hmmm, depresivni počasi, pěkně na hovno,nerada to řikam a stoprocentně si to namlouvam ale mam takovy pocit že na mě finn totalně sere...ani od zedovy matky neni schopen napsat...gdyby jen jedinou smsku...tak budu vědět že je v pořadku nebo že na mě aspon mysli, ale takhle?jaj sou to samozřejmě pičoviny to co si tu vymyšlim, sere mě že jen nebyl schopen dojit ani ve čtvrtek ani v patek přestože mi to slibil...včera mi bylo tak blbě že sem si namlouvala že je se mnou jen proto abych mu odehrala tu temnou bohyni na dokonale fantazii a pak že mě necha....blbosti, ten člověk toho tolik zažil, je to take bobatko, to by neuděla...jenže co gdyž přece jo?ne je to blbost, ma mě rad, doufam že mě ma radbo ja ho miluju a esi mi ubliži on tak už fakt na všecko mrdam a du do klaštera!!!!!!!a nebo budu žit se sestřenkou!co nam bude chybět!nic!chlapi sou z uplně jine planety a nedokažou pochopit ženske, stejně tak jak ženske neumi pochopit chlapy...proč vy chlapi berete všecko tak na lehkou vahu?ja vas nechapu, ste banda cvoku!...jenže bez vas by to asi nebylo ono!...ja mam take divne smišene myšlenky, se citim jak schizofrenik--jedna strana řika- jo ma mě rad a tohle by neudělal ale ta druha strana se dycky zepta-ale co gdyž jo?bože proč ja v sobě dycky všecko tak řešim,zas sem přecitlivěla(!), dyt tohle je normalni všedni situace kera sa stane eště mockrat,řešim fakt pičoviny...ale nemužu si pomoct, prostě musim...sem synkama zklamana tolikrat(a taky sem ubližila), že už jim prostě nedokažu věřit i gdyž chcu a i gdyž je miluju.....finne prosim tě jestli mě maš rad, zůstan se mnou, ale jestli to dělaš jen tak, z prdele,  tak toho rychle nech než mě to bude bolet eště vic...a dobře viš jak nesnašim lhaní!...jen chci abys věděl že tě fakt miluju...