Miluji Tě... 07.Duben 2009
Pláče... ale už ne nad tím, jak se nenávidí...
Pláče... ale už ne nad tím, že neví, má-li se usmívat, nebo smutně koukat do prázna...
Pláče... pláče štěstím...
Když byla malá, snila o dni, kdy ho potká a pozná, že ON je ten, s kým bude skutečně šťastná...
Snila o dni, kdy ji vezme do náruče a jí se zastaví srdce...
Snila o dni, kdy to všechno bude moci svému princi říct...
A teď to má vše na dosah ruky...
Naučila se smát...
Naučila se mít se trošku ráda...
Naučila se nést následky za vše, co si tím, jak žila dříve, zapříničila...
Naučila se přijímat lásku od druhých a vracet jim jí dvojnásobnou...
Děkuji za každý nádherný den s Tebou...
Děkuji za každé tvé vlídné slovo...
Děkuji za každý sladký polibek od Tebe...
Děkuji za to, že to se mnou vydržíš i když jsem občas nesnesitelná...
Děkuji, že jsi tu pro mě...
Děkuji, že JSI...
MILUJI TĚ...
Štěstí nebo prázdno? 21.Březen 2009
A ona se za chvíli asi zhroutí... štěstím nebo prázdnem?
Štěstí...? 10.Březen 2009
Sedí a přemýšlí...
Je tohle to štěstí, o kterém vždy snila a které znala jen z filmů s nádherným nereálným happyendem? Je tohle to, za co chtěla vždy bojovat? Je tohle to, kvůli kterému se zas postaví na nohy a bude volně dýchat bez dalšího sebeničení?
Usmívá se...
Ach bože... usmívá se upřímně... bez přetvářky, bez falše...
Ale co když... zas ta nejistota, pochybování...
Hloupá huso, vzpamatuj se... Nemůžeš být šťastná a tohle... je jen přechodný stav...
To období si ale zkazit nenechá... i kdyby to mělo zítra skončit... i kdyby mělo být vše jinak už za hodinu... Má nárok na štěstí... stejně jako dívky ve filmech s nádherným koncem...
napsal/a: KlaRissa-a 14:34 | Link komentáře (1)
Šlape si po štěstí... 26.Únor 2009
Jaká možnost je správná? Existuje vůbec správná volba? Kde je teď, kruci, ten podělanej "přítel na telefon", když je nejvíc potřeba...
Velkoměšťák - Maloměšťák? Sejde na tom vůbec... Se kterým jí buší srdce jako kdyby jí mělo každou chvíli vyletět z hrudi... se kterým je schopna se v jednu chvíli zároveň smát i plakat.... se kterým v náručí by radši umřela a... kterej by dal víc za to, aby neumírala?
Jen nebýt tak povrchní...
Ale copak to jde... Vždyť sama vždycky chtěla být ta nejlepší... sama jen kvůli názoru ostatních denně týrá své tělo nejen cvičením... Jen kvůli zbytečnýmu názoru ostatních...
A teď má názor ostatních ovlivnit její možné štěstí? Vzdá se jisté spokojenosti pro pohrdavé pohledy ostatních nebo tu zkoušku přijme jako možnost ukončení samoty? Poslechne hlas srdce a vrátí se k tomu, ke komu vážně patří?
Kdyby jen mohla nahlédnout do budoucnosti... Co když udělá chybu, která už nepůjde vzít zpět?
Jako by nestačilo, že ubližuje sama sobě... musí ubližovat i ostatním...
A jak že to dopadne? Stále marně doufá v pomoc nějaké vyšší moci... Asi marně...
Bohužel jakousi vizi ze svého nitra má... Dopadne to tak, jako vždy... láska, která nikam nevede bude pokračovat a ten, kdo by ji nejlépe učinil šťastnou, jen kdyby se prostě vykašlala na ostatní... ten bude odsunut na vedlejší kolej...
Zase si šlape po štěstí? Ne! Pořád si šlape po štěstí...
Proměny... 21.Únor 2009
V hlavě se jí promítají obrázky, co jí den co den pomáhají vydržet to pokušení... Odhodlaně vydrží... ale skončí to vždy stejně... nechá se strhnout a zklame... zklame sebe, zklame svou víru... zklame JI... Je tak k ničemu...Nemilovaná, bez vůle, bez odhodlání, zlá... je sama...
... pochopení... 15.Únor 2009
Bavila se, tančila, smála se...
Ale uvnitř kříčela, plakala...
Nikdo si ničeho nevšiml.... Nikdo si ničeho nevšiml po celou tu hnusně dlouhou dobu...
Co jiného jí zbývá než rozdávat úsmevy na všechny strany?
Její největší sen je ještě více v nedohlednu než dříve...
