tak jsem se přestěhoval do Plzně. Fakt něco hroznýho, musel jsem změnit školu, opustit kamarády, začít novej život a to bez táty....rozvedli se. Docela horor aspon pro mě,ale kdo to zažil ten to zná. První den a to pondělí bylo pro mě jako vzbudit se do nového světa, ani snídat jsem nemohl jak jsem měl sevřenej žaludek a obavy z mých nových spolužáků! Asi jsem tak trochu stydlín, nebo dokonce srab, mamka mě uklidnovala že to bude fajn. Zavítal jsem teda sám do školy, ředitelka mě očekávala a vedla mě do nové třídy. Všichni čuměli jak vyvoraný myši no poděl. Musel jsem se červenat... o přestávce jsem šel na chodbu a zkusil se seznámit s pár lidma, docela to šlo ale co mi viselo na očích byla ta zvláštní usměvavá holčina! Byla v té třídě co jsem byl přidělen. Pane jo, byla jak šroub v mý hlavě!

Jenže když končilo vyučivání co se mi nestalo. Pár lidí bylo před školou a byla tam i ona. Ale u východu jsou tři schody a já musel spadnout z těch schodů. všichni se začli senzačně smát,ale ona ke mě přišla a zeptala se mě, jestli mi něco není. Byla jako víla, nečekal jsem to,  její sametovej hlásek mě hladil na duši. Dneska je to má báječná přítelkyně Dášulka. Miluji Tě a děkuju za všechnu podporu lásko!!