*Psáno láskou* 05.Březen 2008
Poprvé
Cloumá se mnou pohled Tvůj,
nabádá mě - poletuj.
Roztáhnu ruce a letím dolů,
chytneš mě a poletíme spolu.
Ale vysoko do ráje hvězd,
jsem štastná, že poprvé s Tebou
můžu se svézt.
Chybíš mi
CHY jako chyba, že jsme rozděleni,
B jako bolest, stesk a utrpení,
Í jako intuice, že se snad shledáme,
Š coby štěstí, které my nemáme.
MI jako milovat každý má právo
a já tě miluju víc, než je zdrávo.
Zraněna láskou
,,A tak to je,'' řekls,
pustils moji ruku
a uchopils tu její.
A mě nezbylo
než kývnout
a odejít.
Já už vlastně
ani nejsem mnou,
ale jsem tou,
již jsem byla,
než jsi mě poprvé
chytil za ruku.
Ty jsi mě však hodně zradil,
ale jiný kluk mi to vynahradil.
Svázaná
Z polibků diamant,
z doteků zlato.
Chtěl sis jen hrát
a už jdeš na to.
Už natěžím z našeho vztahu,
bojím se dalšího špatného tahu.
Když jsi se mnou,
mám strach se nadechnout.
Když mě objímáš,
nemůžu se hnout.
Svázals mě provazy,
zavřel do klecí.
Zamkl zámky na dva západy.
To ti ale nepomůže, já tě stejně
opustím.
Ti, co tě znají, ví
že jednou dosním.
Už se blíží půlnoc
Snad pomalu usínám
čas ztrácí svou moc,
když na tebe vzpomínám.
Vzpomínám na chvíli,
kdy byl jsi se mnou
proč nemám dost síly,
proč chci být jen s tebou.
Proč nemám dost odvahy,
říct ti, co cítím,
snad bojím se pravdy
mám strach, že se zřítím.
Nevím, co říct,
když díváš se mi do očí,
snad mám chut tě svléct,
a strávit noc ve tvé náručí.
Vím, že je to pouhé snění,
musel by se zázrak stát.
Nechci zůstat v zapomnění,
jen o tobě si nechat zdát.
Je ticho
Je ticho!
Je ticho, tma a já velký strach mám.
Jsem sama samotinká
a ty jsi taky sám.
V tom velkém světě citím
se tak opuštěná,
když černou barvou je noc potažená.
Jsem sama samotinká
a ty jsi taky sám.
Tenhleten pocit osamění
tak dobře znám.
Kéž bych ted měla tebe vedle sebe,
hned bylo by světlejší to černé nebe.
Je však tma!!!
Je tma, ticho a já velký strach mám.
Proč tenhle pocit osamění tak dobře
znám?
Nechci
Nechci být jen kamarádkou pouhou,
chci být tvým snem, tvojí touhou.
Nechci být doma sama,
chci probouzet se do krásného rána.
Nechci být jen tvou vzpomínkou,
chci být jen s tebou a obejmout.
Nech mě, at smím ti to říct,
že tě mám ráda víc než kdy dřív.
Konec
Skončil další příběh,
uteklo pár týdnů,
láska vychladla,
jako teplo v zimě.
Listy papítu černají,
inkoust už přestal psát.
Kniha se zavřela,
a my utekli.
Dokážeme jěště sami žít,
když ted to tak
strašně bolí.
Můžeme jěště vůbec cítit,
co jsme cítili tehdy,
kdy jsme se poznali.
Bolí to
Pořád to strašně bolí,
od ničeho k ničemu chodím,
jsem jako slza bez soli,
jako maják, co nesvítí lodím.
Jako zatoulaný sen,
jako člověk, co nechce žít,
jako pochmurný den,
jako někdo, kdo neví, kudy jít.
Citím se jako slepec bez své hůlky
a umírám steskem,
moje srdce je na dvě půlky,
stýská se mi po tvém obličeji hezkém.
Nechci už pořád řvát,
jenže mě trápí, že jsi mě neměl
ani trošku rád.
Jsem blázen
Jsem blázen ovládnut,
podivnou mocí,
Jdu a jdu tou černou nocí.
Jdu tam, kde naděje neumírá.
Jdu tam, kde na lásku se věří.
Když v tom světlo lampy zaskomírá.
A můj příběh náhle končí
napsal/a: Kacka.Kocka.mnau 20:50 | *Psáno láskou* Link
