Díl druhý (Inspirováno Left 4 dead;The Walking dead)
Za Hranicí 2 - Oko za oko (Yvonne Wickdawn,Michael Ryder, Samuel Franklin, Jennifer Cyrus)
1. Epizoda - Prázdniny v pekle
2. Kapitola - Láska, osud a smrt (I. část)
Pevnost , 3 dny po katastrofě
23:15
"Blackjack puta loco !", smál se Samuel hlubokým hlasem a vítězně si potklesnul.
"Přestaň pořád nadávat španělsky", reagoval podrážděně Michael a kontroloval součet tří Samových karet, "Ani nevíš co to znamená, když už mě chceš urážet tak aspoň v mužským rodě místo: šílená děvko".
"Ale no tak Miku, neber si to tak", rozesmál se znovu, "aspoň si procvičíš míchání".
"Proč pořád musíte hrát Blackjack, vždyť se u toho jen pořád hádáte, proč si třeba nezahrajete prší ?", povzdychla si Jennifer odpočívající dva metry od kulatého skleněného stolu na mramorovém, zakrouceném podstavci a rozvalovala se na kožené pohovce před obrovskou zhaslou plazmovou televizí, zavedenou do protější stěny.
Mike odtrhl svůj nasupený výraz od Samova provkativně arogantního přesně ve stejnou chvíli a synchronizovaně s pokrčeným obočím vyprskli:"Cože ?!".
"Ach", zavyla otráveně, "Že já jsem se vůbec snažím chlapovi navrhnout něco normálního. Ne vy musíte mít prostě ten svůj hazard". "S párátkama", dodala když prošla potemnělým obývacím pokojem neodděleně spojeným s jídelnou a dorazila k jejich stolu.
"Hej hej hej, co je", nakrknul se Michael, ale Sam ho hned zavrtěním hlavy s pokrčeným obočím a gestem s kamenně našpulenými rty umlčel. Jennifer nezareagovala, jen si vzala svítilnu ve tvaru křištálové koule s modrou hořlavinou uvnitř a knotkem vedoucím skrz ústa skleněné postavičky s nohama zapájenýma v baňce, pohodila si vlasy a vydala se ke dveřím s pozlacenou klikou, ve stěně vedle plazmové televize.
Jakmile byla za dveřmi vystřelil ze Samova zapalovače malý plamínek a vrhnul slabounké světlo k dlouhé sérii vyřazených kuchyňských spotřebičů za barovou linkou, asi metr od malého kulatého stolku a pronesl: Má svý období, myslí si jak je všecko frustrující, ale co mám říkat já, když jí to bdue trvat ještě tejden, než se zas dá do kupy".
"Jo, ani se jí nedivím, padla elektrika, feministky hoří ve větším zápalu než kdy dřív a vůbec si ženský nemaj co nárokovat, máme tady pěkně pravěk a vládne pravdilo:Back to the kitchen", uchechtával Michael a pochvaloval si přirovnání ohnivé horečky k feministickému hnutí.
"To cos právě řekl, byla snad ta nejšovinističtější věta co jsem slyšel", zazubil se i Sam pak mu ale zničehonic zaryl ukazováček do trojúhelníku a pronesl: Ale je to moje holka, kterou miluju jasný. Takže si ty řeči o ní odpusť".
Michaela jeho reakce vyděsila, ale hned oči od jeho napřažené paže zvedl a omluvil se. Také neměl rád když někdo jakkoli křivě promluvil o Yvonne.
"Nic rozpustíme to a půjdeme spát, krom toho ještě ji musím uklidnit", rozkázal Samuel projel si ofinu krátkých vlasů proti růstu a se zhasnutím zapalovače vstal od stolu.
"Jo jo, měl bych se jít kouknout na Yvonne, spí od doby co jsme dorazili do pevnosti ...", Michael chtěl pokračovat, náhle si však vzpomněl na tu chvíli, kdy z jejího těla létaly blesky na všechny strany a její oči blikotaly jako zešílená policejní siréna v odstínech děsivé oranže. Zarazil se v půli věty.
"Jo byla nějaká divná", přisvědčil Sam zatímco spěchali k otevřeným dveřím a vzdalujícímu se zkomíčajícímu světlu na točitém schodišti. "Ale určitě jste si tam prošli peklem, vím máme pravidlo, že nebudeme mluvit o minulosti". Vešli na schodiště a Sam za sebou zabouchl dveře. "Ani o ... dalších rozborech co by nás mohly demoralizovat, ale vypadala utrápeně, myslím tím ... usmívala se, ale - v očích bylo vidět, že se s něčím srovnává", vysvětloval a nezdráhal se mávat rukama jakoby se snažil vzlétnout, jak Michaela často napadalo, když Sama pozoroval při výkladu.
"Jo bylo to tam tvrdý", pokynul hlavou když sešli poslední schod točitého dřevěného schodiště, tak krásně leskle ladícího s bílou barvou zábradlí, stěn a okenních rámů s černobílými, širokými parapety. "Ale radši o tom nebudem mluvit, proberu to s ní, až se jí udělá líp".
