Díl druhý (Inspirováno Left 4 dead;The Walking dead)

Za Hranicí 2 - Oko za oko (Yvonne Wickdawn,Michael Ryder, Samuel Franklin, Jennifer Cyrus)

1. Epizoda - Prázdniny v pekle

Ruiny Calce City, 3 dny po katastrofě
  7:40

  "Yvonne ... Yvonne !", ozýval se Michaelův hlas kdesi v její hlavě, ona však bez hnutí stála v soustředěném postoji, čelem k prolamujícím se dveřím. Michael to po chvíli vzdal odkulhal se do rohu místnosti k visící šňůře v zásuvce. Srdce mu bilo jako šílený reproduktor, trápený techno muzikou, a stejně tak bubnovaly do dveří zmutované pahýly agresivních loutek. Yvonne však byla stále v klidu. Pomalounku se nadechovala a vydechovala, zatímco vyděšený Michael lomcoval s konektorem nabíječky a nedařilo se mu připojit jej do mrtvého telefonu. Hruď se jí vzedmívala, s tichounkým šuměním vydechovala a vdechovala zatuchlý dech skladu obchodu a uplé bílé tílko se zatahujícím bříškem se natahovalo ještě víc.
  Křečovitě mačkal dotykový displej ve snaze urychlit zapínací proces. Marně. Nabíhající obrázek křišťálového jezírka, uprostřed mechem prorostlé, nazelenalé mýtiny s odrazem noční oblohy, mapy vesmíru a dominujícího měsíce, zmizel ve tmě odrazu vodní hladiny. Ozvalo se mnohem ráznější zapraskání a velký kus dřevěných dveří u stropu se prolomil.
  Michael zvedl vystrašený obličej a skrze tmu pohlédl zosobnění ohně do lehce rozzářeného obličeje. Nebo spíše kůže, zkamenělé vlivem proudícího žáru. Loutka strčila hlavu dovnitř. V zatemněné místnosti zářily jen její rudé oči, nebo spíše plamínky, zasazené v rozleptaných očních důlcích a zlehka osvětlovaly její zlověstný pohled.

