má lásko.........
 vím, že o lásku, o tu musíš umět bojovat. Sama proklínám čas, jež s Tebou nemůžu trávit, ač jsou to jen zlomky sekundy. Někdy si mezi lidmi připadám tak trošku cizí, když mi nestojíš po mém boku.
Láska, vždyť je to schopnost milovat toho druhého člověka víc než sebe. Schopnost dát se opojit láskou jako umělec svými nápady. Ano, láska je krásný cit, který chce každý poznat a mít. Láska je krásný cit, o kterém každý touží a ten kdo ji nepoznal, ten nechť se souží. A ten kdo ji má, už k štěstí nic nepotřebuje.
Milovat neznamená jen mít rád. Milovat je věřit a pravdu znát. Milovat je odpustit a znovu podat ruce. Milovat je rozdělit duši a srdce. Dvě krásné věci skrývá duše má, jedna je láska, druhá jméno Tvé. Andílku, ty dobře víš, že Tě miluji.
Proč já Tě tak mnoho miluji, proč Tě stále v mysli mám? Proč já mám být Tvou, kéž ať to není jen pouhou hrou? Proč když jsem s Tebou, je mi tak krásně? Proč když na Tebe vzpomínám, proč když Tě spatřím, proč už nikoho nevnímám? Proč Tvé polibky mě vzrušují? - Snad proto Tě miluji. Proč Tě zlobím, když se chceš milovat, proč, když nedokážu Ti stejně odolat? Proč?
Když teď teprve chci žít pro někoho druhého, teď teprve skutečně miluji, teď je život nádherný a cenu má každý den a žádný nesmí být ztracen! Jsem vlastně jakým si plavcem na moři života a hledám svoje slunce, jemuž bych dala celý svůj život a svoje já! Já ale to "Slunce" už našla, Tebe Andílku!
Co krásnějšího může být, než jeden pro druhého žít, jen Tebe "lásko" neztratit. Když slunce večer zapadá, a zdá se mi,jak jdeme bok po boku spát, usínám s pocitem štěstí, že mě máš rád, že po mě toužíš, že je tu na světě někdo, kdo chce mě mít rád a milovat. Když Ti usínám v náručí, vždy si nechám o nás sladké sny zdát. Vždy plujeme spolu lodilo oceánu naší touhy, sami osamocení, nikdo nás tu nemůže rozdělit......miluji tě
Chtěla bych Ti napsat velké vyznání, vyznání mého srdce křehoučkého, které by si štěbetali slavíci ve větru, které by si hvězdy špitali v posledním zlomku noci. Chtěla bych Ti napsat takové vyznání, jež by bylo i pro ty kapky deště, jež stékaly po našich nahých tělech. Chtěla bych naspat vyznání pro Tebe, po kterém by se Tvé srdce láskou rozbušilo.
Miluji Tě, Andílku mého nebe! Líbám Tě na Tvé rtíky, na obě víčka.... jako je koráb připoután k molu, jako je s ohněm spojen dým, budu já s Tebou, budeme spolu, Ty jsi má láska, já zas ta Tvoje. Jako je rosa vpita do země, jako tráva roste u řeky, budu já s Tebou, dneska i zítra, budeme spolu na věky. Kvítek miluje háj, andělíček ráj, ptáček nebe a já? Já jen a jen Tebe. Král má svou korunu, anděl nebe a já? Já mám jen Tebe

Nemusíme dělat velká gesta,stačí jedno pohlazení.Na co velký dům,když ho nemůžete vyplnit?Velké věci se skládají z malých gest.Velká láska vzniká z nesmělých citů.Právě pro tohle všechno nám ke štěstí stačí dvě obyčejná slůvka:Miluji Tě.......jsi pro mě jediný......