miláčku.....

Večer je tak prázdný když láska schází víc než vydržet se dá,usnout do krásných snů je jen přání,když dotek tvůj vzdálený v myšlenkách tak blízký se zdá a před očima vidím stále jen tvář tvou,vteřina za vteřinou pomalu jak den za dnem jdou a já přeji si jen,ať už to všechno skončí a jsme spolu.....S Tebou se chci na nebe dívat
a krásné hvězdy počítat.Jsou tu jen pro nás dva a chcou se na nás dívat. Svítí nám na cestu,svítí a chrání..
Nic za to nechcou jsou za to rády.....Já miluji hvězdy, ale bez tebe nejsou má lásko nic..
Každý okamžik s Tebou je velice drahý a teď jsem si jistá, jsi pro mě ten pravý.....tak to je a tak to bude
dokud mé srdce pro Tebe tlouci bude. Držet Tě za ruku a jen tak se projít, bez úmyslu někam dojít
Topit se v Tvých očích bez možnosti záchrany, ztratit všechny zábrany.....
pozorovat duhu , Sledovat padající kapky nebo noční oblohu, teď bez Tebe se cítím jako květina
co potřebuje vodu, jako jabloň bez plodů......jsi má láska a já to víím..... bez tebe život svůj si představit už neumím....Není hezčí potěšení než lásky-plné pohlazení, není lepší věc než ti ve všem vyhovět a čekat něhu,
probuzení ale klidně jen Tvá slova co rozzáří moje oči i když všechny hvězdy zhasly,jiskry z očí vyletí naplní se sladké snění a probuzení o půlnoci kdy se zahledím a pošeptám ti:Miluju tě
Chybíš mi čím dál víc,už nepláču,ale mám stále mokrou líc. Miláčku je mi líto,že sám se probouzíš,že sám usínáš. Poránu,já nikde,oči mhouříš a v noci sny o mě máš.Vteřina bez Tebe je pro mě jako kdybych
nemohla dýchat,minuta jako bych přestala nadobrou vnímat. Hodina bez Tebe je jako zlý sen,proto se těším
až bude den.... Den bez Tvé přítomnosti je jako pohroma a týden?...bloudím sama jako duše bez těla!
Chci Tě líbat,chci s Tebou se smát,chci Ti všechno co si přeješ k nohám dát. Hlavně Ti s radostí dám sebe,lásko má jediná,já miluji jen Tebe. být bez Tebe?To radši nežít... Chci abys věděl,že na Tebe myslím bez přestání, však to co se skrývá v srdci.....vidět není. Těším se na den až spolu budem... Srdce naše se opět rozbuší,...chybíš mi tu, já tě tu nevidím, tvá něžná slůvka...neslyším. tvá krásnou vůni necítím, snad v čase se nemílí.
Je to už dávno, kdy jsi mi napsal první řádky
a já se tehdy propadla do pohádky.
Opět jsem byla ženou snivou, toužící,
možná i zamilovanou....
Tvá slovíčka na mě měla kouzelný vliv
a já měla zas po nocích o čem snít.
Avšak toužila jsem po jediném -
abych se ti mohla do očí podívat,
na okamžik stisknout ti dlan a vidět tě usmívat.
Slyšet tvůj hlas, jak říká: Tak to jsem já.
Jednu kávu společně pít a pak se jako dva známí rozejít -
pokud by nebylo něco víc....z toho bláznivého setkání vyklubala se láska.....