1. Kapitola - Vlna změn (IV. část)

  Yvonne, ve stříbrných uplých legínách, stála vstříc s rukama lehce odtaženýma od, bílým tílkem obklíčeného, úzkého pasu a soustředěným pohledem pozorovala dvě rudé tečky, vznášející se v díře po dveřích. Na chvíli byl klid. Jen se tam tak vznášely a vyšlehávaly miniaturní plamínky kolem dokola, když v tom se Michaelův, konečně zprovozněný telefon rozezvučel, na tapetě se zobrazila fotka krátkovlasého Samuela Franklina a hluk reproduktorů rozříznul nestabilní panující ticho. Tečky se okamžitě zůžily a opět začaly nesystematicky poletovat tmou v doprovodu s polevujícími bubnujícími dveřmi. Nejsilnější kus dřeva povolil a poslední improvizovaná část bariéry rozvášněnou zmutovanou armádu dál držet nemohl.
  Michael střelhbitě uskočil zády ke stěně a telefon upustil. Ten se s hlasitým křupnutím rozletěl na několik kousků a znělka příchozího hovoru se ztratila v agrseivním řevu loutek a hluku dopadajích kousků dřeva.
  Yvonne, aniž by si toho všímala svírala ruce v pěsti. Tak silně,jakoby se pokoušela rozdrtit titěrná smítka, padající stropní omítky na ještě titěrnější prášek. Jeden za druhým, praskal její kloub a sposledním křupnutím vběhla loutka dovnitř.
  Michael se pokoušel ve tmě zahlédnout svůj remington 700. Marně. To co však náhle, upoutalo jeho tmou tápající pohled, mu veškeré myšlenky vytlačilo z hlavy a zamrazilo jeho rozvášněný tep. Yvonne.
  Vytřeštěnýma očima sledoval ty malé azurové jiskřičky, vycházející zpod její kůže a látky zářivě stříbrného oblečení. Zástupy vztyčujících se jisker se táhly po celém jejím těle, od kotníků přes štíhlá stehna k podbřišku, odsud po obvodu příliš těsné stříbrné látky legín přes pevný zadek a prohnutá jemná záda. Stejně tak jiskřilo bílé tílko od pupíku, až ke kulatému perfektnímu poprsí a přes úzký krk, lehce vystouplou zakulacenou bradu, ne však délší než spodní ret, zabarvený do růžova, stejně jako malý, jemně vystouplý nosík, až k očím, které zářily divokou ohnivou oranží tygřích očí. Působila tak "nádherně až děsivě", připadalo Michaelovi, nevěděl však, která vlastnost ji vystihovala lépe.
  Loutka zařvala a ústy vrhla rudé světlo ke světélkující Yvonne. Hned na to se k ní rozběhla tmou. Jako úder blesku se místnost rozzářila jasným azurovým světlem a Michael mohl přísahat, že v tom kratičkém momentu zahlédl z Yvonninné paže vyšlehnout onen zdroj světla, onen úder blesku. A měl by pravdu.
  Hlava loutky se rozletěla jako výbušninou odpálený meloun a s dopadem na kolena vyprskla pahýlovitým krkem zlostně syčící rudou směs krve a tekutého ohně. Dovnitř vběhla další. Yvonne jen znovu pozvedla druhou paži a Michael opět nevěřícně pozoroval její oči. Ty divoké ohnivé tygří oči, rozzařující se pokaždé co místnost osvětlil úder blesku a z jejích rozevřených dlaní vyšlehl rychlostí světla zakroucený záblesk. S dalším zmutovaným, k zemi padajícím masem se Michaelovi pohnuly žaludeční šťávy. Směrem ven.
  Padl na kolena a zatímco zvracel Yvonne porcovala zlovestné rudé tečky, řítící se tmou na krůpěje rozžhavené tekutiny. Netrvalo to dlouho a ocitnula se uprostřed pomyslného ostrůvku, obklíčeného roztékající se, tvar měnící, podlahou.
  Naposledy z jejích napřažených paží vyšlehnul azurový blesk a konečně si tu záhadnou schopnost osvojila. Tok elektřiny se již nepřerušil. Její samotné ruce se ocitly uprostřed sílící azurové záře a klikaté blesky, dlouhé pět přes pět metrů se zůžily na velikost díry ve dveřích. Celá místnost se najednou topila v záři světla, a stejně tak se oslnivé světlo dralo dveřmi mezi regály obchodu až ke kase na konci chodby.
  Když konečně trakce ustaly, zvedl Michael obličej od kaluže zvratků a s, o život bubnujícím srdcem pohlédl na tu spoušť. Zdmi se každou vteřinou rozlétávaly praskliny a strop již nepropouštěl malá smítka omítky. Padaly již rovnou celé kusy i s cihlami. Vykachličkovaná podlaha se ztrácela v jezeře rozžhavené směsi loutčí krve a Yvonne na vystouplém ostrůvku zářila tak oslnivým světlem, že jediné co z ní bylo vidět, byla silueta, obklíčená azurovou září.
  A najednou, právě v té nejdivočejší agonii a rozkoši, rozrazila roletové dveře vedlejší nakládací místnosti modrá audi A4 kabriolet. S pochroumanou kapotou a rotříštěným, pomačkaným předním sklem zastavila těsně před, půl metru vysokou rampou a ze sedadla řidiče se ozval naštvaný výkřik: "Sakra, tak teď už si střechu nestáhnem".
  Yvonne jakoby v tranzu, náhle střelila pohledem bokem ke dveřím k nakládací rampě a skrz zaprášenou prosklenou vitrínu vedle nich zahlédla Samuela s Jennifer. Překvapení a vytržení z boje, přerušilo elektrický tok, místnost však nadále zůstala osvětlená, pohasínajím světlem jisker, rozlévajících se po její kůži.
