Byl jsi tak daleko, vzdálený na míle
a já nevěděla, že vůbec jsi,
že mohou existovat takové chvíle,
co rozehrají srdeční klávesy…

Neměla jsem tušení,
že jsou lidé jako já,
jimž chybí slz osušení,
jimž duše sos volá…

Byl jsi tak daleko, za spoustou čar
a já zas tu, usínajíc temně,
s nesplnitelnou vizí…

Ale ty ses přiblížil,
jako hvězda, co dotkne se země,
ale nezmizí
a dál vysílá svůj žár…

A je čím dál blíž,
září stále více,
až je to nemožné,
k zbláznění,
pomalu klesá níž
a hledá hranice…

Však nenachází…

Ať je noc či den,
ať hluk ticho doprovází,
ať jsem zahalená nebo nahá,
ať fouká vítr nebo vánek jen,
tohle do nekonečna sahá…

Až tam, kde se protíná
nebe s vesmírem,
kde slunce nám zatíná
paprsky do dlaní,
kde štěstí si vzájemně
rozléváme po skráni
a hvězda se dotýká
rozpálené země…

Dáváš mi toho tolik,
že Ti nemám jak poděkovat…

Jsi ten můj
nejcennější dar,
ničím nenahraditelný,

Natrhala jsem
něhu
ze tvých řas
věneček polibků
k tomu

Naplnili jsme
džbán
milování vzdechů
pro okamžik
román

Ona a On
zanikly
v jediný tón

Chci běžet za Tebou,
jako kapka medu z těla vos,
jako ten nejmenší stín
ouška jehly s tenkou nití,
poběžím za Tebou,
zabořím do Tebe svůj nos,
můj pavouk tká vlákna pavučin
přímo ke Tvé síti…

Chci běžet za Tebou,
jako déšť, co květy skrápí,
jako zrnka prachu větrem ustlaná,
jako chomáč v bílém mlhavu,
poběžím za Tebou,
zkontroluji, jestli se pořád usmíváš
a nic Tě netrápí,
moje lodička po prameni poslaná
doplouvá k Tvému přístavu…

Chci běžet za Tebou,
jako pára, co stoupá výš,
jako anděl, co dočkal se spásy
a prahne po spojení dvou retů,
poběžím za Tebou,
podívám se, jak poklidně spíš
a spočítám Ti všechny řasy,
moje papírová vlaštovka
přistává u Tvého parapetu…

Chci běžet za Tebou,
jako pírko ptáků v předjaří,
jako tikot hodin ve škále tich,
co ruší jen srdeční tluk,
poběžím za Tebou,
pohladím Tě po tváři
a řeknu Ti všechno,
co jsem ještě nestihla,
třepot mých křídel motýlích
jde slyšet až u Tvých luk…

Chci běžet za Tebou,
jako konečky nervů v týlu,
jako tok, co vymílá břehy spár,
poběžím za Tebou
podle citu, co ve mně zavolá,
dotknu se aspoň pohledem
a zdvojnásobím třecí sílu,
oheň z mých oddechů plápolá
a u Tebe vzniká požár…

Chci běžet za Tebou

Jak dobře mi s tebou je to asi víš,
každou chvilku si do svého srdce uschovám.
Ani jsem netušila že snadno mou lásku ulovíš,
na přítomnost tvou se strašně moc těšívám.
Nejsi-li se mnou vůbec nic mně nebaví,
já nedokážu na nic jen na tebe myslet.
Jen tvé milé slovo mé obavy roztaví,
chci s tebou naše životy ve všem sdílet.
Když jsi se mnou nic jiného nevnímám,
chtěla bych ti dát celý svět.
Jen tebe stále ve své mysli objímám,
pro mně jsi ty ten nejnádhernější květ.

Jsi mou osobní drogou,
co bodám do svých žil.
Já dopuju se tebou,
s každou ze společných chvil.

Jsi mým osobním opiátem,
co ovlivňuje myšlení.
Tím,co mě táhne životem
a mé potřeby vyplní.

Jsi mou drogou lásky,
co vybarví mi svět.
Tím,kdo strhává masky
a dává smysl vět.

Jsi mou osobní potřebou,
co překlenula důvěry most.
Teď já se stávám závislou
a stále nemám dost.

