Díl druhý (Inspirováno Left 4 dead;The Walking dead)

Za Hranicí 2 - Oko za oko (Yvonne Wickdawn,Michael Ryder,Samuel Franklin,Jennifer,Jon Daniels)

2. Epizoda - Něco ve vzduchu

4. Kapitola - Patron (II. část)

Pevnost , 4 dny po katastrofě
   16:00

Konečně opustili bezpečnou oblast milionářské čtvrti a moře sutin se pomalu ztrácelo za jejich zády na konci tunelu. S průjezdností neměli příliš velké potíže. Osvětlení sice nefungovalo, reflektory modré Audi A4 bez střechy se však o nepříjemnou černou tmu postaraly. Tlačili ji před sebou a odhalovaly opuštěné vozy.
"Nikde žádný loutky, to je divný.", poznamenal Samuel a podřadil na nižší rychlost, když se v dálce začala pod dopadajícím světlem vykreslovat dvě převrácená auta. Projel kolem nich bez problémů, sice natěsno kolem boční stěny, ale barikádu zdolal.
"Jsou venku, slunce jim přestává vadit. Láká je to ven.", ozvala se po chvíli Yvonne ze zadního sedadla. Zvedla oči ke stropu a pozorovala nepatrné fialové šmouhy. Chvíli to trvalo než jí to došlo. Nebyly to šmouhy ve stropě, ale záře té všudypřítomné energie. Vyvíjeli se jí oči. Horkost je přitahovala jako magnetismus.
Dlouho pak nikdo nepromluvil. Samuel se soustředil na vyhýbání se nehybným tělům a úlomkům aut a Jennifer si střídavě pohrávala s nehty. Přesto byl Michael právě tím nejnervóznějším. Psychicky se připravoval na zběsilou obranu parkoviště. Bohužel měl to štěstí a vylosoval si roli sedící uprostřed bitevního pole.
"Jen ať se skrz dostanou co nejdřív. Jestli mě najde jen jediná loutka, obklíčí mě jich mraky a to se nesmím hnout z místa.", modlil se a netrpělivě pomrkával očima. Neuklidňovala ho ani Yvonnina vůně, vládnoucí zadním sedadlům, či stisk její ruky.
"Za dvacet minut budeme na konci, pokud půjde všechno hladce jako doteď. Připravte se, že se vynoříme už v centru. Snažte se nezpůsobit žádnou explozi. Celý to místo je jedno posrážený domino. Jestli to spustíme tak celej čtverečnej kilometr toho skleněnýho chaosu se na nás zřítí. Zatím si zkontrolujte zbraně.", dořekl Sam a hodil Michaelovi do zadu řuční baterku.
Michael svou zbraň ztratil, takže na obranu dostal Samovu brokovnici se složenou pažbou a Yvonne neuměla střílet. Proto byla zvolena jako nosič. Na obě ramena vyfasovala batohy značky Nike. Jeden se střelivem a ostatní výbavou a druhý prázdný, připravený pro potraviny. Dvě poutka batohů byla svázána k sobě, takže oba batohy mohla nést na ramenou současně a v rukou další cestovní tašku.
Jakmile Michael dokončil kontrolu, prověřil zásobníky a odjistil svou brokovnici podal Samovi jeho druhého nejlepšího přítele Desert Eagle a Jennifer jednoruční samopal, tvarově podobný scorpionu.
"Tak je to tu!", vydechl Samuel a projel poslední točkou. Ze tmy se pomalu vynořilo světlo na konci tunelu a udeřilo je do očí. Auto na vteřinku zastavilo a Michael zasednul k volantu, zatímco si Samuel natahoval hlaveň zbraně v zadu za ním.
Černé plahočící se siluety na konci tunelu s bodci, vyčnívajícími z ramen se blížily čím dál víc a všechny začal pojímat strach. Odhodlaně však pokračovali v cestě. Jen Yvonne žasnula pohledem nad sebe. Nafialovělá záře je obklopovala ze všech stran. Nad nimi, se po zemi plahočily řady pobíhajících loutek.
