confused?
Nedávno jsem se snažil tak nějak shrnout mých dosavadních 27 let života a zarazil mě celkem zajímavý fakt. Ono těch 27 let totiž dokonale vystihují 3 kousky poezie, které jsem stihnul načmárat už v mých brzkých 17-ti letech.Tehdy jsem ještě nevědel, co od života chtít a očekávat. Snad to lépe vystihnu tady:
**********
Jednou večer
Obloha plná nádherných hvězd
mi nad hlavou tiše plyne.
A já přemýšlím, jaké by to asi bylo,
kdyby vše mohlo být jiné.
Smutný je osud červánků,
když noc zahalí je svou rouškou.
Tak smutný, že ani nechápu,
zda neprošli jen nějakou zkouškou.
Vždyť další den objeví se přec znovu,
jen aby na tu krátkou chvíli odhalily svou krásu.
Na tu kratičkou chviličku, než je noc opět zabije...
Ale co když jim tím vlastně přináší spásu?
Sklonnil jsem hlavu a koukal na špičky svých bot
skrze tmu omámenou rozsvícenou lampou.
V ní malinký plamínek živil jen kratičký knot
a já tak přemýšlel, že stačí jen fouknout.
Lehounký vánek čechral mi vlasy
a odváděl mé myšlenky někam dál.
Odváděl je pryč od té křehoučké krásy,
jakobych jí nějak ubližoval.
Stejně jako život mi zamyká dveře
od všech těch krás, které nechápu.
Jako by se mi snažil něco říct.
Vnímám ho, ale příliš tiše šeptá.
Jak čas plynul, začal jsem být k okolí vnímavější. Bohužel, člověk by si tolik všímat neměl. Nebo alespoň většina těch, co vidí dnešní svět optimisticky nebo na něj z nějakého důvodu nahlíží zpoza obrouček růžových brýlí by si neměla všímat. Ono totiž toliko bezpráví, lží, přetvářek či honbou za něčím přez mrtvoly si vnímavější člověk nemůže nevšimnout i několikrát za den. Nedej bůh, že prohlédne v globálnějším měřítku, kde už to všechno do sebe (ne)zapadá opravdu ve velkém a jednomu by se chtělo zvracet. Snad lépe tu:
**********
Jeden krok vedle...
Z nebe spadla slza na zkrvavenou tvář.
Kdesi padlo slovo, co vyhladilo národy.
Nevinnost se schoulila před mrtvou svatozář.
Srdce rdousí psi, už tak dost hladoví.
V dlaních život neschováš, už není jako dřív.
Posedlost se vyhoupla na vrchol priorit.
Peníze jsou moc, tak kdy už pochopíš,
že čest vzala za své a já chci v klidu žít.
Víra v bytí zhynula pod vahou zoufalství.
Kůl byl vražen jako klín do toku myšlenek.
Slepé stopy osudu teď jsou vším poselstvím.
Nebude už naděje pod hrobem z poměnek.
Teď krví v dlaních poskrvnils vše v co jsi doufat chtěl,
na kolenou chceš plazit se pro přízeň falešných.
Sám jsi kdysi býval z těch co svůj cíl v mysli měl.
Své bílé roucho jsi poskvrnil, už když ses narodil!
Pro falešné představy teď tasíš hrdě meč.
Proklet je tvůj umysl ať jakýkoli jest.
Sám sis osud předurčil, teď řeko nářku teč.
Chceš splodit další hyeny a marnit jejich křest?!
O nic lepší nežli ty, tak víru svou jim dej!
Mrtvé srdce v dědictví, co chceš jim odkázat?
Zatraceni budou! To na paměti měj!
Duše, co tě pozřela, tak zkus jí rozkázat!
Syťte si svou nenávist, nechť pozře celý svět.
Zkuste zlomit srdce, co vám se vymiká.
Nezlomte si jazyk při komolení vět,
co žadoní o slitování, když váš svět zaniká.
S malou nadějí, že přece jenom něco musí jít změnit, udělat jinak, jsem se toulal dál... Ale lidstvo samo sebe, den co den, sune hlouběji do mizérie, ze které jen těžko najde úniku. A nebavím se o globálním oteplování, hladovění v africe či jiných věcech. To jsou jenom střípky a následky toho, jak neuvěřitelně obrovská lidská demence může být. Problém jako takový bohužel tkví v přístupu jednotlivce i skupiny. Ale sám jednotlivec nic nezmůže a problém skupiny tkví v uvědomění jednotlivců. Skupina jednotlivců (snad to pochopíte) jen těžko dovolí jiné skupině něbo jednotlivcům vědomých problému přinést radikální a dokonalé řešení, pokud právě z nevědomí či neuvědomění si jako takového profituje (vezmeme-li v úvahu například funkční projekty na snadno dostupné ekologicky šetrné automobily, které zahynuly (doslova) rukou ropných magnátů).A jak se má člověk, který ví, že cesta z mizérie má sice řešení, ale nikdy nebude mít prostředky k tomu, aby bylo uskutečněno, cítit?
Tuhle berte s nadhledem a obrazně:
**********
Poselství
Uspávající smířlivost prašných cest,
neutichající nářek bloudících poutníků,
posedlost zoufalců stisknuta v pěst,
vše skloubeno v osudy našich dnů.
Človek, zrozen k životu snů,
zrazen neutichající závistí myšlenek,
s poselstvím prokletých neviditelným navenek.
Plný pochopení s děsivou ostrostí vjemů.
Přišel, aby dal světu světlo,
zrodil nové duše z chaosu nevlídných.
Pobouřen neutichajícím rykem nezasvěcených.
Však nezkažen špatností ostatních.
Neúspech v nepochopení nedal mu spát,
ustavičná hrozba něčeho zlého,
nepřicházející uspokojení bylo na něm znát,
věděl, že vysvobození nepříjde skrze něho.
Nakonec nepochopen zuřícími na výši,
zotročen bezúčelností vlastního života,
byl postaven před soud a odsouzen.
Aby jeho podstata byla zatracena.
(Věnováno Slide)
A tak nějak by se těch dosavadních 27 let dalo jednoduše shrnout na 3 stránky wordu...
