Jednoho dne jsem potkala anděla,
Neřekl to, ale já to velmi dobře věděla.
Když se dotkly naše ruce,
Zahřál tím i mé srdce.

Jeho oči vidím pořád před sebou,
Jeho úsměvy mne dopředu vedou.
Anděl se usmál a já nevěděla, co říci mám,
Vypadal, že už nechce být nikdy sám.

Vzal mne sebou do nebe a snad mě nepustí,
Chvíli jsem se bála, tak čekal než mě strach opustí.
Ač bez křídel, je andělem a v očích má svatozář,
Když si na něho vzpomenu, rozjasní se úsměvem moje tvář.

Viděla jsem slunce, měsíc i hvězdy,
Poznala jsem špatné i dobré cesty.
Viděla jsem svět, jeho krásu i špínu,
Však anděla jsem potkávala jen ve snu.

Najednou vím, že to není žádný noční zázrak,
Slunce svítí, vítr odvál černý mrak.
Anděl přiletěl, pohladil a objal,
Přála jsem si, aby mne miloval.

Dívala jsem se do dálky, dívala se všude kam šlo,
Vypadá to, že si mě štěstí samo našlo.
Anděl znenadání přiletěl,
Přiletěl, protože mě vidět chtěl.

Já smutná slečna sedávala tiše a s pokorou,
Hledala jsem, kdo by mohl být mou oporou.
Hledala jsem dlouho, už jsem to chtěla vzdát,
Začala se samoty prokleté bát.

Procházela jsem se smutnou tmou,
Náhle se anděl objevil přede mnou.
Objevil se v dálce a přišel až k smutné slečně,
Která na zázrak čekala jen věčně.

Anděl pochopil a za ruku ji vzal,
Do srdce ji lásku dal.
Smutná slečna našla světlo v jeho náruči,
Poslouchá, co ji láska poručí.

Má ráda, už to ví,
Jen má strach, co bude dál, život ji to nepoví.
Má strach, aby anděl neuletěl pryč,
Aby ji nezanechal po sobě jen vzpomínek klíč....