"Kdyby to tak mohli taky vidět.", pomyslela si Yvonne a Michael přidal plyn.
První loutka v cestě ani nestihla vykřiknout a podvozek auta ji s nadskokem rozmačkal v pofidérní hromádku roztékajícího se masa. Přejel jich ještě asi pět než se s úderem všudypřítomného odrazu slunečního světla ocitli ve skleněném labyrintu, zvrácených mrakodrapů. Kam oko dohlédlo stály černé, některé výhružně zarudlé postavy a pozorovaly je.
A pak, s hlukem pálících se gum smykujícího auta, rozběhly se jako železný prach k magnetu uprostřed, jejich směrem. Michael přeřadil, auto se konečně srovnalo a nabral tři loutky v cestě zaráz. Před trojúhelníkovou škvírou, tvořenou zemí a dvěma vychýlenými mrakodrapy, opřenými o sebe, nabral tři loutky zaráz a pochroumaná kapota se uvolnila. Zvedla se a na okamžik neviděl vůbec nic.
Řev rozrušených loutek najednou doputoval jejich směrem a v děsivých ozvěnách přetrvával a gradoval. Připomínal stádo šílených pitbulů. Vlastně pár psů tam bylo.
Slepě se s autem řítili k další škvíře mrakodrapů ve tvaru převráceného "V" a Samuel se na zadním sedadle postavil.
"Strhni to doleva. Hned!", zařval a Michael stočil vůz div Samuel jako katapultovaný nevyletěl ven. Přidržel se bezpečnostního pásu a ve stoje Michaela navigoval. Bylo to jen o fous. Vyhnuli se čelnímu nárazu do převráceného autobusu a prosvištěli mezi dvěma rozhozenými, železnými kontejnery. Auto znovu nadskočilo, když prorazili odpadkovou barikádu uprostřed silnice a Sam znovu vykřikl:"Doprava! Doprava!"
Michael přibrzdil a kapota auta se přirazila nazpět. Konečně uviděl zástup sprintujících loutek jejich směrem. Byla jich asi stovka. V agresivním běhu padaly a ušlapávaly se navzájem. Koukl do zpětného zrcátka a spatřil totéž za zády. Samuel rychle seskočil zpátky na sedadlo a v dalším silném smyku si jen tak tak stihl připnout pás.
"Kurva!", zařval Michael když se vlivem větru kapota znovu nadzvedla a on viděl jen krvavé šmouhy pochroumané modré kapoty. Sam i Jennifer se se svými zbraněmi ihned vyklonili, jen Samuel se okamžitě stáhl když spatřil odvážnou loutku, řítící se přímo proti nim.
Ozvala se odporná rána a kapota s prasknutím přeletěla auto. I s loutčiným tělem.
Náraz ji vymrštil do vzduchu a zbavil je slepoty.
"Whoa!", zasmál se Samuel adrenalinovým vzrušením, když se ohlédl a spatřil záškodníka klouzat se na kapotě ještě kousek za nimi. Hned se ale otočil a vyklonil přes dveře. Společně s Jennifer čistili Michaelovi cestu a hlasitými výstřely ohlušovaly ozvěnu řvoucího města.
"Doprava!", zavelel znovu Samuel když dojeli k předposlední křižovatce, jenže cesty už byly komplet přeplněné agresivními obyvateli.
"Není kam!", klel Michael zoufalým hlasem a otáčel hlavou ze strany na stranu, zatímco jeho středně krátké blond vlasy vlály na všechny strany. A pak, mu hlavou proletěl šílený nápad. "Hej! Pořádně se něčeho chyťte a skloňte se!", zavolal, nedůvěřivě zavrtěl hlavou a dupnul na plyn. Zařadil vyšší stupeň a auto vyrazilo jako neustupující, rozzuřený býk.
