Jan Kmoníček (Za Hranicí;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

2. básnická sbírka - At The Edge

Marta (cz)


Byli jsme si blízcí
má láska
byla teprve spící


zmizela mi ta kráska
dveřmi za mnou práskla
už mě nemůže vidět
jsem pro ni jen trpká vráska


nemůže o mě ani slova slyšet
Pořád nevím co to ve mě je
co se stalo
proč se to děje


Myslel jsem že říkala jsi
na první pohled
na první dotek


myslel jsem že plakala jsi
že nejsem ti na dohled
poslední zbytek citu odtek


je to pryč jasná páka
už je to k tobě
nekonečná dálka


doufal jsem
že půjde tě nenávidět tě
ne - nevím co mě k tobě tak láká
moje srdce ze strany na stranu skáká
ne - nejde to nemilovat tě


tys byla a jsi má vyvolená
jakás byla a jaká jsi
pořád stejně nádherná
vzpomínka na tebe
v mý hlavě pořád líta si


má láska praskla a stále praská
a duše - na dva kusy rozpůlená
stejně jako Sazka
krachla ta láska zkurvená


Bylo to jako naplněný sen
žil jsem to jako nekonečný den
až pak najednou prásk
Vykopla jsi mě ven
dveřmi za mnou třískla
tentokrát já byl ten
jenž byl na obtíž
chtěl jsem plnit tvá přání jen
Nikdy nezapomenu jak krásně voníš


Tvoje neuvěřitelné oči
osmý div světa
z mostu nejradši bych skočil
jen ať je ta bolest ta tam
Já už to nezvládám
o ničem jiném než o tobě nesnívám
snažím se tomu utéct
dělat tvrďáka
asi ale budu muset
přestat hrát si na chytráka
sám před sebou,nikdy se neschovám
a už vůbec ne před tebou
neustále prohání mě myšlenková pěchota,
zatínám svaly,čekám až se mé ruce zvednou
jen pod tou vahou,zlomených nadějí
začínají vadnout i zahrady pomějí,
Já nemohu dál,ty jsi ta pravá
vždyť náš vztah za něco stál,
proč tam kde kdysi štěstí tůně stála
nyní protéká jen spalující láva
Já chtěl ti splnit každé přání
cokoli bys chtěla
i to co není k dostání
udělal bych vše jen aby ses na mě zase smála
abys mě po tvářích znovu hladila
a říkala
ty jsi moje štěstí,můj anděl
ach ano tohle byl můj úděl
jenže tys mé sredce zradila
zbylo jen neštěstí,nekonečné bolesti příděl
ach ne to je zase nátěr
Ta ostrost,ta pálivost
zařezává se mi do páteře
jednu za druhou tropím hloupost
nikde není bezpečí
ba ani ne v klášteře
utíkám před nukleární explozí
explozí všech mých nadějí
do tebe vkládaných
vkládaných podle tebe věčných
v našich srdcích věčně se odrážejících
odrážejících se od stěn
rozpohybujících naše srdce
ale ono to nefunguje
jen to moje o jako o život bije přece
ach ten oheň
spalující mou duši
ach má duše
rozsekaná na zasmrádlý suši
ach mé srdce
co bít neumí přestat lehce
ztrácím sebeúctu
naději v lepší život
snažím se dostat na místo vůdců
hlava nad hlavami
avšak v hlavě piští mi vřískot
od té velké rány
pořád uříkám před tou tlakovou vlnou
zdá se mi že unikám nebo se mi to jen zdá
náhle se mi nohy podvrknou
a já tu sílu teprve poznávám
Kolem mě poletují kusy nábytku,aut i dobytku
rozsypané domy,kostelní zvony
zem se trhá a kreslí trhliny
má hlava byla jen bláhová,můj svět nyní zaplavují
OBROVSKÉ LÁSKY DÁVNÉ jen spaliny
kamení a odpálené trhaviny
moje bezvládné tělo,unáší proud
proud krve a rozbitých staveb
odnáší mě před nejvyšší soud
kde se budu kájet
ruku si na kousíčky krájet
odnáší mě proud týhle krvavý řeky pryč
jsem v bezvědomí ale něco pořád říká mi "křič"
trápím sám sebe,volám tvé jméno
i ve spánku hledám tebe,a ikdyžý vím že to vyjde na stejno
nedám si říct
ty jsi k mému srdci klíč,
zavři dveře já je nerozbiju
nemám už sílu
nenechávej mě odejít pryč
měj ještě víru
já ji taky měl
dokud jsem o tebe nepřišel
VZPOMEŇ si cos mi říkala
VZPOMEŇ co jsi v tu chvíli cítila
není možné aby jsi názor takhle změnila
podle toho jak to vypadalo
zdálo se mi že jsem pro tebe jako idál
skutečně jako anděl co byl pro tebe seslán
chtěl jsem plnit tvé tužby
cokoli jen řekla by jsi
ty radši dveřma trískla jsi
a já odešel
s hlavou sklopenou
PŘESTO HRD
byl jsem tvým milovaným štěstím
i přesto že jsem pro tebe už jen otravným smětím
byl jsem to já koho jsi mačkala v objetí
a o kom jsi snila v dojetí
byl jsem to já kdo tě líbal tak že tě mrazilo v zádech
byl jsem to já kdo se s tebou miloval až zapomínala jsi kdy je nádech a kdy výdech
ANO TO JÁ jsem byl ztělesněním tvých představ
a ty zas mých
oba jsme pro sebe byli ten hledaný přístav
dlouhé cestě na mořích zrádných
zrazených lásek plných
nešťastných a smutných
A JÁ NEVĚŘÍM že to takhle mělo skončit
mám vizi,že se k sobě musíme vrátit
možná ne teď,,možná až za pár let
já ale čekat umím
tak hleď a to teď hned
jaké verše pro tebe stvářím
je pro mě radost se na tebe pohledět
nehledě na to jak se tvářím
vím že bylo těžký odhadnout co si myslím
ale to bylo jedno
protože já věděl že se nemýlím
když říkal jsem si že jsi "pravá"
marně tady tvou lásku křísím
vzpomínky mezi sebou mísím
JÁ TĚ MILUJI A CHCI TĚ ZPĚT
budu čekat až ti dojde že neexituje nikdo jako já
nikdo kdo kvůli tobě klidně sám sebe ĎÁBLU PRODÁ
a budu s tebou v ten moment kdy si to uvědomíš
a ikdyž tomu teď možná nerozumíš
věř mi holka uvidíša pak teprve to pochopíš
jsi mladá a ze mě jen 20% znáš
až po délší době poznáš
co já jsem vlastně zač
a nikdo ti nedá tolik co já
NIKDO se pro tebe neobětuje jak jsem to dělával
tak to prosím konečně pochop


tak to prosím všechno nezahoď