Sen
Stmívá se a večer tiše bubnuje ukolébavku do vánku.
Šeří se a sen vtančí duši do spánku.
Noc chřadne a měsíc shůry zaťal pěst, hrdý hlídač temné oblohy.
Zem bledne třpytem hvězd životodárné polohy.
Jako zázrak obdivuji krásnou vesmíru,
běh noci a duše, běh času, chléb života.
Někdy, když ráno otevřu oči, realita buší do víček.
Chci se vrátit zpátky do mysli, tam do snu.
Prosím na kolenou o okamžik návratu, k tichému jezeru, k mládenci, polibku,
do svého nitra, čisté duše, svěžího těla.
Mučím touhu na skřipci, sen kamsi uprchl, říše fantazie ho spolkla, zapila jezerem,
usne s mládencem jako dva oříšky a sladkou smetanu šlehanou z krásné chvíle.
Zbyl jen podnos prchavých vzpomínek.
