Miláčku, podívej se, malé poupě, růže květ.
Nikdy bych nevěřila, oč krásnější je svět,
když smím líbat Tvé rty, nosánek, tváře,
když v Tvých očích objeví se sluneční záře.
Nikdy dřív jsem nepoznala takovou lásku,
nikdy jsem nevydala tak snadno srdce v sázku.
Však neboj, ani v nejmenším nelituji toho,
s Tebou prožila jsem za pár dní krásných chvil mnoho.
Když schoulím se plaše do Tvého náručí,
Tvé paže mě chrání, dávají mi bezpečí.
Svými polibky mé slzy zakrýváš,
bolestnou slanou vodu do moře posíláš.
Tvé rty neumí jinak než se na mě smát.
Ony ví, jak polibky utišit můj hlad.
Ty odháníš pryč mou bolest, strach i hněv
a kapky slz měníš na šťastný úsměv.
Jsem v Tvých dlaních jako loutka panenky,
vidím Ti v očích slunce, hvězdy, jiskérky.
Vychutnávám si Tvá pohlazení,
pro mé tělo nic krásnějšího není.
Nevím, proč jsi za mnou přišel, jaké máš důvody.
Jedno vím jistě, smíš zbavit mě svobody.
Znám Tě jen krátce, však po sto roků
chci s Tebou žít, být navždy po Tvém boku