Podzimním rybníkům voda teď schází,
promrzlí rybáři odchází z hrází.
A listy padají tiše jak vrazi.
Koně se ženou do tepla stájí
v závojích mlhy..snad se jen zdají,
létají jiskry od podkůvek.
Já čekám pár Tvých hebkých slůvek,
jenž zahřála by zkřehlé cosi,
co každý ve své hrudi nosí.
Choulím se v Tebe
jak babí léto do podzima,
jež vlákna svoje napíná...
Svázáni tou nití
prožijeme vlnobití
rozpaků v milování
při úplňku!
Tak pojd´!
Vzepřem se pověrám!
Už proudem pokory
z hlubiny vyvěrám...
kaju se v bezbarvém tichu
svého hříchu...
Toužím být schoulená...
u tebe v objetí!
Ta chvíle at´ trvá
nejmíň půl století!
Jsme lásky oběti...
poprvé...
podruhé...
potřetí.....