Tvoje oči nemůžu zapomenout. Mám je vypálené do duše jako znamení toho, že k sobě patříme - tenkrát, když jsme byli spolu, i dnes, když jsme každý jinde a žijeme dva tak rozdílné životy. Ale osud je mocný a já věřím stále zoufaleji, že se jednou naše životy sejdou a spojí v jeden. Pak konečně budu moci říct, že jsem opravdu šťastná, i kdyby ten život měl trvat třeba jen jedinou vteřinu...