"Ty vole co chceš dě ...", zhrozil se Sam když zasunul další zásobník do svého Desertu a pohlédl přes Michaelovo rameno ke skleněné vitríně autosalonu před nimi. Ihned mu to došlo. Jennifer s Yvonne se okamžitě sesunuly v sedadlech, jen Sam natáhl paži se zbraní.
Davy se k nim řítily už odevšud. Zprava, zleva a zpět už to nešlo. Ozval se výstřel, za ním druhý. Sklo autosalonu prasklo. Na to se k řevu loutek přidal i hlas všech čtyř a jako vodní hladinou, pronikl předek auta rozpraskaným, sesypávajícím sklem. Urazili si přední nárazník o patník před obchodem, naštěstí to ale předek auta vymrštilo o dvacet centimetrů do vzduchu a proskočili salonem. Byl prázdný. Majitelé jej opouštěli ve spěchu. Stejným způsobem jako pár dní na to Samuel, Jennifer s Michaelem a Yvonne. Výloha na druhé straně proto už byla proražená a auto s odpornou ránou dopadlo na silnici za ní.
"Doleva! Dol ... Co to kurva!", ozval se znovu Samuel. Zarazil se, ale když na auto dopadlo několik střepů a sprcha se stupňovala. Pohlédl nahoru a spatřil praskliny mrakodrapu, putujíc vzhůru. Tříštily sklo a budova ztrácela stabilitu.
"Vypadni vodsaď! Jeď rovně! Zapomeň na levou! Rovně!"
Michael se srdcem až v krku strhnul řízení zase zpět a s cinkotem skla o auto se také podíval vzhůru. Neměl to dělat. Zákeřný střep jej trefil přímo vedle oka a rozříznul mu obličej od spánku až k bradě, odkud vyrazil přímo k jeho rameni. Zařval bolestí a auto se na chvíli dostalo znovu do smyku. Hned se ale vzpamatoval a převracující se stroj srovnal.
"Ty vole!", ozval se znova Samův hlas za jeho zády a Mike s Jennifer se společně koukli do zpětného zrcátka. Mrakodrap se řítil k zemi a ohlušující tříštící se řev přehlušil i nářek loutek. Bohužel budova podpírala několik dalších a ty se jako domino začaly řítit také k zemi.
"Šlápni na to! Šlápni na to!"
"Víc už to sešlápnout nejde!", křičel Michael dozadu, ale Sam už neslyšel ani sám sebe, natož pak jeho. Yvonne se nervózně držela opěradla před sebou a s jiskrou v očích pozorovala fialovou zář za skly sesypávajících se budov. Světlo dokonce prozařovalo i stmívající se oblohou. Bylo to všude, úplně všude.
"Na druhé křižovatce do prava!", zakřičel Sam Michaelovi do ucha z centimetrové blízkosti a hned se zase vyklonil s Desertem v ruce. Rámus padajících budov, probudil všechny ostatní loutky ve městě a ty se je jim vydaly naproti jako neprůhledná legie, hemžícího se nafialovělého hnusu.
Byl to závod s časem. Vlna obyvatel jim zastoupila cestu a blížila se k cílové křižovatce z protější strany. Michael se ale nevzdával. Řítil se proti nim a plyn držel u podlahy. Byli od nich už jen dvacet metrů, když strhnul řízení do smyku, podřadil a vyrazil k obdélníkovému útvaru zeleného zábradlí po pravé straně.
S pětimetrovou brzdnou dráhou zastavil vedle vchodu do metra na sto třicáté třetí Calce Main Alley, jen o zastávku dál než byl původní plán. Trojčlenný tým tedy měl před sebou teď místo běhu na čtyři zastávky jen tři.
Sam s Jennifer hbitě vyskočili a Michael se naposledy otočil k Yvonne.
"Vem ty tašky, rychle!", zavolal na ni. Ona se ale místo toho naklonila a políbila ho.
