný trýzní

je to můj nejlepší přítel
co nikdy nenechá mě ve štychu
se kterým neexistuje dohra smíchu
se kterým nenudím se ani trochu

Vždy když mě něco trápí
přichází a problém rozsápe
jakoby železnými drápy

Pomohl mi zapomenout
i nalézt další řeky proud
naučil jak prominout i neprominout
a jak ovládat vlastní soud

Staví mě opět na vlastní nohy
potácím se a vrávorám
jemu však stačí jediný pohyb
a do mých končetin dostává se trošku rovnováhy

Opřený o kámen
suším se na slunci
už myslel jsem že je se mnou ámen
jak mohlo mě napadnout
že nechá mě v tom kruci

Vytáhl mě z vody
ukázal směr
poslal kupředu
ať naplním svůj žíznivý džber

A já nenaplnil jen srdce své
nýmbrž však i milované mé
a to díky tobě Andy
díky za splnění vize snové
tk nalejme si trochu Brandy