Smutek odezněl do dalekého úskalí,
samota odplavala jak divoká řeka,
už jsme tu spolu první zimu přečkali
a další nádherné období nás čeká…

Do jehličí halí se snítky modřínů,
beruška už jen poslední chvilku dříme,
já se k Tobě jak housenka přivinu
a do listů se společně zakuklíme…

Kočičky oblékají větve nahých jív,
pomněnky se k nebi prosebně stáčí,
pojď schováme se pod koruny dřív
než nás chladné kapky deště promáčí…

Smetánky čechrají své žluté kadeře,
penízek rolní rozsypává váček zlaťáků,
pojď vystoupáme výš až k horní sféře
a budeme obkreslovat dráhy letu ptáků…

Jaro pestře barví pole, luky, stráně,
každý kout zahalen je v jiném kroji,
slunce svítí a stíny propletou své dlaně
a dvě duše v jednu nám se spojí…

Bylinám kroutí se přeplněný oddenek,
že puknou už za chvíli rozpačitě
a já Ti pak v závoji krásných myšlenek
budu šeptat slova…Nepustím Tě…
Zůstaň tu…
Miluji Tě…
Můžeš se o mě
kdykoliv opřít,
mám sílu…

ted už obrovskou...

Jsem jako smyslů zbavená,
myslím na svého anděla.
Sestoupil ke mně z nebeských výšin,
rozmlouvá se mnou na zemi,
miluji Tě stále víc,
ty můj Anděli jediný.
Chvěji se rozpaky,
vzhlížím k tobě z pod víčka,
jsem tvoje jarní kytička.
Mám ráda tvoji plachou tvář,
krásný úsměv, očí zář.
Jsem s tebou poutem spojená,
jsi má duševní proměna.
Andílku, sviť pro mne na zemi,
ať štěstí a láska mou duši odmění.

Toužím po Tvém vyznání,
co bys říkal našemu líbání?
Toužím po Tvém srdci,
láska nejkrásnější je přeci.
Toužím po Tvém citu,
dopřej mi ho při úsvitu.
Toužím po Tvém polibku,
prosím ať rovná se násobku.
Toužím po Tvém těle,
miluj mě něžně i vřele.
Toužím po Tvé lásce,
poddejme ...

Nic nežádám
Nic neprosím
Nic nečekám

Jen sním...s ním

Počítám nádechy
Počítám výdechy
S dlaní na srdci

Usínám spíš...u mne spíš

Nic nežádám
Nic neprosím
Nic nečekám

Jen s ním...sním

Můžeš mě miláčku zahřát?
Studí mě slova přání nesplněných.
Kus sebe Ti dám už napořád,
necháme se unášet, jako lońský sníh.
Okouzlím Tě svým pohledem
a ukonejším svou touhou.
Lžou ti co tvrdí,
že spolu to nesvedem,
Vždyť staráš se o mě s
láskou i něhou.

Nemůžu žádat zimu,aby
nechala žít růže.
Nemůžu žádat třešeň,
aby plodila jablka.
Láska sladká i hořká
pokaždé být může.
A bolest lásky
nevyřeší ani zápalka!

Ale vim co můžu,
lásku svou Ti dát.
A nemusíš se bát,
já nechci se Ti
jenom zdát!

Láska, to je počasí,
vítr, déšť i sluníčko,
neustále mění se
jako tvoje srdíčko.

Jeden den je svit a žár,
druhý řádí vichřice.
Pak zas spadne vloček pár,
to se smutní nejvíce.

Když nepokoj ustane,
ptáci začnou zpívat.
Jen láksa tu zůstane,
smutek začne dřímat!
 miluju,když svítí slunce....

Ležíme jak lžičky
sbalené krásně v sobě
ty ležíš ve mně
a já ležím v tobě.
Ležíš na loži
tak krásně sametový
to pohled je pro bohy
kůže světlá mramorová.
A já líbám krček tvůj
a polibky tě pálí
protože vrtíš se..
a dlaně by se smály
kdyby ústa měli
mé polibky by právě teď se chvěly
na tvém krásném bžíšku
kam by posazeny býti chtěly.

Ležíme v sobě a naše těla
horká, měkká a do růžova
klín v klínu
a tlapky kolem sebe
na bříšku mám horko
a na zádech mě zebe
tak prosím otoč si mě rychle
jak lžičku v šálku čaje
a propůjč pár polibků na chvilinku
by líbali má záda
a protože víš kde i já to ráda
nebudeš muset hledat dlouho
kde všechny skončí
než se naší touhou
lžičky otočí čely k sobě
by líbat jsme se mohli
a topit ve svých pohledech
ty ve mně a já v tobě.

Ležíš schoulený jak ptáče
na hnízdě ze suché trávy
jak všechna ptáčata to mají rády
a drží se jak klíště
kolem mého krku
by lásku ty jsi pil ze rtů mých
a pohled tvůj by říkal
„I ty napij se
a do sytosti
já lásky své
mám pro tebe vždy dosti“
A oči tvé se smějí
milovat se chceš
jen nevím jestli i lžičky
když v šálku čokolády jsou to chtějí.

Děkuji Ti
za tvůj úsměv,
co na srdci mě hladí.
Děkuji Ti
za tvé oči,
za pohled který svádí.
Děkuji Ti
za tvou něhu,
a za dotyky,které znám.
Děkuji Ti
lásko moje,
děkuji Ti,že tě mám!!!!

