... krásný příběh.

Jdu po ulici a najednou uslyším ten tolik známý hlas:"Ahoooj Deny!!" Mé uši se nemýlily.Otočím se a uvidím obličej kluka kvůli kteremu každou noc brečím a kterého tolik miluju.
"A.....Ahoj...." , odpovím trochu zaskočeně.začnem se spolu bavit a nakonec skončíme na lavečce.Nechápu proč za mnou přišel......Až do teto chvíle:"No víš,proč jsem vlastně tady!!Příští tyden odjíždím." Hmm no asi jede někam na prazdniny,pomyslím si.Ale on pokračuje dál...

"S mamou a brachou se stěhujeme do Budějovic k babičce,takže se asi už nikdy neuvidime tak jsem se chtěl rozloučit."COŽE?!?!?!?!To ne!!!To není pravda!!!Nesmí!!!Nakonec ze sebe dostanu jen:"PROČ...?!?".....A pak nasledovala věta,která mi připadala,jako by mi někdo vrazil nůž do zad....:"Mám tam holku.Víš asi ji miluju a chtěl bych s ní být častěji.Proto odjíždím s mamou jinak bych tu zůstal."Tak tohle je ta nejhorší noční můra!!Na tohle teda nemám a nevzmůžu se na nic."Já vím asi jsme tě překvapil....",pokračuje," ale kdybys ji viděla!Je prostě skvělá,moc si rozumíme,takovou holku jsem prostě nikdy nepotkal.AUUUUUUU!!!!!Ted jsi mi zasáhl tím ostrým nožem přímo do srdce.Konečně se sebe něco vyklopím:"A.....kdy odjíždíš??""Příští tyden v pátek.Jedem vlakem v 9 hodin z nádru."Mám pocit že omdlím....ne!!Je to jako by jsem už nežila!!ON!!To on zabil i to poslední,co ve mě bylo......"......je skvělá.....lepší holku neznám......"-jeho slova se mi furt dokola přehrávají v hlavě.Proč?Proč jen tak neodjel...?Proč za mnou musel přijít a říct mi to...??Copak on nechápe,že tímto mě zabíjí??"Tak....hodně štěstí a...měj se krásně....v pátek se ještě uvidíme...""Cože?Ty mě přijdeš doprovodit?Jsi mooc moc hodná a tvůj kluk má velky štěstí...!!"Buuuu...Prosím přestan!!"Ano přijdu tě doprovodit.Budu před vlakem,tak jak mě uvidíš tak vylez,ano?Pamatuj si to...""Jojo,jasně že budu!!budeš před vlakem....já tě budu stopro vyhližet!"Rozloučili jsme se a odešli každý jinym směrem.Dny do toho osudného pátku byli strašné!V halvě mi neznělo nic jinyho,než jeho slova o NÍ!!!!Jak moc jí závidím!!proč ona a né já?na tuhle otázku mi už asi nikdo neodpoví....Chodila jsem jako tělo bez duše.Vlastně to tak bylo...Prostě všechno co ve mě bylo jsi TY jedinou větou zabil.Ted je jen tělo...a nic víc.

