Něco mezi energií a hmotou. Je to v nás ve všech. Něco mezi tělem a duší.
Chtíč, láska a vášeň jsou jen odvětví předzvěsti lidské apokalypsy. Sebezničující, sebevražedné genocidy. Ja to vlastně vzniklo ? Přesně tam, kde kdysi skončil téměř identický svět jako tento.
Narodí se člověk. Co ovšem člověk je ? Není to tělo ani vzhled. Je to duše uvnitř. Shluk různě kmitající energie mozkem, který máme všichni stejný. Jednoduchá dálnice, po které různá auta jezdí různou rychlostí. Když jedeme příliš rychle, některá ani nezaregistrujeme. Ovšem ta neobyčejná a svižná spatří všichni.
 
  Proto si myslím a zakládám si na tom, že život je jen zákon zachování energie, vzniklé na evolučním konci jiné.
Například když se naše planetka Země probírala k životu a poskytovala domov primitivním zvířatům, dynosaurům a podobně, vedla si perfektně. Dokud se rozvíjející se energie v mozcích těchto zvířat nezačala adaptovat a vyvíjet. Přetvořili jsme značnou část země na zdroje pohodlí a pomalu Zemi zabíjíme. Vytváříme čím dál složitější technologické výtvory.
Jsme bohy elektronického světa. Jenže co se stane, až jednou najdeme cestu k oné mozkové dálnici ? Kdy přijdeme na to jak přidat nebo ubrat rychlost ? Dohnat ostatní ? Co se stane, až překročíme povolenou rychlost, na kterou tahle pomyslná dálnice není stavěná ?

  Myslím tím, kdy se dostaneme na onen poslední evoluční cyklus a stvoříme sami sebe. Kdy už nebude třeba utkvívat v omezených tělech a jako energie tvořící naši duši opustíme tuto dálnici a budeme moci tvořit život i na ostatních planetách. Schopní přetvářet životní podmínky jiných sfér. Budeme mít potřebu na těchto planetách zůstávat ? Nestaneme se pak všichni stejně evolučně vyvinutou jednotou ? Jednotnou, nezanikající energie, dávající a stvářející život z vlastních znalostí, zkušeností, našich sjednocených životů ?

  Staneme se bohy následující životní generace. Usazení v planetě, rozsévající svou energii do ostatních těl, dokud neztratíme vůli a osobnost a stane se z nás pouhý zdroj života pro námi stvořenou generaci vznikajícího života, který se jednou vyvine na stejnou úroveň jako my sami a stvoří další a další a další, dokud ... Se jednou všechno nezhroutí a nesystematická, nezanikající energie buď stvoří černou díru, která tenhle úžasný jev ukončí provždy a zamezí mu tak dál pustošit sféru, ve které byl již první životní cyklus, stvořený cyklem úplně jiným. Nebo na druhou stranu černá díra nevznikne a místo toho, nezanikající, zešílená energie přetvoří všechna lidská či zvířecí těla, v nichž je uvízlá a na základě různě se střídajících instinktů z nich vytvoří bezduché zombie, tápající popelem vlastní technologie, na kterou kdysi mohla být tak hrdá ? :)

  Jsem laik, fantastik a rád se nechávám unášet myšlenkami na smysl života. neberte tento článek příliš vážně. Je to jen základní myšlenka mé knihy a samozřejmě jistě vyvratitelná. Ale přesto zamyslete se.
Fyzikální zákony to sice vylučují. Jenže co když byl úplně prvotní život vytvořen něčím, co vyrostlo v úplně jiných fyzikálních podmínkách. například v tom v čem vznikl vesmír. Stejně jako my sami jednou můžeme dokázat stvořit život. Přemýšlejte jestli se to už jednou nestalo :) Jestli jsme nevytvořili sami sebe. A nejsme na cestě k tomu vytvořit ten další, ve kterém se najde podobný fantastik jako já a poukáže na to, stejně jako teď. Doufám, že se článek líbil.