Už nečekám na soumrak,
až se měsíc barví doběla,
obloha tmavší má svou líc
a pár hvězd dolů letí,
mám totiž všechno,
co jsem kdy najít chtěla
a daleko…daleko víc…
víc než bych měla ponětí...

Už nečekám na soumrak,
až se měsíc k zemi sklání,
obloha nocí jemně šustí
a pár hvězd odloupává ze zemské zádi,
protože mi štěstí dřímá v dlaních
a já ho nikdy nepustím,
nikomu nepůjčím,
jen dotek Tvůj ho něžně hladí…

Už nečekám na soumrak,
až se měsíc k oknům napíná,
obloha převléká do temnoty
a pár hvězd svým žárem nesvítí,
protože už spadla ta jediná,
obrátila naše životy
a protkala je stříbřitou nití,
souzněním…

Už nečekám na soumrak,
až měsíc bílým svitem zavání,
obloha dokonává svoje dílo
a pár hvězd se odlepuje z nebe,
protože to největší přání
se mi už vyplnilo…

Mám Tebe…

a nesmírně si toho vážím :-*

jen pro tvé modré oči...
Políbit tak ohníčky v Tvých očích
jarním sluncem roztěkané.
Jsi tak blízko, že bych mohla chytit
Tvou slzu-po tváři skane.

Možná že pro mne...
prosím o lásku....
prosím miluj mně

Je to láska,
ale jiná.
Nedotknutelná,
neuskutečnitelná
a přesto opětovaná.

Milujem se.
Ne platonicky.
My se totiž máme,
ale jinak
- jenom částečně.

Víme, jak to je,
a že se to nikdy nezmění..
naše láska je věčná...

Já nemůžu slíbit, že naše láska bude pořád jen sladká, ale můžu slíbit, že máš celé mé srdce!

Znovu, nejméně už po tisící
vnímám Tvé tělo, jak hřeje,
zase ty krásné ledy bortící
jimiž láska nám víc a víc spěje…

…vždycky víš, jak na mě… miláčku.

Tvoje polibky celou mne halí,
mám až z toho malé závratě,
proud vášně z mazlení se valí,
nikdo nekočíruje, nejsou opratě…

…opět jsem Ti podlehla… můj ďáblíku.

Nahá a plně Tobě oddaná ležím,
Tebou celičká hýčkat se nechám,
pak oplátkou Tvé chloupky zježím,
v tomhle víš, že vážně nespěchám…

…byla slast ochutnávat Tě všude… andílku.

Tvá vášeň, ani ta má nezná krotkost,
beze všech zábran nádherné milování
pouští jejich hravost, zároveň divokost,
co spolu se rády perou, ale nikdy neodhání…

…bylo to, jako vždy, nádherné… ty můj broučínku :-*

Jsi jasné světlo, skoro
v temné noci.
Jsi první pomoc
ve zničeném srdci!
Jsi mých něžných
snů princ...
Jsi mé lásky
ukrutná síla.
Jsi červánek
na nebi plující.
Jsi noční hvězda
neustále zářící.
Jsi jasné světlo
v temnotě.
Jsi srdce držící
při životě!
Jsi dokonalé
stvoření.
Jsi anděl
můj jediný!

Opět Tě hladím po tváři,
Nevadí, že jsi nyní papírový.
I ta fotka mé oči rozzáří,
Též srdce mé si v klidu hoví.

Oči se nemohou vynadívat,
Na tolik mužské krásy.
Kdyby mohly, začnou zpívat,
Pro tyhle zlaté časy.

A pak mi pošleš pár jakýchsi vět,
A mě je krásněji než krásně.
Proč už uběhlo tolik měsíců?
vím proč ti ted posílám básně..

Někdy mi dáváš city po kapkách rosy,
Musím luštit z nich.
Přesto vím, že tvé srdce to mé také nosí,
Ani já neměnila bych.

Jsi můj tajný ostrov pokladů,
Hodlám Tě komplet vyloupit.
Nehledej v tom žádnou záhadu,
Cítím lásku, co nelze vykoupit..

Ono se říká, že méně je více,
Tak tedy já chci skoro nic.
Jen úsměv ve tvaru půlměsíce,
A kousek světa bez hranic

Přichází štěstí,
slunce rozhazuje loknami svými
po klidné hladině rybníka,
vodoměrky skáčou útrobími
a ve mně
se svět nádherou zajíká…

…a za to můžu děkovat jedině Tobě…

Na větvích se lesknou pírka ptáků,
když vánek nasládlým pylem hostí
ta hejna už opilých čmeláků
a já přemýšlím,
jestli je to opravdu skutečností…

…však jsem si jistá, že sen to není…

tvé malinkaté vlásky Ti vplétám do květů třešňových,
na kmeny kreslím odraz nás dvou,
sbírám Tvůj úsměv do lastur perlových
a hledám způsob,
jak vyjádřit tu radost svou…

