Jednou si nás stejně všechny najde...Neunikne jí nikdo...Je naší jedinou jistotou...A přece se jí stále tolik lidí bojí a ve společnosti stále patří mezi tabuizovaná témata.Proč?

Lidé mají už od počátku věků strach z neznámého.Co čeká tam,v té temnotě?Také bývá zažito,že neznámé bývá špatné.Záporný postoj ke smrti pramení především ze strachu ze smrti;zde chápané jako konec vlastní existence ,a pak strach z umírání,které může být dlouhé a bolestivé.

A přesto,nebo právě proto stále lidstvo fascinuje.Na téma smrti vzniklo nepřeberné množství filmů,knih,písní,básní,citátů...

Způsobů jak zemřít je neskonale mnoho.

Můžeme umřít stářím,vyčerpáním,na různé nemoci,můžete jít po ulici,spadnout do otevřeného kanálu a zlomit si vaz,můžete uhořet,můžete umřít nečekaně,opuštěni,vinou nějakého hladového zvířete,vinou pomateného člověka,může vás někdo zabít úmyslně,z nedbalosti,nebo se také můžete zabít sami.I zde existuje spousta variant.Myslím,že asi mezi ty nejméně bolestné by mělo patřit spolykání nějakých prášků,anebo si ve vaně s horkou vodou přežíznout žíly.Je celkem fascinující,že i tu nejmocnější věc,jakou je smrt,můžeme vzít do vlastních rukou...

   ...a mnohdy si tak můžeme ulehčit!!i smrt je taky řešení a já se ji nebojím!!                                   

Nebojme se smrti a nepromarněme život snahou uniknout jí,protože ona si nás ta kostnatá stařena s mastnými vlasy,kosou a v černém hávu s kápí hluboko stáhnutou stejně jednou najde...