"Do háje na to není čas", zavztekal se Samuel a vrhnul nešťastný pohled ke křižovatce. I z druhé strany už přibíhalo pár zvědavých loutek.
"Neboj se vrátím se", zašeptala jakmile se odtáhla.
"Co?", stihl jen vyřknout Michael když ucítil stisk její ruky za krkem. Druhá mu při polibku nenápadně odepnula bezpečnostní pás a pak jedním silným zatáhnutím ho vytrhla ze sedadla. Konečně už začínala chápat jak svou sílu využívat.
Michael přeletěl celé auto a než se stihl zvednout dopadla k němu hromada tašek s brokovnicí nachystanou na obranu.
"Yvonne! Ne!", vykřikl když dupnula na plyn a vyřítila se vstříc novému uvítacímu výboru.
"Jdeme do hajzlu!", zařval Sam a vytáhnul z jednoho batohu rádio. Michael se pokusil vzpamatovat a na záda si nahodil svázané batohy, přes rameno cestovní tašku a pak se s brokovnicí přidal ke krycí střelbě Jennifer.
"20 metrů!", zavolala na Sama Jennifer zatímco zapínal rádio.
"15!" Znělka se spustila. "To je Left 4 dead 2", problesklo Michaelovi hlavou, když hudbu uslyšel. "Sakra nikdy mě nenapadlo, že by se to jednou vážně mohlo stát."
"8 metrů pohni Same!", ozvalo se když se mu podařilo rádio vyhodit nad vodorovnou tyč a jako kladku ho jedním trhnutím vytáhl nahoru.
"Jsou tu!" Jennifer s Michaelem ve zpátečním běhu ustupovali a dál stříleli do davu. Nemělo to však téměř žádný účinek. Samuel dokončil suk a přeskočil zelené zábradlí. Dopadl na schody, vedoucí do podzemního metra a utíkal za nimi zatímco přebíjeli své zbraně.
"Do háje ! Ignorují tu hudbu", zaklela Yvonne při pohledu do zpětného zrcátka a zastavila auto. "Musím něco udělat, takovouhle přesilu za zády nikdy nepřemůžou."
Nic ji však nenapadalo. A pak, než se stačila nadát, vlnu loutek začalo něco nekompromisně prorážet. Proletělo to středem a vše v cestě nadhodilo nad sebe. Těla srážených loutek se tak ocitala ve vzduchu, rotovala, dopadala zpět do davů a srážela ostatní k zemi. Do metra za nimi průchodem proběhlo jen pár loutek, když se do zábradlí zaklenula prázdná dodávka. hned na to bez příčiny explodovala a vchod zasypala další řítící se budova.
"Co to sakra bylo ?", problesklo Yvonne hlavou, mračíc se do zpětného zrcátka, pak ale spatřila další vlnu, valící se k ní, jen čtyřicet metrů vzdálenou. Bylo jich však míň. "Nic co by autíčko ještě nedokázalo posrážet", pomyslela si a vyrazila kupředu.
Samuel zatím prostřelil díru mezi oči poslední loutce a s ostatními proběhli zatemněnými, vykachličkovanými chodbami až k velkému schodišti, vedoucímu dolů k turniketům a pokladnám. "No ty vole!", zašeptal Michael, stírající si krev z obličeje když baterkou namířil dolů. Četnosti nepřátel si však všiml ihned. Tma byla komplet protkaná červenými tečkami. A další a další se objevovaly přímo před nimi.
Auto s křupotem nadskakovalo a porcovalo loutky, zatímco sensem rozpumpovaná Yvonne stáčela volant zleva do prava a pořád dokola. Konečně se dostala na první křižovatku a na další se vydala směrem zpět ke sto třicáté druhé. Ulice už byla prázdná. Konec zdobila elegantní, obrovská kupa skla drtící svou vahou loutky pod sebou a po pravé straně konečně zpozorovala vysokou parkovací budovu.
