Bylo šero. Dennímu světlu vládl stín. Sem tam o zem pleskla kapka studeného deště a pozvedla malinký obláček prachu, usazeného na chodníku před letištní halou.

  David Grey, přes svou arogancí prostoupenou osobnost ovšem uměl ocenit krásu přírody. Stejně tak i její tmavější stránky. Opřený o stěnu prosklené telefonní budky poslouchal směs hluku zvedajícího se deště a pípání sluchátka telefonu.

  Zaznělo osmé pípnutí. David se zrovna odhodlával sluchátko položit, když se v tom na druhém konci linky ozval dívčí hlas.

  Znovu si jej přitáhl k uchu a zaklínil se do původní polohy.

"Davide ?"

"Ahoj Suzie, zrovna vyzvedávám bráchu na Relics Airport. Měl jsem takovej nápad ...", vychrlil chraplavým hlasem a prohrábl si vlasy proti ofině.

  "Aha. No hele jak znám ty tvý blbý otázky tak ne. Do trojky nejdu", zamítla instinktivně. Ovšem s mírnou nadsázkou v tónu, na což měl David i jeho bratr sluch stejně bystrý jako pes.

  David se zasmál a vytlačil představu z hlavy.

"Ne Su. To jsem nemyslel. Ale zajímalo by mě jestli se s Dianne ještě bavíte."

  Chvíli bylo ticho. Hned se kradmě praštil dlaní do čela. Suzie z duše nenáviděla jeho neustálé šovinistické narážky, obzvlášť pokud měly něco společného s jejími nedávnými spory. A že jich bylo nesčetně.

  S Dianne Sparkles byly sice nejlepší kamarádky, stejně tak ale nezlomné konkurentky. Nějaký ten čas zpět se obě o Davida zajímaly, ovšem úspěšná byla jen jedna, a tak vznikl neviditelný a ačkoli nepatrný, přesto aktivní spor.

  "Jo jsme za dobře. Pročpak ?"

David se kousl do spodního rtu. Takovou reakci neočekával. Vlastně by dal přednost výtce. Tahle neutralita ho děsila, přesto se po pár vteřinách vykoktal.

  "No Ryan není zvyklej na velkoměstský prostředí. Vlastně se vrátil odněkud z Evropy. Víš jak tam ty lidi žijou. Potřebuje průvodce. A co je lepší než ... "

  "Blá blá blá", přerušila ho náhle, "Jen se chceš vytáhnout před bráškem, kterýho jsi pár let neviděl. Nějaká ta aklimatizace je ti někde.", dodala a vítězně se zasmála.

  "Hele to ..."

"No co ...", zasmála se znovu.

Davidova cholerická osobnost se vzedmula, ale hned se zase zklidnil. Vytáhl čtvrťák a vhodil jej do telefonního automatu než stihl ukončit hovor.

  "Dobře no. Až přijede, chci pro něj mít už přichystanej plán. A ...", David se zastavil když ve sluchátku uslyšel náznak dalšího nedůvěřivého smíchu a přimhouřil oči.

"... A ukázat mu jak jsem sakra hustej", doznal se a s lehkým otřesem vzteku mu zacukal spodní ret.

  Susan se s mobilním telefonem procházela po semišovém koberci svého obývacího pokoje a obrovským skleněným oknem pozorovala vzdálené letadlo přistávající ve městě Relics. Pohodila si své dlouhé blonďaté vlasy stranou od telefonu a vychutnávala si Davidovu prohru.

  "Ty si taky pořád musíš něco dokazovat Davide, i před rodinou. Jsem zvědavá jestli je takový i tvůj bratr", pomyslela si a roztála svůj úsměv.

  "Dobře, promluvím s ní a domluvíme jim schůzku. Dneska ani zítra nic nemá. Říkala, že si hodlá udělat vlastní dámskou jízdu. Což samozřejmě znamená..." Pozvedla tón.

"... Že pár posledních dní není ve svý kůži. Asi stres nebo co. Je jasný, že se cítí osamělá, takže si čas určitě udělá. Jenom popravdě Davide, ... Jestli chceš Dianne vytáhnout, je ten Ryan hezkej ? Víš jak je náročná."

  Tentokrát se Davidovo ublížené ego znovuzrodilo a oči přimhouřil novým nasazením.

"Vím jak je náročná", zazubil se a nad městem udeřil blesk. než však rachotivý zvuk dorazil k telefonní budce stihl dodat "Přece vypadá skoro stejně jako já".

  A okolí rozžhavila modř záblesku, zatímco se ve stejnou dobu otevřely automatické, skleněné dveře, z nichž vykročil Ryan Gray.