Láska a za jen láska

Zlomil jsi mi křídla, tak se mě neptej, proč chodím po zemi.

Zapoměň, zapomeň, řekne se lehce, ale mé srdce nemůže, nechce...

Když nemáš to, co miluješ, miluj to, co máš.

Ty trpíš z neopětované lásky k osobě, kterou miluješ

a někdo jiný trpí pro tvou lásku, kterou nemůže mít.

Když přijde příležitost, člověk by se jí měl chytit a nepustit.

Když však přijde láska, člověk by měl vědět, kdy ji nechat jít dál.

Když máš lásku, nevnímáš bolest.

Když ji ztratíš, bolest tě zabíjí.

A když si ji ztralil úplně, tak tvé bolavé srdce už netluče...

Autor: Katuska_15 v 13:47 | | Komentáře

Až tě opustí ten, kohos miloval,

až tě opustí ten, za koho bys život dal,

až tě opustí celý svět, tak poznáš co je to láska a co pro ni musíš vytrpět!

Jak šťasten byl, kdo miloval, než svoji lásku ztratil.

Pak rád by za ni život dal, jen kdyby mu ji osud vrátil!

Láska je bolest, zklamání, někdy i smutek zahání.

Jen jednu nevýhodu má, že na ni musejí být dva.

Jen ten kdo miluje, přeje milované osobě štěstí,

i kdyby ho našla v jiném náručí!

Zeptal ses mě co bylo špatně,

usmála jsem se a řekla NIC...

poté jsem se otočila a zešeptala VŠECHNO

Zlomil jsi mi křídla, tak se neptej, proč chodím po zemi!

Zapomeň....Zapomeň....řekne se lehce, ale mé srdce nemůže, nechce...

Autor: Katuska_15 v 18:18 | | Komentáře

Byl pro mě vším, to on si mně všim.

Mně se líbil už dlouho, ale myslela jsem, že bude mít někoho.

Pak ale najednou jsme se přitulili a pořád jsme se na sebe usmívali.

Vzpomínám, když jsme se poprvé obejmuli a poté v nečekané vteřině i políbili.

Jenže to už je pouhá vzpomínka, nepomůže nám už ani "abraka".

Byla jsem po jeho polibku v sedmém nebi, ale už jsem zpátky tady!

Už spolu nejsme, ale pořád má oči krásné.

Chtěla bych ho zpátky, dělají se mi bez něj vrásky.

S ním jsem byla usměvavější, teď mě ale jeho pohled ničí.

Toužím po něm stále, vypadal tak skvěle.

Slzy mi s ním byly tak vzdálené, ale po tom co řek jsou běžné.

Ještě že mám tak skvělou kámošku, to ona mi vrátila správný pohled na lásku.

Autor: Katuska_15 v 18:12 | | Komentáře

Jsi můj andílek, jsi moje touha.

Miluji tě, jsou ale jen slova pouhá.

To co k tobě cítím na to slova nestačí, snad i jako důkaz lásky moje tělo postačí.

Budu tě hýčkat, líbat i hladit, navždy už budem k sobě ladit.

Jsi to co celý život chci mít, tak pojď, jdem si naše přání vyplnit.

Miluji tě broučku!

Autor: Katuska_15 v 18:10 | | Komentáře

Stmívá se a večer tiše bubnuje ukolébavku do vánku.

Šeří se a sen vtančí duši do spánku.

Noc chřadne a měsíc shůry zaťal pěst, hrdý hlídač temné oblohy.

Zem bledne třpytem hvězd životodárné polohy.

Jako zázrak obdivuji krásnou vesmíru,

běh noci a duše, běh času, chléb života.

Někdy, když ráno otevřu oči, realita buší do víček.

Chci se vrátit zpátky do mysli, tam do snu.

Prosím na kolenou o okamžik návratu, k tichému jezeru, k mládenci, polibku,

do svého nitra, čisté duše, svěžího těla.

Mučím touhu na skřipci, sen kamsi uprchl, říše fantazie ho spolkla, zapila jezerem,

usne s mládencem jako dva oříšky a sladkou smetanu šlehanou z krásné chvíle.

Zbyl jen podnos prchavých vzpomínek.

Autor: Katuska_15 v 17:22 | | Komentáře

Chci být umělcem a namalovat Tě.

Chci být Tvým kouzlem, co tě očaruje.

Chci být slovem, co Tvá ústa opouští.

Chci být sluncem, co Tě ráno probouzí

Ty víš.......že tě miluju Tvá......

Autor: Katuska_15 v 17:20 | | Komentáře

Vzpomínám na náš pohled,

byl tak dlouhý.

Nemělí jsme nad sebou dohled,

zamilovali jsme se na okamžik pouhý.

Zamilovanost stále trvá,

my ale nejsem spolu.

Já byla tvá prvá,

ty sedíš stále sám u stolu.

Čekáš na mě,

já ale nepřijdu tam.

Jsi opravdu na dně,

já špatné svědomí mám.

V ruce krčím fotku tvou,

po tvářích tečou mi slzy,

stále přemýšlím o nás dvou,

vše se stalo tak brzy.

Kéž by to šlo vrátit zpět,

v ruce žiletku svírám,

uvadám jako květ,

pomalu umírám.

Vzpomínám na tebe,

na všechny časy,

už nikdy nebudem vedle sebe,

už neuvidím žádné krásy.

Věř, že jsem tě měla ráda,

byla to ode mne zrada,

ty ale život svůj opatruj!

Autor: Katuska_15 v 17:08 | | Komentáře

Vzal jsi mi radost, naději, lásku,

dal jsi naše jediné, sladké štěstí v sázku.

Vzal jsi mi sílu sbohem Ti dát,

nechal jsi zraněné srdce mé tát.

Dal jsi mi slzy, zoufalství, pláč,

vím, že mě dobře od těch dob znáš.

Vzal jsi mi úsměvy a šťastnou tvář,

život je krutý a bezcitný lhář.

Dal jsi mi vzpomínku na krásné chvíli,

ušel jsi od těch dob dlouhé tři míle.

Jdu cestou k rozcestí zapomnění,

v lásku se neštěstí nepromění.

Autor: Katuska_15 v 17:04 | | Komentáře

Nechal jsi za sebou jen stín a pronikavou vůni kopretin

a vzdušné zámky co se lehko zboří,

ze svíček zapalený dým

a srdce, které touhou hoří,

touhou být Ti vším.

Nechal jsi za sebou jen zapomnění a vzpomínek pár,

těch co už vítr odfoukal.

Autor: Katuska_15 v 17:01 | | Komentáře

Jak krůpěj rosy na trávě se skví,

smutný pláč po líci stéká,

vzacná láska ve mně spí.

Nebe se už smráká,

barva růží bledne,

chladná bude noc,

vítr, když se zvedne,

opuštěné srdce volá o pomoc.

Ticho všude kolem,

jen vítr si hvízdá,

zmatené ticho opouští ta místa,

vrací se do skal,

aby tam už navždy zůstal.

Autor: Katuska_15 v 16:59 | | Komentáře