Vjela dovnitř, prorazila závoru vrátnice a prokličkovala mezi pozpřeházenými vozy. Cestou posrážela co nejvíce loutek mohla a konečně se dostala k vyčnívajícímu spirálovitému výjezdu. Motala se takto dokud nedorazila do patnáctého patra a připravená k boji vystoupila hned za výjezdem. Oči už ji pálely ve třetím patře, kdy zpozorovala nafialovělou přítomnost několika loutek rozsázených po patrech nad sebou.
Rozpřáhla ruce a rudnoucíma očima přeměřovala své blížící se nepřátele od kotníků k rudým obličejům. Doteď si toho nevšímala, ale ze zad jim trčely malinké blánovité pahýly a z úst vyčnívaly decimetrové špičaté zuby.
"Aerové?", podivila se a švihnutím ruky směrem k nejodhodlanější loutce, zmařila její skokový výpad. Vlna nafialovělé energie loutku odrazila mnohonásobnější silou opačným směrem a se zakvičením spadla ze střechy dolů.
Už se chystala roztrhat vzdemívající se energií druhou blížící se loutku na kousky, když v tom na konci patnáctého patra vyšlehl záblesk ohně. jedna z loutek se ocitla v ohni a opět to nebyla Yvonne, kdo to způsobil.
Všechny loutky kolem se zastavily a ohlédly se zpět. "Vojevůdce.", napadlo Yvonne a pozorovala jejich vůdce zmítat se v širokém dvoumetrovém plameni ohně. A pak, když plameny uhasly a oranžová zář ohně ustoupila, spatřila na onom místě postavu nahého muže. I na tu dálku si všimla všech detailů. byl to Jon Daniels.
Pomalým tempem vykročil jejím směrem a zvedl pravé předloktí dlaní k obličeji. Loutky už byly jen deset metrů od něj, on byl ale klidný a zatímco ho Yvonne vzrušeně pozorovala za jeho zády přeletěl hranu střechy modrý dvoučepelý meč a vpadl mu přímo do dlaně.
Otočil se kolem své osy a rotaci zakončil brutálním švihnutím ostřím po loutčinném těle. Ta se okamžitě rozpadla na dva kusy. Další po něm skočila zboku. Klidně pozvednul levou paži a zastavil ji ve vzduchu. Pak ji trhnutím přitáhl k sobě trojnásobnější rychlostí a s nárazem probodnul mečem. Její tělo vrhnul proti skupince tří z druhé strany jediným máchnutím mečem a protočil si jej v zápěstí zatímco se protivníci zvedali ze země.
Zasmál se a první, která se po něm vyřítila s nataženýma rukama, zmutovanýma do tvarů bodců, odseknul oba údy, s další otočkou kolem své osy se přikrčil a odsekl jí i nohy.
Pak vstal, meč chytil oběma rukama a ve vodorovné poloze jej mrštil proti zbývajícím dvěma.
Proklouzl jejich krky jako máslem, pak se ve vzduchu zastavil a vrátil se Jonovi do ruky ve stejnou chvíli kdy hlavy loutek dopadly se na zem. Naposled jej protočil v zápěstí a vydal se Yvonniným směrem. Ta nervózně postávala a s pusou lehce pootevřenou zírala na jeho schopnosti. I tělo. Konečně její rudnoucí oči i vlasy začaly ladit se zarudlými tvářemi. Se zájmem si ho celého prohlížela a oddávala se sensu rozlévajícímu se její krví po celém těle.
"Konečně jsi sama", prohlásil nezvykle hlubokým hlasem. Nezněl lidsky, byl až příliš hluboký. A právě to ji tak imponovalo. "Myslím, že už je na čase si promluvit", dořekl a přimhouřil své ohnivě hnědé oči, když její pohled znovu nervózně sklouznul doprostřed jeho nahého těla.

... Konec druhé části ...