…ale ty ji tu určitě cítíš…

Peřina červánků už je hluboká,
vychází hvězdy…z temných břehů,
měsíc si pařížské modře loká
a já hltám
Tvé oči, vůni, dech a něhu…

…a vždycky budu mít žízeň…

Dotýkáš se mě…na samotných koncích těla,
obloha nám ticho po kouskách rozdává
a já jen poslouchám…tep v objetí anděla…
čas zkrásnil…
jsme si bližší…štěstí zůstává…

…a když ho budeme
oba dva opatrovat,

tak neodejde…

Jak je krásná ta jarní noc
stojím tu a chci abys byl vedle mě
mám plno snů až se se mnou točí země
jakou má ta jarní noc moc

dívám se na měsíc a vidím jak svítí
ty spíš tam a ani nevíš co se děje
najednou hvězda se ku zemi řítí
já píseň si zpívám a srdce se mi chvěje

odcházím domů a vím že tu nebudeš
přesto se těším až ulehnu spát
jen ve snu se mi ty můj broušínku zjevuješ
pak nechci nikdy se vzbudit a vstát

doufám že se mé sny bry vyplní
a budu se těšit až budu je žít
sny kde dva společně láskou svou cestují
ty a já pojďme tam kde budem se ctít

O černě hvězdné noci
v třpytivém jaru nespím
neb o hvězdách přemítám
která svítí kvůli nám
inu nechť kterákoliv
zář máme v srdcích
nezapomenutelně plamennou
osudem samozřejmě danou.

Měsíc se směje v srpku velebném
tam někde v dáli sladce spíš
kde větřík polibky mé přenáší
lásce hvězdami zpečetěné.

Nechť při probuzení
spadne ti jiskra do oka
z ohně planoucího srdce
v přestrojení vlahé rosy
ať nezapomeneš v té dáli
na náš osud hvězdami určený.

Je temná noc,
hvězd svit se skryl,
já miluji moc,
já znám ten cit.

Rozumem brzděné,
bývalo srdce mé,
teď už však vím,
ke komu patřím.

Láskou se maluje,
láska je ohnivá,
mé srdce miluje,
Ty jsi ten pravý...
ty jsi láska má..

tak dobrou noc
a ať se ti v okamžení
dostaví krásné snění
o ranním pohlazení
co třeba ve skutečné se změní.
ráno se vzbudíš a tam budu já
má ruka na tvé tváři říká
jsem tu na to ať si zvyká
a budu tady stále
dokud budeš ty si přát
a až budem tančit v sále
pošeptám ti miluji tě

Utíkej do snů,
už sladce spi,
snad krásný sen se Ti bude zdát.

Vzkaž mému srdci,
i když to ví,
že u Tebe zůstane napořád...

Usínám má lásko
se tvým jménem na rtech.
Do tmy mi tu svítí
záře ze tvých očí.
Ve vlasech tvá dlaň
mě rozněžněně víská.
Touhou se mi hlava točí
a moc,moc se mi stýská!

Pomalu už usínám, Tebe já v srdíčku mám, Tebe, moje zlatíčko, Tebe, moje sluníčko, Tebe, moje lásko. Dušička se láskou chvěje a na celý svět se směje, Tvoje je mé srdíčko, Tvoje je má dušička, Ty jsi moje štěstíčko a já jsem tvoje láska....

Teď jak ve snu se cítím,
když dobrou noc ti chci přát.
Procházím tak kouzelně pohádkovou nocí,
že se mi nechce ještě jít spát.

Jak v lese, cvrliká cvrček na terase,
Měsíc jakoby opilý - slunečním paprskem,
který mu ohnivou zář propůjčil
a připoutal k Zemi.

Tu nádheru dnešní noci,
Ti na dobrou noc posílám...,
ať sny pohádkové se Ti zdají.

miluji tě andílku....

Den kdy ses narodil museli andělé plakat... nebe ztratilo to nejcennější... a Bůh to musel vědět... dal Zemi ten největší poklad, Tebe ... jeho moudrost svedla Tvou cestu s mojí. Zeptala jsem se proč právě já?

A on odpověděl: "jsi sama a plná strachu, potřebuješ v životě někoho takového... kdo je dobrý a laskavý, někoho, kdo Tě bude milovat jako Ty jeho, někdo kdo Tě podrží, když se Ti podlomí kolena, někoho kdo bude střežit Tvůj klidný spánek, někdo kdo zažene zlé noční můry, někdo kdo vysuší řeku Tvých slz... někdo kdo Tě bude milovat a chránit..

Podíval se na tebe a dodal: "To jen on, můj největší poklad"

V tu chvíli jsem se do Tebe zamilovala a miluji Tě stále více.