Jan Kmoníček (Za Hranicí;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

1. básnická sbírka - Reborn

Plamen štěstí - pramen lásky - vůně mé krásky - tůně slz - šťastné vrásky (cz)

Letím rychlostí světla
ze starého světa
do končin úplně jiných
do končin nových a krásných
mnou nikdy neobjevených

Ze staré bahnité země
čelem vpřed s rozpřaženou náručí
vítr v uších mi hučí a bzučí
jeho proud cítím jakoby ve mě
jako když v břiše mi kručí
ale ikdyž něco sním
nepřestává to stejně

pod nohama míjí se mi řeka za řekou
slzu štěstí odfoukává mi vítr
z tváře steklou
kanálky nikdy mi nevyschnou
slz mám připravených ještě další litr

Kličkuji mezi slunečními paprsky
když myslím na tvé něžné rty
sladké jako Turecké pamlsky
cítím že umím létat
když jsme spolu jen já a ty
od země odlepí se mi paty
jen počkej dokud nebudu připraven si to přiznat
že tou pravou jedinečnou láskou jsi ty

To co cítím k tobě
nelze popsat lidskými slovy
pěstuji ten plamen v sobě
plamen lásky nový
protože jen díky tobě
křižují mi obličej šťastné vrásky
jen díky tobě
cítítm se jako v tekuté róbě
když obemknou mě tvé ruce obě
ocitám se v euforii
v úplně nové době

já-á-á už nemám slov
roztavila si z mých pout kov

rozrazila mříže,které mě věznily
spálila ty prokleté kříže
a potlačila síly co vě mě tak dlouho běsnily

Přišla jsi v ten čas
kdy mé srdce na kusy bylo rozervané
pomohla mi problémy překonat snáz
pomohla jsi mi překročit tu hráz
spolu prošli jsme údolími krásy
s motýly poletujícími kolem
přesřihla jsi ty škrtící pásy
vypustila mě z temnoty
nekonečné tmy
tak rád hraju si s tvými vlasy
otevřelas mi oči
a vyléčila z mé slepoty
dodala inspiraci abych psal rýmy
abych hrál si se slovy libými
avšak já nepíšu slova
ale city
já vím říkám to znovaa
mé verše a sloky
to jsi ty
poslouchám své vlastní kroky
přecházející v mohutné skoky
spěchám za tebou
někoho jako tebe hledal jsem nekonečné roky
tak snad se mnou
cítíš se jako já když svírám tvé tváře
ve svých rukou
s tebou po boku cítím prostupující záře
a ať má tahle sloka veršů dvacet
dvanáct nebo třicet
popisuje dvě slova která začíná mé nitro křičet

Avšak já nechci nic zakřinknout
tolik nás toho ještě čeká
tak to neukvapme
nenechme to v obavách zaniknout
chyť mě za ruku a utíkej se mnou
před námi dlouhatánská teče řeka

pojď se mnou po proudu
jen se nech unášet
houpej se nad malými vlnkami
do nekonenčých zákoutí
nech se jejími jazyky přinášet

voda je klidná a tichá
relaxuj
nikdo nikam nepospýchá

zavři oči teď
představ si mě
jak bourám zeď
mezi námi abych se k tobě dostal
vidíš ten kus ledu,
který ve mě roztál ?
plamen na jeho místě hoří
hned ti jej předvedu
roztrhnu si tričko
a kolem mého srdce hleď na své vypálené jméno
do kruhu se tvoří

PLAMEN - napsal Jon Lless (Původní pseudonym : Jon Loveless[v překladu Jon bez lásky] , nyní jej nelze použít)