"Jo to udělej Miku, no nic", pokrčil rameny "Kdepak tu svou rusovlásku mám", začal si prozpěvovat a oba se uprostřed dlouhé chodby s impresionistickými a symbolickými obrazy od Picasa rozdělili. Micheal vpravo a Samuel v těsném závěsu za Jennifer vklouzl do pokoje nalevo za ní.
"Lásko ?", oslovil ji tím hlasem, který ji zároveň tak přitahoval a zároveň ho tak nenáviděla. Po každé potyčce, ať už sebemenší přišel se sejným oslovením a stejným tónem a ona ať byla jakkoli naštvaná nedokázala tomu hlubokému hlasu odolat.
V tu chvíli bylo všechno napětí pryč. Otočila se. Usmíval se. Také úsměv nedokázala potlačit a tak rozkošně se zavztekala, chvíli se pokoušela jeho pohledu odolat a těkala svýma ostře zelenýma očima z podlahy k jeho volnému bílému tričku, nebyla však tak bezbranná, na což jí Sam tak lehce naletěl.
Pohladil ji po tváři a naklonil se k polibku. Kamenně mu s úkrokem uhnula a její rozkošné oči se změnily ve dva výhružné vykřičníky.
"Mám svý dny ?". Pozvedla první obočí. "Back to the kitchen ?". Teď i druhé a Samuel věděl, že s romantickým večerem a svíčkou je konec. "Nastal nám pravěk a nemáme žádný práva jo ?", dokončila sérii srdceryvných úderů a s přimhouřenýma očima si jej prohlédla pěkně od kotníků až k provinilým hnědým očím.
"Tys poslouchala za dveřmama", povzdechl si Samuel.
Sotva co uslyšela ten neuvěřitelně negramotný výraz "dveřmama" zaútočil na její neochvějně, bokem našpulené rty výprsk smíchu, ale udržela jej.
"Ne neposlouchala, ale vy ty svoje pubertální výlevy neumíte prostě zašeptat místo řehtavýho vykoktávání na celej barák".
Sam se na ni zamračil. "Poslouchalas za dveřmama", zopakoval. Tentokrát už lehce vyprskla a snahou hlasité "hmm" zadusit akorát zachrochtla. Naposled nasupeně vyšpulila rty, souboj vzdala a oba se rozesmáli. "Bylo hezký jak ses mě zastal", zašeptala mu do ucha když se objali a hladila ho po krku. To měl nejraději, mrazilo ho z toho až mu naskakovala husí kůže, ale připadal si při tom jako v tranzu.
"Tak to bych si zasloužil odměnu, nemyslíš", mrknul na ni a svalil se s ní na, zlatým saténem prostřenou postel. Usmála se jednou tváří a vyzývavě pozvedla obočí když se vyšplhala nad něj.
"Mám přece svý dny", poznamenala a lehce pomalinku odtáhla své plné rty a odhalila tak zářivě bílé svůdně skousnuté zuby. Užívala si když ho mohla trápit. Jednou půlkou tváře slibovat hory doly a druhou říkat "ne ne", tím sladkým hlasem, co tak miluje.
"Ty jo, ale já ne", také na ni mrknul a pomalu jí podlomil lokty, kterými se nad ním opírala, přitiskl si ji k sobě, tlakem své svalnaté hrudi jí podráždil citlivá ňadra a levačkou pohladil po zadku. Měla na sobě jen noční košili a kalhotky.
"Přítomnost jeho těla, tak blízko na svém ji rozpalovala, také ji uměl dostat do pasti, cítila zvyšující se chuť a chtíč. Netrvalo to dlouho a po pár dalších slovních soubojích ve spalujícím obětí povolila.
Její rezavé dlouhé vlasy, zakroucené jako přírodní copánky, přesto husté a jemné jako mořem rozmazlený pískek, jej hladily po odhalené hrudi a pokaždé kdy pohnula hlavou se mu otřely o kůži tak intenzivně, až někdy ztrácel pojem o čase a jak se postupně pocit hladivých vlasů posouval k břišním svalům, podbřišku a pár vteřin po provokativní vzrušivé pauze až k "jí vlastněné hračce", jak jeho mužsnosti s oblibou přezdívala, teprve konečně opustil řád času, existence i prostoru a sevřel ruce v pěsti. Byla dokonalá. Samozřejmě, že měla své chyby, ostatně co si budeme povídat, pořád odmlouvala, přidrzle mu všechno vmetávala do obličeje, neváhala překrucovat fakta a vytrhávat slova z kontextu. Kdyby jí to však chtěl upřít co by jí zbylo ? Rozum, logika a ostrozrakost ? To by rovnou mohl chodit s chlapem, říkal si a oddával se šovinistickým myšlenkám napospas. Přes to všechno ji ale miloval celým srdcem a pro něj byla dokonalá, už taková jaká byla. Protimluvná, agresivní a cholerická, přesto v první řadě tolerantní. Když dosáhla svého a vydusila jej dost na to, aby si opravila své pošramocené ego, z iniciativy upustila a opět ono žezlo vrátila jemu.
Milovala ho stejně - i přes všechny ty identické chyby.
... Konec první části ...