KRÁSNÁ KŘIŠŤÁLOVÁ SLZA STÉKÁ PO TVÁŘI TÉ DÍVKY,NA KTEROU SE DÍVÁM!JEJÍ JINDY VESELÉ OČKA ZTRATILA TEN JAS A ZÁŘI AJEN SMUTNĚ NA MĚ VZHLÉDLY.UPŘENĚ SE NA MĚ PODÍVALA A JÁ VÍM,ŽE SE V NÉ V TU CHVÍLI NĚCO ZLOMILO.ZLOMILA SE JEJÍ SÍLA VZDOROVAT,JEJÍ RADOST,JEJÍ DŮVOD ŽÍT!!JE MI TO LÍTO!!OPRAVDU LÍTO!!VŽDYCKY Z NÍ VYZAŘOVALO TOLIK EMERGIE A RADOSTI,TEĎ JI POTŘEBUJE SAMA.Z JEJÍ NEMOCI JI NEVYLÉČÍ NIKDO.ZKLAMÁNÍ A ZLOMENÁ VŮLE VYLÉČIT NELZE,NEBO SI TO ASPOŇ MYSLIM.BOLÍ MĚ DÍVAT SE NA TU JEJÍ ZMUČENOU TVÁČ,BOLÍ MĚ,ŽE NEVÍM JAK JÍ POMOCI.ZNOVU SE UPŘENĚ DÍVÁ DO OČÍ,JAKO BY CHTĚLA PRONIKNOUT NĚKAM HLOUB,ČÍST Z MÉ MYSLI.NEJEDNOU OČI ZAVŘE A TIŠE AE PŘECE JEN PLÁČ.NEDOKÁŽU SE NA NI ZNOVA PODÍVAT,NEDOKÁŽU SE ZNOVU PODÍVAT NA SEBE DO ZRCADLA VEDLE MĚ,TAKMUSÍM ODEJÍT,ABYCH ULEHL NA NEMOCNIČNÍ LŮŽKO A POKUSIL SE NA VŠE ZAPOMENOUT.ALE UŽ NA TO NEMÁM SÍLU!!SÍLU POKRAČOVAT!!UBLÍŽIL SEM A NEJDO TO VZÍT ZPĚT...