Asi maličko nuda v práci.. Takže jsem se rozhodla založit si taky blogísek..  A o čem to bude? Sama nevim, ale vzhledem k tomu, že momentalně prochazim asi nejúžasnějším obdobím v mým životě a jsem strašně šťastná, tak asi o lasce.. Protože právě lásce ja vděčim za ten úžasnej pocit..  No a teď už k těm zmíněným citům.. Taky se vám to stává, že když vidíte právě toho Vyvoleného/Vyvolenou, tak se vám rozbuší srdíčko a máte pocit jako kdyby ste v břiše měly ty známé motýlky? Je to asi trošku klische, ale ja musim přiznat, že se mi to nikdy nestalo naraz.. Ale teď to přišlo a ja se s vama o to musim podělit.. Svého Vyvoleného jsem neviděla už pěknou dobu, ale kdykoli se mi na mobilu objeví MY BOO <3, tak je to tu.. A proč jsem ho neviděla? No je to trošku komplikovanější a možná i trošku komický.. Pár lidí si možná ťuká na čelo.. Ale já věřim tomu, že oba dva víme, jak to doopravdy je.. Nikdo jiný do nás nevidí.. A já i přes to, že nás dělí několikset kilometrů věřim jeho slovům a hrozně ráda ty slova poslouchám.. Jen jemu jsem vděčná za ten nejúžasnější pocit..  A proč jsem si to uvědomila až když byl pryč? No protože právě když sme si tolik vzdálený tak mě došlo, že toho člověka ke svýmu životu potřebuju.. Každý člověk je samozřejmě jedinečný, ale mě příjde že ON je uplně nejvíc jedinečný..  Prostě je to moje největší láska a já děkuju nevim komu za to že ho mam... A slibuju, že to zvládnem a pak budem žít náš vysněný život o kterém se tak rádi bavíme.. Těším se na tebe strašně moc, na ten okamžik až tě uvidim.. Ale to ty všechno víš.. Prostě si to všechno naplno užívám a jsem ráda že tě mám.. Děkuju ti za všechno, strašně moc si mě toho naučil, i když to bylo jeden čas vážně zlý, já vím že sme si to vyříkaly a je to zase v pořádku..  

You will always be my boo..