  Krátkovlasý řidič s kotletami vyzvednul ruku s přichystanou zbraní a zamířil ke světélkující Yvonne. Další loutka se vsápala dovnitř a Yvonne, vytržená z tranzu nebyla schopná elektřinu znovu rozkmitat. Jen tak směšně rozhodila rukama. Loutka však okamžitě padla k zemi v doprovodu strašné rány. Sklo vitríny se roztříštilo a vysypalo dovnitř. Nebyla to ale Yvonne, nýbrž Desert Eagle, na který byl Samuel pěkně hrdý. Získat ho nebylo vůbec jednoduché.
  Ihned se vzpamatovala a rozeběhla se k Michaelovi. Jednou rukou si přehodila jeho paži přes ramena a druhou rukou jej chytila za pas. Další rána se ozvala a prorazila zkamenělou kůži útočící loutky. Yvonne už neváhala ani vteřinu a podél stěny se s raněným Matthewem dobelhala, přes rozvodné kabely generátoru až ke dveřím.
  Vyběhli ze skladu k nakládací rampě a Michael bez váhání seskočil na kapotu a odtud přes Jennifer a Sama na zadní sedadlo kabrioletu. jen Yvonne se zastavila a ohlédla. Už dávno její kůže přestala zářit a místnost za vitrínou se znovu topila v černočerné tmě. Naposled se zmateně ohlédla  a pozorovala ty rudé ohnivé tečky. Blížily se vzduchem, ve vteřině však zhasnuly a pod tíhou řítícího se stropu prosvištěly k zemi. Rychle se otočila, přeskočila Sama s Jen a vklouzla na kožené sedadlo vedle Michaela.
  "Sakra, moje remingtonka", klel Michael, když kabriolet vycouval z řítícího se obchodu a s 90° obratem se postavil bokem k padající mase suti. Během okamžiku se celý obchod zřítil na kupu trámů, převrácených regálů a hromadu cihel.
  "Ser na remingtonku", zahřměl hnědovlasý Samuel s pohledem upřeným ke dvěma loutkám u vchodu, které stihly před vlnou, řítícího se stropu vyběhnout ven. Ozvaly se dvě rány a obě ležely v horké kaluži na chodníku.
"A kde je vůbec ten třetí ?", divila se blonďatá Jennifer z předního spolujezdeckého sedadla když auto vyrazilo vpřed.
"Třetí ?", ozval se Mike zmateně.
"Ten co nám volal, byli jsme asi jen půl kilometru odsud, když se ozval a poslál nás sem".
  Yvonne je příliš neposlouchala, pořád se snažila pochopit co se to v tom obchodě vlastně stalo. S loktem opřeným o dveře kabrioletu a obličejem podloženým pěstí odpočívala. Vydechovala a nadechovala se. Vzpomínala na ty obrázky nebo spíš "vize", napadlo ji. Jistá si tím nebyla, věděla však, že to co viděla, když ta záhadná síla proudila její kůží, byly opět něčí cizí vzpomínky. Vzpomínky na dívku, kterou si dost dobře nevybavovala. Vzpomínky, které v jejich majiteli vytvářely ohromnou sílu. Sílu, která porcovala ohnivou armádu loutek na pofidérní prejt masa a rozmetala celý obchod na hromádku prachu a suti.
  "Nikoho živého jsme od doby, co jsme se kvůli hledání zásob rozdělili, nepotkali", kroutil hlavou Michael, "Pročesávali jsme okolí, hledali jsme cokoli k jídlu dokud se nesetmělo. Marně ale. Usídlili jsme se v kabině převráceného jeřábu. Celé staveniště vypadalo bezpečný a prázdný, přesto jsem ale nemohl spát", vyprávěl a s utrápeným výrazem hladil Yvonne po stehně. Usmála se a udělalo se jí líp.
  "A tak jsem vylezl na střechu a chvíli se rozhlížel po tý šílený apokalypse. Celou dobu jsme to měli před očima, dokud si toho Yvonne nevšimla a neupozornila mě.  Pět modrejsch světýlek v dálce. Byl to neonovej nápis E ER   SH", popisoval Michael s lehkým úsměvem na rtech a ohlédl se po vzdalujícím se staveništi, na kterém strávil s Yvonne jednu z nejvášnivějších nocí jejich vztahu. Byli spolu už hodně dlouho, takže i Yvonne snad dokázala vycítit, kdy na takové věci myslel a otočila se ve stejnou chvíli co on. Vyzívavě se na sebe pohlédli, ale hned se zase odvrátili.
  "Druhej den ráno jsme se tam vydali. Byly to dvě mouchy jednou ranou. Musel tam být zdroj elektřiny, kterej udržoval neonový zářivky v chodu a protože jsem idiot a nezkontroloval jsem vybavení než jsme vyrazili, neměli jsme nabitej telefon. Proto nám obchod mohl poskytnout jak jídlo tak jízdenku zpátky k vám na telefonem smluvený místo".
  "Dobře dobře" , přerušil je starší Samuel, "Teď hlavně musíme zjistit kdo byl ten co nám volal, zřejmě je tu ještě někdo na živu a z nějakýho důvodu se nám nechce ukázat".
Přejížděli zrovna polorozpadlý most přes deset metrů hluboký a dvacet široký kanál, plný nemotorně se plahočících loutek, když si Yvonne všimla osamocené postavy na druhém mostě napravo.
  Přes vypuštěný kanál vedlo šest mostů, většina z nich "Tlakovou vlnu" při katastrofě neustála, dva však stát zůstaly. Vzdálení asi padesát metrů od sebe pozorovali se Yvonne a postava v černém potrhaném triku a ohořelých džínách a s něčím leskle namodralým, vyčuhujícím nad ramenem. Loutka to však nebyla, byl to člověk.

... Konec první kapitoly ...