Je k ničemu... Není schopna si jít za svym... Neni schopna ničeho... Je hloupá... tak moc hloupá...
Kašle vám všem na soucit... na jakoukoli lítost neni zvědavá... Chce jen trochu pochopení...
napsal/a: KlaRissa-a 17:34 | Link komentáře (0)
NIC... 09.Únor 2009
Lidi přichází a odchází...
Přátelé přichází a odchází...
Sny přichází a odchází...
Naděje přichází a odchází...
A co nám tedy zůstává, když nevěříme ani sobě samému...?
NIC... to velký hnusný NIC...
Lidi jako já jsou ale vděční i za to hloupý NIC...
... dál... 07.Únor 2009
Dívka stále leží uplakaná ve své posteli a jediný, co ji obklopuje a prázdné černé ticho... a bolest...
Její princ je stále na druhym konci vesmíru...
Ona stále ničí sebe, pomalu ji opouští všechny staré naděje a sny...
Snila o tom, že bude hvězda... uznávaná, krásná...
Snila o tom, že bude ta nejlepší partnerka na světě...
Snila o tom, že bude šťastná...
Najivní hloupá malá holka...
Toho dne to na ni zas vše dolehlo... Jakou má radost, že jsou všichni kolem ní šťastní... ale jak moc jim to závidí...
Není jen ošklivá a zbytečná... ona je i zlá...
... a tak moc hloupá... vždyť ona ani sama neví, jestli chce někoho, kdo tu bude pro ní...
Nezaslouží si štěstí... ani kapku štěstí...
Začíná se nenávidět ještě víc... (...ano, stále ještě má ta nenávist kam růst...)
Chce se rozplynout do vzduchu...
Chce se houpat ve vlnách...
Chce zabořit hlavu do písku...
Zmizet... zmizet pryč...
napsal/a: KlaRissa-a 23:03 | Link komentáře (1)
Ztracená 01.Únor 2009
Miluje? Jistě... Nenávidí? Možná víc než miluje... Má ráda? Tak moc má ráda...
Byla jednou jedna dívka... byla velmi zmatená...
Byla zvyklá na faleš, lži, intriky... Ale poznala i lásku, přátelství a něhu...
Snad ten její pesimistický pohled na svět ji zničil...
Teď leží v posteli a pláče...
Pláče pro spoustu ztraceného času...
Pláče, protože nedokáže milovat...
Pláče, protože nedokáže nenávidět...
Pláče pro zlo, co se jí drží při každém kroku...
Pláče pro tmu, ve které už několik let žije...
Pláče, protože by chtěla být lepší...
Pláče, protože pro to, aby byla lepší, nic nedělá...
Pláče, pro svou každodenní sebedestrukci...
Pláče...
Dochází síla a slzy... Nepláče... Jen tak leží nepřítomně v posteli a kouká do stropu...
Přemýšlí, jestli si ještě pamatuje noc, kterou neproplakala...
Kdy se naposledy normálně vyspala? Kdy naposledy snila?
Zavírá oči a modlí se...
Po dvou hodinách se probouzí do dalšího chmurného dne...
Její modlitba se nenaplnila...
Tak moc si přála se již nevzbudit... Tak moc si přála zbavit svět zbytečného člověka...
Proč to vše?
Jen proto, že si neumí pomoc... Nikdo jí neumí pomoc... Nikdo jí něpomůže...
Bylo nebylo... 26.Leden 2009
... a vlastně už ani není...
... kde jsou ty dny, kdy jsem před barákem skákala paňáka a přes švihadlo... kde jsou ty dny, kdy jsem se radovala z každé jedničky z písemky... kde jsou ty dny, kdy jsem se poprvé líbala... kde jsou ty dny, kdy jsem se poprvé držela se svým prvním klukem za ruku a byla z toho celá pryč... kde jsou ty dny, kdy jsem se poprvé pohádala s kamarádkou... kde jsou ty dny, kdy jsem se poprvé opila... kde jsou ty dny, kdy jsem se poprvé dusila z cigarety... kde jsou ty dny, kdy jsem byla poprvé na diskotéce... kde jsou ty dny, kdy mi poprvé cigareta zachutnala... kde jsou ty dny, kdy jsem poznala prvního falešného kamaráda... kde jsou ty dny, kdy jsem poprvé plakala kvůli hlouposti... kde jsou ty dny, kdy jsem poprvé řekla "Miluji Tě"... kde jsou ty dny, kdy jsem poprvé slyšela "Miluji Tě"... kde jsou ty dny, kdy jsem poznala nešťastnou lásku... kde jsou ty dny, kdy jsem byla ještě nevinná... kde jsou ty dny, kdy jsem byla ještě malá...
... kde jsou...