Konečně nastal ten den!!Den,kdy tě vidím naposled.je 8.55 a na nádraži je jediný vlak.Je to vlak.který nás oddělí navždy.A už vidím i ho se svoji rodinou.Oni nastoupí,ale on ještě zůstane venku.Rozhlíží se...Ano,já vím že hledá mě,ale ještě není ten správný čas.Průvodčí ho naháni do vlaku a on se se smutným výrazem ještě jednou podívá kolem...A já jdu dál...Rozběhnu se a po tvářích mi začnou padat slzy.Jsou to mé poslední slzy pro něho.Už nikidy víc pro něj nebudu brečet.NIKDY V ŽIVOTĚ!!!Otočím se a vidím,že vlak ještě stále stojí."Ještě mám čas",pomyslím si.Stále běžím...tak.Už jsem na místě.A ted jen čekat.ale nebudu čekat moc dlouho,protože slyším z dálky troubeni vlaku.Už jede!!Ted jen čekám až přijede ke mě.Už je celkem blízko...V kapse mám pro něj poslední dopis.Zdalipak si pamatuje na má poslední slova,která jsem mu řekla..?Vlak je stále blíž a blíž.Slyším jak duní koleje...KONEC se blíží...TED!!Vykročím levou nohou a jdu si stoupnout na koleje.Řidič vlaku si mě všimne ale příliš pozdě na o aby vlak ubrzdil....A já ucítím náraz.Je to velká bolest!!Ale ta co byla v mém srdci byla větší.pak už nic necítím.Má duše poamlu odchází z těla.Ale...jako by se jí nechtělo!!Pořád jsem naživu!za chvili mě donesli na nádraží,kam pak pro mě dorazí sanitka.Vlak mě příliš nezdeformoval a není na mě nepříjemný pohled jinak by mě asi nenesli mezi lidi.....Ale co to!!!ON sedí na lavečce na nádraží a smutně hledí před sebe.Proč není ve vlaku???Nemohl se stihnout tak rychle vrátit a navíc,vlak nesměl nikdo opustit!Tak co dělá tady???A pak se podívá směrem kde ležím já.Když si mě všimne,ihned vyskočí a přiběhne ke mě.Svalí se za mnou na zem a začne mě objímat.Všude je spousta krve....Ještě pořád cítím jeho dotek a slzy,ktere se mu objevili na tvaři."PROČ??Proč jsi to udělala???""...protože tě miluju...." ale tohle on už neuslyší...V dálce slyším sanitku..."Deny proč jsi mě opustila??Já tu zůstal kvůli tobě!!Neodjel jsem,protože jsem si uvědomil,že tebe miluju víc než ji!!Čekal jsem tu na tebe,abyhc ti to mohl říct a my by jsme byli spolu!!Deny!!Nesmíš mě opustit!!PROSÍÍM!!!! "Neeee!!!!To není možné!!!On nechtěl odjet?!?Zůstal tu!!!Aby jsme mohli být spolu!!On mě miluje!!Ale už ho ani neslyším...NE!!!Já už nechci zemřít!!ne ted!!Ale je pozdě...Má duše už jde pomalu pryč z těla...Vidím ho jak mě stale objímá ale já už tam nejsem.Proč jsem nezemřela hned po nárazu??Proč jsem musela ještě žít a vyslechnout si to?Sanitka už přijela.Ale je už příliš pozdě.On jede se mnou.Já nás pořád sleduju.Pak si konečně všimne dopisu,který mi trčí z kapsy.Na obálce je napsano jeho jmeno.Vidím,jak se mu třepou ruce a z očí se mu valí další slzy.Pomalu ho otevře a čte:

Nikdy jsem nemilovala nikoho tak jako tebe.Byla jsem kvůli tobě strašně neštastná a trapila jsem se moc!!Ale největší bolest pro mě byla,když jsi mi přijel říct,že se stěhuješ za svojí láskou.Vlastně,mrtvá jsme byla už v tu chvíli,co jsi mi to řekl.Asi sis to neuvědomoval,ale bylo to prostě to nejhorší.Pamatuješ si ještě na má poslední slova?Ano,už v tu chvíli jsem věděla co udělám.Prostě bych nemohla žít s vědomím,že tě už nikdy neuvidím a že někoho miluješ.Bud štastný a vzpomínej na mě jen v tom dobrém.MILUJI TĚ


Položil dopis,podíval se na mě a opět mu vytryskli slzy."Ale vždyt já tě taky miluju!!A strašně moc lituju toho,že jsme ti to neřekl dřív!!Ale prostě jsme si to uvědomil až ted!!To já můžu za tvou smrt!!"Náhle se mu vybavilo....pamautješ si ještě na má posledni slova??.....ano,přijdu tě doprovosit.Budu před vlakem....On ví,že už nejsem ve svém těle,proto taky,když mu t v sanitce oznámí,ihned chce jít pryč.Vystoupí a běží a běží...na místo,kde jsme se spolu bavili naposled.Proklíná ten den,kdy se za mnou rozhodl přijet!Proklíná všechno,co mi řekl a prosí Boha at vrátí čas!!Nic by se nestalo!!jenže on si uvědomí,že je příliš pozdě a čas už nikdy nevrátíš....