Vůně tepla, záře svitu.
Jak se ta zima - dlouze vlekla,
Ledová, studená - jakoby bez citu
Chladná oblaka,
ztratila se ve zlatu a modři.
Již lze spatřit ona místa daleká,
dříve zasněžená bouří
Obloha znovu září,
Lidská srdce, zrovna tak,
jak v mládí či stáří.
Sluneční paprsky,
opět naše cesty kráží
Teplo a slunce svit - dívku spanilou,
k sobě láká.
Následuje bzučivý špit,
včel i čmeláka
Stébla odhodlané trávy,
hladí ji po kůži.
Ach ten pocit -
jako dopřát si doušku lávy
Ve vzduchu je cítit naděje.
Odráží se v očích -
sluncem prozářených.
Všichni to cítíme,
jak zničehonic nám krásně je,
bez důvodů prověřených
Dívka s chlapcem,
uprostřed makového pole zahlédnou se,
žhnoucí touha s nimi víří,
jakoby stali se motýlem
Pomalým krokem,
brodí se znovuzrozenou přírodou.
V obětí hned spočinou,
jedním skokem.
Láskou za-žehnutí,
s kůží na kůži,
vzdychají bez hnutí
Ona sladce voní, touží po něm,
a on po ní
Její vlasy,
papreky prostoupeny,
zastávají význam krásy
S ním, cítí se v bezpečí.
S ní, čeká, kdy láskou srdce jeho se rozskočí
Rty jejich střetly se.
prsty propletené v hladkých konečcích.
Ne - nemilují se -
Oni soužijí.
Tak krásní a volní,
kráčejíc po horských vrcholcích
Horkost jejich srdcí,
mladistvých těl.
Hluboké nádechy, povzdechy,
led v plicích,
předávají si navzájem.
Toho dne - kdy vyšlo slunce za obzorem.
Toho dne - kdy vzplála Zem.